Amatérská prohlídka oblohy

V roce 1955 Spojené státy oznámily, že v rámci tzv. Mezinárodního geofyzikálního roku (1. července 1957 - 31. prosince 1958) vypustí první geofyzikální družici. Ačkoli vojenský tým pod vedením Wernera von Brauna několikrát doložil, že tento úkol zvládne upravenou balistickou raketou, padla nakonec volba na Naval Research Laboratory. Důvodem bylo, že jejich raketa Vanguard byla odvozena z civilních sondážních raket, a tehdejší prezident Eisenhower se snažil, aby Amerika vstoupila do vesmíru mírovými dveřmi. Jenže křehká raketa zklamala. Na oběžné dráze byly už dvě sovětské družice, když Vanguard při své opožděné a přece stále ještě technicky předčasné premiéře klesal 6. prosince 1957 do svých vlastních hořících trosek – to vše v přímém televizním přenosu. K dovršení ostudy to malá družice přečkala kdesi v křoví a výsměšně odtamtud pípala signály, potvrzující americký debakl. Na naléhání Kongresu nakonec Eisenhower dočasně upustil od "civilní" koncepce, takže von Braunův tým mohl připravit odpověď Rusům – družici Explorer 1. (Dodejme, že explozí – tentokrát 57 sekund po startu – skončil i druhý pokus o odpal Vanguardu v únoru 1958).

Družice Vanguard 1 se nakonec na oběžnou dráhu dostala. Byť až 17. března 1958 (tj. v pořadí třetí americká družice) – tedy před 46 roky. Její součástí byl jednoduchý vysílač doplněný malými bateriemi napájenými slunečními panýlky. Ostatně na této ukázce si můžete poslechnout, jak pípal krátce po svém startu.

Rozměry jedné z prvních amerických družic byly skutečně titěrné – na první pohled vypadal jako plechová koule o průměru asi dvacet centimetrů a celkové váze jeden a půl kilogramu. Není proto divu, že ho tehdejší šéf Sovětského svazu, Nikita Chruščov, nazýval "létajícím grapefruitem". Přesto všechno dokázal přinést řadu zajímavých objevů: Ze změn jeho dráhy byl zjištěn "hruškovitý" tvar naší planety (což podpořilo domněnku o pohybu kontinentálních desek), jeho stabilní dráha umožnila kartografům zpřesnit polohu některých ostrovů v Pacifiku a Vanguard 1 také odhalil, že zemská atmosféra sahá do mnohem větší výše, než si předtím odborníci mysleli.

Co vás ale možná překvapí je fakt, že Vanguard 1 stále ještě žije... Tedy, jeho vysílač už dávno umlkl, ale stále ještě se pohybuje na oběžné dráze ve výšce od 650 do čtyř tisíc kilometrů. Definitivně shoří až za takových dvě stě roků... Teprve pak skončí existence nejstaršího uměle vyrobeného lidského tělesa na oběžné dráze. Šance na jeho zahlédnutí je však hodně malinká: jeho jasnost se totiž pohybuje mezi 12 a 15 magnitudami.


© APO 2002-2008, veškeré materiály lze přebírat pouze se svolením autora a uvedením patřičné citace. Děkujeme. Tyto stránky provozuje občanské sdružení Amatérská prohlídka oblohy.