Amatérská prohlídka oblohy - Oko o ... Perseovi

Seriál Oko o ... vás provede mnoha souhvězdími letní oblohy a jejich nejzajímavějšími objekty. Vznikl jako součást odborného programu na Astronomické expedici, která se koná každý rok na hvězdárně v Úpici.
Na nový díl se můžete těšit vždy v pondělí a ve čtvrtek.

PERSEUS - Perseus - Per

Perseus je hrdina antické báje, který na svých cestách ukořistil hlavu Medúzy. Pohled na její strašnou tvář dokázal každou živou bytost změnit v mrtvý kámen. Hlava Medúzy zahubila i mořského netvora, kterému měla být obětována ke skále řetězy přikovaná Andromeda.

Perseus je tedy klíčovou postavou báje o Perseovi a Andromedě. Na obloze jsou jako souhvězdí zvěčněny i další postavy tohoto příběhu: Cefeus, Kasiopeja, mořský netvor pod jménem Velryba a okřídlený kůň Pegas.

Kromě Velké medvědice, Malého medvěda a Kasiopeji je Perseus nejznámějším obtočnovým (cirkumpolárním) souhvězdím. Jeho jižní oblast však sestupuje nízko k obzoru a zejména v jižní Evropě mizí dokonce pod horizontem. Přesto můžeme větší část souhvězdí celoročně pozorovat. Do nejvyšší polohy, blízko zenitu, vystoupí toto souhvězdí ve večerních hodinách především koncem podzimu.

Nejnápadnější hvězdou je alfa Persei, s jasností 1,9 mag, zvaná také Algenib. Toto arabské jméno znamená "pravý bok (koně)". Příležitostně se pro něj používá i jméno Mirfak či Marfak. Od Země ho dělí vzdálenost přibližně 560 světelných roků, svítivostí překonává Slunce 4000krát. Algenib leží uvnitř rozptýleného hvězdného seskupení s několika dalšími, prostým okem viditelnými, hvězdami (kupa Melotte 20). Překrásný pohled se nám na tuto hvězdnou skupinu naskytne triedrem nebo v malém dalekohledu, kde vypadá jako hrst poházených diamantů s nejjasnějším drahokamem Mirfakem. Dnes víme, že sestává z asi 106 hvězd. U mnoha z nich lze také určit jejich shodný pohyb v prostoru. Z toho tedy plyne, že nejde jen o zdánlivou, ale o skutečnou skupinu hvězd se společným prostorovým pohybem. Za 90 000 roků se na nebeské sféře posune přibližně o jeden stupeň.

V jižní části souhvězdí najdeme hvězdu Algol, betu Persei. Ve staroarabštině toto jméno zní Al Ra´s al Ghul a znamená "hlava démona". Hvězda leží právě v tom místě Persea, kde na starých vyobrazeních drží antický hrdina hlavu Medúzy. Italský astronom Geminiano Montanari v Bologni zjistil v roce 1667, že je Algol proměnná hvězda. Její obvyklá jasnost je 2,2 mag, ale v periodě 2 d 20 h 48 min 56 s (2,87 dne) se světlo hvězdy během 5 hodin zeslabí na 3,4 mag, 20 minut setrvá na této minimální hodnotě a poté 5 hodin hvězda zjasňuje, až dosáhne původní jasnosti. Mezi dvěma takovými "hlavními minimy" nastává nevýrazné vedlejší minimum, při němž světlo hvězdy zeslábne jen o desetinu magnitudy, tedy na 2,3 mag. Zatímco hlavní minimum je patrné pouhým okem, pozorování vedlejšího minima vyžaduje přesnou měřicí techniku. Algol patří k nejvýznamnějším zástupcům tzv. zákrytových proměnných a je představitelem podskupiny typu Algol. Teprve John Goodricke roku 1782 správně vytušil, že změny jasnosti vznikají tak, že jde o dvě hvězdy různé svítivosti a slabší z nich pravidelně pozemskému pozorovateli zakrývá hvězdu jasnější. V případě Algolu jde o těsnou dvojhvězdu (tedy takovou, jejíž složky jsou poměrně blízko sebe). Oběžná perioda této dvojice je totožná s periodou změn jasnosti. Slabší průvodce není zcela temný, svítí dokonce dvakrát víc než Slunce, hlavní hvězda má stonásobně větší svítivost než Slunce. S jejich průměry je to právě naopak, jasnější hvězda je třikrát větší, slabší hvězda 3,5krát větší než Slunce. Vedlejší minimum nastává tehdy, když jasnější hvězda zakrývá hvězdu slabší. Perioda změn jasnosti není však zcela stálá - mění se působením jednoho nebo dvou dalších průvodců. Algol je od nás vzdálen 96 světelných roků.

Další proměnnou hvězdou je ro Persei, což je oranžová polopravidelná proměnná se změnami v rozmezí 3,3 a 4,0 mag.

Dzéta Persei je členem zvláštního hvězdného seskupení, jež leží jen 8 stupňů severně od Plejád v souhvězdí Býka, a to právě na hranici Persea s Býkem. Na rozdíl od hvězdokupy kolem hvězdy Algenib jde v tomto případě o takzvanou hvězdnou asociaci, která se rozpíná rychlostí 12 km/s. Používá se pro ni také označení II Perseus (Perseus OB2). Všichni členové této asociace jsou výjimečně bílé a modrobílé velmi svítivé hvězdy. Dzéta Persei je např. asi 6000krát svítivější než Slunce.

V této skupině najdeme také významné mlhoviny.

Jednou z nich je emisní mlhovina California, v katalozích značená také NGC 1499. Na fotografické desce ji zřetelně zobrazí teprve dlouhá expozice.

Daleko výraznější je dvojitá hvězdokupa, kterou najdeme poblíž hranice Persea s Kasiopejou: chí a h Persei. Patří k nejkrásnějším otevřeným hvězdokupám. Již pouhým okem ji uvidíme jako mlhavou skvrnu. Světelný triedr ukáže bohatou oblast, hustě posetou hvězdami. Pozorujeme-li dalekohledem, použijme malé zvětšení, aby se do zorného pole obě hvězdokupy vešly. Od Země jsou vzdáleny 7000 až 8000 světelných roků. Nejjasnější hvězdy v obou kupách se blíží šesté hvězdné velikosti a vyznačují se velikou svítivostí, která v některých případech převyšuje světelný výkon Slunce 60 000krát. I menším dalekohledem můžeme v obou kupách napočítat 300 až 400 hvězd až do 12. hvězdné velikosti. Obě kupy jsou velmi mladé - chí Per (4,4 mag, úhlový rozměr 30') edenáct až dvanáct a h Per (4,3 mag, 30') šest až sedm milionů let - a není v podstatě vůbec jisté, jestli jsou nějak spřízněny.

Další krásnou hvězdokupou je M 34 (5,2 mag, 35') blízko hranice s Andromedou. Je vzdálena 1400 světelných roků a najdeme tu na 80 hvězd mezi 7 a 10 mag.

K planetárním mlhovinám patří M 76 v nejzápadnějším výběžku Persea; její celková jasnost je asi 11 mag.

Perseidy jsou nejznámější a nejsledovanější meteorický roj s maximem činnosti kolem 11. až 12. srpna. Lze jich spatřit až 60 za hodinu. Během období jeho aktivity, od poloviny července do poloviny srpna, se setkáváme s různě starými částmi roje. Mateřskou kometou tohoto roje je P/Swift-Tuttle.