Amatérská prohlídka oblohy - Co nás čeká na obloze v květnu?

Bezesporu nejlepším průvodcem květnovou oblohou bude Měsíc – náš nejbližší kosmický soused. V úterý 6. května večer, jenom dva dny po průchodu novem, se totiž ocitne v těsné blízkosti Merkuru. Tento „poslíček bohů“ je přitom po celou první polovinu května snadno viditelný po západu Slunce nízko nad severozápadním obzorem. Dokonce se jedná o nejlepší období na pozorování Merkuru v celém roce 2008!

Náš Měsíc neustále mění polohu – každou hodinu se posune přibližně o 0,5 úhlového stupně, tj. o jeden průměr svého kotouče. Proto již v pátek 9. května vytvoří zajímavý trojúhelník s Marsem a dvojicí nápadných hvězd ze souhvězdí Blíženců – Castorem a Polluxem. V těsné blízko Marsu, samozřejmě pouze při pohledu ze Země, se ocitne o den později, v sobotu 10. května večer.

V pondělí 12. května se Měsíc přiblíží ke hvězdě Regulus ze souhvězdí Lva a také ke druhé největší planetě sluneční soustavy – Saturnu. V pátek 16. května se bude náš nejbližší kosmický soused promítat do blízkosti Spiky ze souhvězdí Panny a ve středu 21. května jej najdeme u hvězdy Antares ze Štíra. V té době také projde Měsíc úplňkem a pozvolna se přesune na ranní oblohu. Zde jej v sobotu 24. května a v neděli 25. května přistihneme poblíž Jupiteru. Avšak zatímco na Měsíc se budeme dívat ze vzdálenosti 400 tisíc kilometrů, největší planeta sluneční soustavy bude ležet více než 1500krát dál.

Velmi zajímavou návštěvu si pro zvídavé pozorovatele v květnu připravil i Mars. Mezi čtvrtkem 22. května a nedělí 25. května jej najdeme ve velmi nápadné otevřené hvězdokupě Praesepe v souhvězdí Raka, která představuje jednu z ozdob jarní oblohy.

Praesepe (též M 44 a nebo česky Jesličky) patří mezi vesmírné objekty, které doprovázejí člověka od nepaměti. Nachází se mezi souhvězdím Blíženců a Lva, na tmavé obloze je patrná i bez dalekohledu – vypadá jako mlhavá skvrna o úhlovém průměru srovnatelném s Měsícem. Slovo „praesepe“ je z latiny a znamená žlab, stáj a nebo také jesličky, u kterého stojí dva „oslíci“ v podobě jasných hvězd nad a pod hvězdokupou (označují se γ a δ Cancri). Podobnost s křesťanskými jesličkami je však čistě náhodná, hvězdokupa totiž označení získala už ve třetím století před naším letopočtem.

Obdélníkový výřez zobrazuje průchod planety Mars hvězdokupou Praesepe ze souhvězdí Raka, který bude pozorovatelný na večerní obloze mezi 22. a 25. květnem.

V loveckém triedru se M 44 jeví jako hrst stálic, z nichž některé mají oranžový odstín, pro větší přístroje s menším zorným polem je ale příliš řídká. Je jednou z nejbližších otevřených hvězdokup – dělí nás od ní šest set světelných let. S největší pravděpodobností hvězdokupa vznikla před 800 miliony roky spolu s Hyádami ze souhvězdí Býka z jednoho oblaku mezihvězdného plynu a prachu. Každá z hvězdokup se poté vydala jiným směrem, proto se na pozemské obloze od sebe zřetelně vzdálily.

Setkání planety Mars s Jesličkami se samozřejmě odehraje pouze při pohledu ze Země. Kdybychom pobývali na Venuši či Jupiteru, promítal by se Mars do jiné části hvězdného nebe. Planeta je totiž od nás necelých 200 milionů kilometrů daleko, kdežto hvězdokupa se nachází mnohonásobně dál. Přesto všechno bude „průchod“ Marsu nápadným seskupením řady hvězd zajímavou událostí. Sledovat jej můžeme i bez dalekohledu, mnohem krásnější pohled však bude menším dalekohledem s velkým zorným polem, například loveckým triedrem.

A navíc! Právě 25. května přistane poblíž severní polární čepičky Marsu americká sonda Phoenix. Pokud se tento finální manévr zdaří, můžeme se těšit na nové, fantastické záběry z povrchu sousední planety. Laboratoř bude po dobu několika měsíců provádět meteorologická měření, snímkovat okolí a především pátrat po vodě a eventuálních projevech živých organismů!

Planetu Mars charakterizuje na první pohled zřetelné oranžové zabarvení. Kvůli němu byla ostatně odnepaměti spojována s řadou zvláštních vlastností, především těch horších. Řekové, Římané i jiné národy Marsu přičítali hladomory, války, přírodní pohromy i státní převraty. Stejné zabarvení je však charakteristické i pro jinou ozdobu jarní oblohy – hvězdu Rasalgethi (též α Herculis), která se nachází na konci „pravé nohy“ souhvězdí Herkula.

Celooblohová mapka je nastavena na 1. května 2008 na 23 hodin letního středoevropského času (15. května tedy platí pro 22 hodin a 31. května pro 21 hodin letního středoevropského času). Měsíc v mapce nenajdete, každou noc má totiž jinou polohu, vždy se ale nachází poblíž tzv. ekliptiky, která je v mapce vyznačena čárkovanou čarou.

I když to tak na první pohled nevypadá, ukrývá se v této nenápadné hvězdě velmi zajímavý systém několika stálic a navíc i jedna z nejjasnějších proměnných hvězd pozemské oblohy. Již od roku 1795 se totiž sledují změny celkové jasnosti nepravidelně kolísající mezi třemi a čtyřmi magnitudami.

Asi nejhezčí je pohled malým dalekohledem, v němž spatříme výrazně naoranžovělou hvězdu, kterou ve vzdálenosti 4,5 úhlové vteřiny doprovází slabší průvodce se smaragdově zeleným odstínem. Zbarvení má však na svědomí především kontrast s dominantnější stálicí.

Vzdálenost Rasalgethi se udává na necelých 400 světelných let. Pokud je tento odhad správný, pak má nápadnější stálice průměr kolem dvou astronomických jednotek, takže kdyby se nacházela uprostřed Sluneční soustavy, sahal by její okraj až k dráze planety Mars. Ve vzdálenosti asi 550 astronomických jednotek jej doprovází „průvodce“ – ve skutečnosti těsná dvojhvězda složená z hvězd o hmotnosti 4 a 2,5 hmotnosti Slunce, které kolem společného těžiště oběhnou jednou za dva měsíce v průměrné vzdálenosti 60 milionů kilometrů.

Pokud by se tedy Slunce scvrklo na velikost hrášku, pak by největší hvězdu představovala nadýchaná koule o průměru zhruba tři metry. Dva její průvodci by se nacházely čtyři sta metrů daleko a představovaly by je golfový a tenisový míček pohybující se ve vzdálenosti půl metru.

Nesmíme zapomenout také na to, že nejzářivější obří hvězda Rasalgethi měla kdysi hmotnost kolem 8 hmotností Slunce. Nyní se nachází již na konci svého zářivého vývoje, spotřebovala všechny zásoby vodíku a prakticky veškeré helium nezbytné pro termonukleární reakce, které stálici udržují v rovnováze. Z jejího povrchu proto vane proud hvězdného větru, v němž vznikají nejrůznější, komplikované chemické sloučeniny. S hledem na hmotnost Rasalgehthi přitom není vyloučeno, že jednou exploduje jako tzv. supernova. Kdy se tak stane, ale zřejmé není. Možná si budeme muset několik milionů roků počkat.

Ve zkrácené podobě vyšlo v sobotní příloze Lidových novin. Uveřejněno s laskavým svolením redakce.