Sobotní večer byl ve znamení četných bouřek. Bohužel, přímo Ždánicemi neprošla žádná, ale měl jsem možnost alespoň zaslechnout četné hřmění od jedné nedaleké bouřky a kromě toho jsem viděl spoustu kumulonimbů. To nejlepší však přišlo až v podvečerních hodinách. I když se nejedná přímo o pozorování bouřky, určitě stojí za to.
Atmosféra byla po celý den velmi silně zakalená (takový zákal jsem ještě neviděl), což pravděpodobně způsobila vysoká vlhkost. Je zajímavé, že i za takových podmínek nevznikaly žádné výraznější kumuly (kumulonimby, o kterých jsem mluvil, sem "přicestovaly" z jiných oblastí). Na svědomí to patrně měly některé slabé inverzní vrstvičky v nízkých vrstvách atmosféry, které zadržely konvektivní proudy. Právě silné zakalenosti atmosféry vděčím za nádhernou podívanou, kdy slunce a kumulonimbus vytvořily nádherný a velmi výrazný Tyndallův jev. купить одеяло киев
Na stínu vrženém kumulonimbem jsou docela hezky vidět podrobnosti samotného oblaku, samozřejmě patřičně zdeformované. Zajímavé je, že tohle nebyl jediný stín kumulonimbu, který jsem viděl. Na kopcích na opačné straně bylo totiž viditelné slabé rozhraní světla a stínu, které vytvářely další, ale tentokráte opravdu nevýraznou a neúplnou siluetu samotného kumulonimbu. Jen dodávám, že snímky jsou většinou dosti tmavé, protože jsem se poněkud silnější korekcí expozice snažil omezit silný vliv rozptýleného světla v zakalené atmosféře.
S postupem času se slunce dostávalo níž a napravo od kumulonimbu, za nímž se schovávalo, se na kovadlině bouřkového oblaku ve stadiu značného rozpadu objevilo i hezké parhelium.
I následující podívaná, kdy slunce sestoupilo ještě níž, byla zajímavá. Vrcholek kumulonimbu byl totiž zčásti nasvětlen a zbytek zůstával tmavý. Středová část kumulonimbu pak vytvořila opět hezkou siluetu.
A úžasný byl i samotný konec jevu, kdy zpoza kumulonimbu vystupovaly paprsky takovým způsobem, že to bylo až k neuvěření.
Další články o pozorování bouřek a bouřkové oblačnosti si můžete přečíst na stránkách Thunderstorm Observation Project.
