Jak na béčko bez drátěnky a jak na rychloběžné videa bez časosběrného režimu
Zveřejněno: Friday, 27. January 2006, Autor Jan Kondziolka
|
Prvně by bylo asi vhodné objasnit, co to je béčko a co je časosběrný režim. Béčko je režim fotoaparátu, ve kterém dokud je stisknuta spoušť, tak je otevřena uzávěrka. U kinofilmu se to dělá tak, že se ke spoušti přišroubuje takový vynález, drátěná spoušť, a tím se zajistí. Dnes mají tento režim už i digitály vyšší střední třídy, bohužel se spoušť buď musí držet ručně, což není moc praktické, nebo se musí koupit digidrátěnka i za několik tisíc. A časosběrný režim je režim fotoaparátu, ve kterém foťák sám v určitém časovém intervalu fotí fotky, a ty je pak možno spojit ve video a je z toho pak prakticky zrychlený film. Následující postupy mám vyzkoušené na Olympusu E 300, ale s jistou by měly fungovat i na jiných digizrcadlovkách a nejspíš i na dalších fotoaparátech.
Jak tedy na béčko s digitálem?
Finta je jednoduchá – stačí vzít izolepu a ventilek z kola, ventilek dát na spoušť, pevně ovázat izolepou a spoušť je na světě. Ten ventilek není podmínkou, ale mě se osvědčil, protože většina foťáků má zhruba stejný průměr spouště, a tak ventilek přesně sedí a nesklouzává. Samozřejmě je možné použít cokoliv jiného. Dále je nutné nastavit foťák. Ten se nastaví ještě před instalací spouště. Tak předně si kompletně nastavíme expozici, s jakou chceme fotit, čili ISO, čas a clona, můžeme i WB a podobně. Dále je vhodné zapnout předsklopení zrcátka, abychom se vyhnuli otřesům. Protože nejspíš budeme fotit v noci, je vhodné si předem zaostřit, abychom jsme se vyhnuli tomu, že budeme stát třeba 8 minut u foťáku, dalších 8 bude trvat redukce šumu a ono to bude nezaostřené. Ostření provádím tak, že si buď přepnu do manuálního režimu, nebo si přiostřím v automatickém a jak to je zaostřeno, přepnu do manuálu a tím se mi nastavení uloží. Ale pozor! Některé foťáky po startu resetují nastavení objektivu, proto je nutné to vypnout (položka v menu). A poslední věc, kterou musíme zapnout je redukce šumu. Někdy je ještě vhodné nastavit maximální citlivost a udělat si s krátkým časem bez redukce šumu nástřel, abychom správně udělali kompozici snímku, protože né vždy vidíme přes hledáček tak, jak bychom chtěli, a je blbé na konci 16 minutového čekání na fotku zjistit, že jsme to nenamířili tak, jak jsme chtěli.
Když už to vše máme hotovo, tak vypneme foťák a nainstalujeme spoušť. Potom ho zapneme a foťák po zapnutí začne dělat nastavenou expozici.
Jak na časosběrný režim?
Finta je úplně stejná jako v minulém případě – izolepa a ventilek. Rozdíl je jen v nastavení foťáku. Tentokrát ho přepneme do sekvenčního snímání, opět si nastavíme věci, které potřebujeme jako třeba zaostření, EV a podobně. Ale pozor! Foťák musí být v režimu P (pro blbce:) a ani nesmí být zamáčknuto tlačítko AEL (AE) a to kvůli tomu, že nám může slunce zalézt za mraky, nebo naopak vysvitnout a hned máme přepáleno, nebo podexponováno. Rychlost focení čili prodlevu mezi fotkama nastavíme tak, že opět zapneme předsklopení zrcátka a u něj nastavíme čas předsklopení. Potom opět vypneme, nainstalujeme spoušť a po zapnutí foťák fotí jednu fotku za druhou. Nevýhodou ale je, že se tím celkem ničí, protože uzávěrka má danou výdrž x snímků a tím, že jich na jedno video uděláme několik stovek, tomu moc nepřidáme. Proto si opravdu promýšlejte, jestli zrovna toto má cenu fotit, i když se stále klesající cenou digitálů…
Jedinou věcí, která pak zbývá, je spojení fotek ve video, což dovede hodně programů, mě se osvědčilo Pinnacle studio, ale taky jaksi záleží na vkusu každého soudruha. :-)
Ukázkové soubory:
Video 1
Video 2
Video 3
|
| |
Hodnocení: 3.42
Hlasů: 7
|
|
