Titan je největším měsícem Saturnu a druhým největším měsícem ve sluneční soustavě. Jeho průměr je 5150 km. Už v roce 1944 zjistil Gerard Kuiper, že v jeho spektru se nacházejí čáry metanu a usoudil, že měsíc má svou vlastní atmosféru, což není pro satelity planet typické. Při průletu sond Voyager se kamerám nepodařilo proniknout přes hustou oblačnou přikrývku Titanu, takže se dlouhou dobu nevědělo, co se skrývá na povrchu. Až teprve pozorování Hubbleova kosmického dalekohledu v infračerveném světle, poodhalila roušku tajemství tohoto měsíce. V únoru 2004 se na Titan zaměřil jeden ze čtveřice velkých dalekohledů VLT Yepun (průměr zrcadla 8,2 metru) a s využitím systému adaptivní optiky pořídil jedny z nejpodrobnějších snímků povrchu tohoto měsíce.

Astronomové se domnívají, že se na povrchu, jehož teplota klesá až na mínus 178 °C, může nacházet moře nebo oceán tekutého metanu nebo jiných uhlovodíků. Právě to by měly představovat tmavší místa na pořízených snímcích. Vidíme zde oblasti s velice různou odrazivostí. Světlejší plochy zase mohou být horami nebo pohořími, která možná pokrývá vrstva tholinu, což je jemný prášek, který se tvoří v atmosféře Titanu, dává jí charakteristické oranžověhnědé zabarvení a činí ji neprůhlednou pro viditelné světlo.