Amatérská prohlídka oblohy - Halové jevy: Časté a vzácné halové jevy

Jak jistě každý ví, nejčastější halové jevy jsou malé a velké halo. Jenže kdo z nás viděl často velké halo? Nebo dokonce celé velké halo? Málo kdo, takže z pohledu pozorování zas tak velké halo časté není. Také by se oba tyto jevy měli psát s velkým písmenem na začátku, protože například „malých“ hal je více.

Pokud se řekne malé halo, tak to ve většině případů znamená halo 22 stupňů od Slunce. Velkým halem je myšlený kruh 46 stupňů od Slunce. Další častý jev jsou vedlejší, boční slunce, zvaná parhelia. Jenže není parhelium jako parhelium. Jednou vzniknou přímo na 22 stupňovým halem, jindy o něco dále od malého hala apod. Z hlediska pozorování bychom mohli parhelia rozčlenit na více skupin. 1). Parhelia vzniklá časně po ránu, kdy není pozorovatelné malé halo ani jeho část. Jednoduše vedle Slunce vidíme světlé skvrny. 2). Parhelia vzniklá později, kdy je Slunce o něco výše a lze v okolí parhelií spatřit část malého hala. 3). Parhelia přímo na viditelném malém halu. 4.) Parhelia pozorovatelná několik stupňů mimo malé halo. Členění by mohlo být více, ale pro začátek to stačí. Nejvzácnější je možnost 4. protože u těchto parhelií je vysoká šance na spatření tzv. Lowitzova oblouku. Mezi další časté jevy patří horní a dolní dotykový oblouk. Ten také může mít několik podob, ale o tom se nebudu zatím rozepisovat.

плед

Foto 1: Parryho oblouk (autor Marko Riikonen)

Nejznámější je asi jako tvar písmene V, ale takto nádherně vyvinutý horní dotykový oblouk je podle mě vzácný. Častěji vznikne pouze jako zjasnění horní části malého hala. Dolní dotykový oblouk je nejlépe pozorovatelný z letadla nebo na horách a tudíž ztrácí své místo v častých halových jevech. Literatura dále uvádí jako častý halový jev i parhelický kruh nebo jeho části. Podle mě ale zase tak častý není a vzniká málokdy i na horách. Většinou jsou pozorovatelné jeho části, ale také málo kdy. Posledním častým jevem by mohl být tzv. cirkumzenitální oblouk. Jak už jeho název napovídá, obtáčí se kolem zenitu, ale pozorovatelná je jen jeho spodní část. Většinou má barvy duhy, s červenou ke Slunci a modrou od Slunce k zenitu. Může vzniknout také v mnoha podobách, jako úzký oblouk, poměrně jasný nebo jako širší oblouček, méně zřetelnější a ostřejší, ale zato více barevnější.

Foto 2: Lowitzovy oblouky (autor Peter Kramer)

Tak to byli poměrně časté halové jevy. Dále následují vzácné halové jevy, které mě (a určitě nejen mě) zajímají nejvíce. Hned na začátek musím napsat, že jich je hodně. Dále, že díky všemožným orientacím krystalů jich ještě více může vzniknout, takže kompletní seznam bude asi navždy nekonečný. Podívejme se na ty nejzajímavější. 1). Parryho oblouk. Poprvé jej popsal William Parry v roce 1820. Jde o vzácný (ale o častý z vzácných) halový jev. Může být zase viditelný ve více odrůdách, ale nejznámější je jako barevný (někdy bledý) oblouk nad malým halem a nebo je viditelně spojený s horním dotykovým obloukem a tvoří takoví klasický tvar nad malým halem (viz. fotky). Jeho tvar také závisí na výšce Slunce nad obzorem. K vytvoření Parryho oblouku je zapotřebí ledových krystalků ve tvaru sloupků, ale je nutné, aby dvojce stěn sloupků, ležela v horizontální rovině. Jednoduše řečeno, parryho oblouk je nejlépe pozorovatelný v zimě a v severních zemích. Parryho oblouků je více druhů, ale o tom až někdy příště. 2.) Lowitzovy oblouky. Objevil je Tobias Lowitz roku 1790. Oblouky můžeme pozorovat jako dolní, horní či oba najednou. Nejčastěji lze vidět dolní Lowitzův oblouk, který spojuje parhelium s malým halem. Jak jsem již napsal výše, je zapotřebí, aby parhelia byla několik stupňů od malého hala, což nastává (většinou) až při větší výšce Slunce nad obzorem. Horní Lowitzův oblouk zase spojuje parhelium a vrchní část malého hala, no a při výjimečných podmínkách mohou oba oblouky spojovat parhelia s malým halem, což vypadá jako by malé halo bylo trochu „šišaté“ na obou stranách (viz.foto). 3).

Foto 3: Paranthelium (autor Mark Vornhusen)

Paranthelia – 120 stupňová parhelia. I když bych měl tento jev zařadit do častých halových jevů, myslím že s pohledu pozorovatelnosti by mohl být ve skupině častých vzácných halových jevů. Jednoduše řečeno jde o bělavé skvrnky 120 stupňů od Slunce. Většinou se nacházejí na parhelickém kruhu, méně pak na jeho částech a málo kdy samostatně bez parhelického kruhu. Z pravidla jde o bělavé a mdlé skvrnky, málo kdy mající nějaké zbarvení. Velice často vypadají jen jako zjasnění parhelického kruhu. Nejlépe viditelní jsou zase na horách a v severních oblastech. O dalších zajímavých halových jevech příště.