V noci ze čtvrtka 20. března na pátek 21. března, přesně v 1 hodinu a 59 minut středoevropského času vstoupí Slunce do znamení Berana. Začne tak astronomické jaro a proběhne tzv. jarní rovnodennost.
Zdroj: Astronomický deník.
Jarní rovnodennost je přitom pro astronomy poněkud zvláštní okamžik. I když dnes už vlastně nemá žádný velký význam, z nějakého důvodu budí největší zájem veřejnosti i novinářů právě jarní rovnodennost. Z astronomického hlediska jde o okamžik, kdy střed slunečního kotouče překročí světový rovník v souhvězdí Ryb.
Žáci na základní škole se sice učí, že právě 21. března je stejně dlouhý den jako noc, to však ale není úplně pravda. Tak by tomu bylo v případě, kdyby se naše planeta pohybovala kolem Slunce po kružnici, kdyby neměla atmosféru, kdyby bylo Slunce bodové... Prostě podmínek, které by musel příroda splnit, aby byl den a noc 21. března stejně dlouhý, je celá řada. Ostatně se stačí podívat do Hvězdářské ročenky. Slunce v ideálním případě 21. března vychází v 6 hodin a 2 minuty a zapadá v 18 hodin a 14 minut. Den a noc tedy rozhodně nebudou stejně dlouhé.
A navíc: První jarní den dokonce vůbec nemusí nastat 21. března. Často také nastává o den dříve, tedy už 20. března. Stručně řečeno, na vině je délka jednoho roku, která není 365 ani 366, nýbrž 365 a čtvrt dne. Proto každá rok dojde ke čtvrtdennímu posunu všech takto pevně zakotvených událostí. Situace se pak napraví až s přestupným rokem.
Lze tedy říci, že astronomy v současnosti není jarní rovnodennost příliš zajímavá. V historii však tyto okamžiky svoji roli bezesporu sehrály. A ne malou. Jelikož rovnodennosti spolu se slunovraty dělily roční období na čtyři stejně velké části, navázaly na ně naši předci řadu různých slavností. V případě jarní rovnodennosti tyto oslavy bezesporu souvisí s odchodem zimy a příchodem jarních dnů plodnosti. Existují totiž jasné důkazy, že jarní rovnodennost slavili jak britští Keltové, tak i Germáni, Májové, Řekové nebo Římané. Řada dávných civilizací (Mezopotámci, Sumerové, Babylóňané) dokonce v letech 2000 a 3000 před naším letopočtem právě v době jarních rovnodenností začínala nový rok. Ostatně stála tak začíná jeden z kalendářů zřejmě nejstaršího zachovaného náboženství na této planetě – zoroastrianismu.
Důvod pro význačné postavení jarní rovnodennosti byl jednoduchý: Po řadě zimních týdnů se tenčily tak důležité zásoby jídla a rovnodennost tak předznamenávala brzký obrat k lepšímu. Křesťané pak od stejné události odvozují jiný religiózní okamžik – Velikonoce. Navíc prý existuje pověra (zcela mylná), že pouze v den jarní rovnodennosti postavíte syrové vejce na špičku...
Dnes je samozřejmě význam rovnodenností mnohem menší. Vždyť i meteorologické roční doby začínají 1. března, 1. června, 1. září a 1. prosince. Jarní rovnodennost se tak na počátku 21. století stala "pouhým" neviditelným okamžikem, kdy střed slunečního kotouče překročí světový rovník. Nic míň, ale ani nic víc. Historie jarní rovnodennosti je však velmi zajímavá...
