Amatérská prohlídka oblohy - Letní astronomická expedice 2003

45. Letní astronomická expedice mládeže oficiálně skončila v sobotu 2. srpna posledním proslovem ředitelky úpické hvězdárny RNDr. Evy Markové, CSc. Pojďme se podívat zpět, jaká vlastně tato Expedice byla.

Myslím, že ji lze zcela bez ostychu prohlásit za nadprůměrně úspěšnou. Parta téměř šedesáti lidí, která se objevila na pozemku v pátek 18. července večer byla skvělá. Za celých šestnáct dní nebylo nutné řešit jediný kázeňský přestupek. Těžko říci, čím to vlastně bylo, jestli shodou náhod, nebo oproti minulým letům mnohem výraznější generační výměnou. Možná také tím, že počasí se nadprůměrně vydařilo Ale popořadě...

Poznámka redakce: Článek byl doplněn fotografiemi.

Vše to vlastně začalo už v září loňského roku, kdy se začalo nahlas uvažovat o tom, že by se měla začít organizovat nová Expedice. Dlouholetý hlavní vedoucí Jiří Dušek po čtrnácti letech v úřadě stářím odpadl a položil tuto nevděčnou funkci na bedra mé osoby. Úkolem hlavního vedoucího je sestavit a zorganizovat "software a data expedice" – odborný program. Začalo se tedy pracovat na výrobě propagačního letáku a pomalu oťukávat přednášející z nejrůznějších oblastí fyziky, jestli by náhodou nechtěli zavítat do Úpice v době lukrativních dovolených s výhledem na moře a podělit se s astronomickou omladinou o své znalosti.

Za finiš příprav se dá považovat výběr účastníků (na základě přijímacích úkolů) a sestavování definitivní verze odborného programu. No a v pátek 18. července 2003 dopoledne se začali na pozemek Hvězdárny v Úpici sjíždět první účastníci. Pár jich zde kempovalo již téměř týden předem – mnozí se více či méně podíleli na průběhu Before party, mnozí prostě jen nemohli dospat a rozhodli se do Úpice vyrazit dříve a dýchat expediční atmosféru o nějakou tu hodinu déle. Nutno podotknout, že počasí před oficiálním začátkem Expedice pozorování více než přálo.

Prvních pár dnů běhu tábora bývá hodně křečovitých. Stavějí se stany (letos padl další rekord – bezkonkurenčně největší byl poměr počtu stanů ku počtu lidí a velmi se přiblížil k jedné), připravuje se pozemek, kompletují se dalekohledy a postupně se přichází na to, co se vlastně všechno pozapomnělo a co všechno nefunguje.

Pak už to všechno jde ráz na ráz. Zaběhnutý denní program sestávající se v prvním týdnu především z přednášek zabývajících se základními pozorovacími návyky a metodami pozorování různých objektů hvězdného nebe (deep-sky, planety, Měsíc, Slunce, proměnné hvězdy, meteory a také fotografie hvězdné oblohy), v týdnu druhém z přednášek zvaných osobností. V celém průběhu běží jako každodenní seriál kurz astronomie a v druhém týdnu též kurz meteorologie. Cílem toho všeho je, aby se i začátečníci naučili orientovat na obloze a pochytili něco ze základů pozorovací i teoretické astronomie. Účelem je postrčit správným směrem astronomický potěr a pokusit se mu odpovědět na nejednu z otázek, které si v duchu klade.

V noci se (pokud je jasno) pozoruje zapůjčenými dalekohledy až do časných ranních hodin.

Dny se zvláštním statutem tvoří prostřední víkend. V sobotu probíhá celodenní seminář a neděle je celá volná, určená pro aktivní či pasivní odpočinek. Každá Expedice končí táborákem v noci ze soboty na neděli a nedělním rozjezdem domů.

Toliko ve stručnosti, jak taková běžná Expedice probíhá. Ani ta letošní nebyla v tomto ohledu žádnou výjimkou. Věnujme se jí tedy konkrétněji.

Sobotní seminář byl tématicky zaměřen k naší nejbližší hvězdě – Slunci. Dopoledne zahájil RNDr. Michal Sobotka, CSc. povídáním o slunečních skvrnách a provedl nás tak odhalenými tajemstvími pih na jinak dokonalém Slunci. Odpoledne dorazil RNDr. Pavel Kotrč, CSc. a přednesl přehledový referát o Slunci obecně. Že téma Slunce vůbec není mrtvé ukázal především zájem a dotazy sedících expedičníků.

Večery zvaných přednášek (v nichž přesilovku jednoznačně kopali zaměstnanci Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově) zahájil v pondělí RNDr. Petr Hadrava, DrSc., který přijel s velmi lukrativním a velmi moderním tématem – extrasolárními planetami. V úterý velmi volně navázal Mgr. Jiří Holuša historickým povídáním o Edwinu Hubblovi. Pan Holuša pokračoval i druhý den dopoledne, kdy povyprávěl o svém putování za archeoastronomií po Spojených státech amerických.

Oživení programu přinesla Ing. Marie Dufková ve středu večer. Tématem totiž byla astronomie pouze okrajově – paní Dufková je zaměstnankyní Elektrárenské společnosti ČEZ a nevyprávěla tak o ničem jiném, než o aplikacích jaderné fyziky nejen v astronomii. A tak jsme se dozvěděli, kde všude nás potkává ionizující záření a na co všechno se dá vlastně použít.

Ve čtvrtek dorazil až z dalekého Sydney (kde byl na zasedání Valného shromáždění Mezinárodní astronomické unie) prof. RNDr. Jan Palouš, DrSc. Jeho profesionální srdce tluče pro galaxie a tak ani jeho přednáška nebyla o ničem jiném. Týden zvaných přednášek završil v pátek Mgr. Martin Novák z Českého hydrometeorologického ústavu v Ústí nad Labem a přesvědčil nás o tom, že meteorologie se už dávno nespoléhá jen na rosničky a kávovou sedlinu.

Ve srovnání s minulými léty jsme zaznamenali nadprůměrný počet pozorovacích nocí – celých sedm, z čehož byla jedna cvičební (rozuměj – bylo úplně jasno, avšak půl hodiny po vytažení dalekohledů přišla z údolí mlha a už neodešla). Počasí přálo i jinak – nikdo nebyl vyplaven, nikomu nebyl stan odfouknut a ani jsme moc netrpěli omrzlinami. Jen ta denní parna s teplotami lezoucími i ve stínu nad hranici třiceti stupňů se občas nedala snést. Ještěže je na hvězdárně požární bazének (jinak využívaný i jako výchovný prostředek) a v Úpici splav, na nějž je volný přístup. Čistou vodou sice neoplývá, ale na osvěžení v horkém dni je zcela dostačující. Zajímavé je, že koupel expedičníků zcela pravidelně indukuje i koupání místních občanů tmavší pleti.

Letní obloha má již tradičně co nabídnout, což s hypnotickým pohledem potvrdí leckterý pozorovatel deep-sky. Letos dostali šanci i milci objektů, které máme "za humny". V druhé polovině noci zářil červený Mars, prvních pár dnů Expedice se dal obdivovat i Měsíc, pro procvičení hledání podle mapy byly připraveny Uran a Neptun. Ráno před východem Slunce bylo možné pozorovat Saturn a v prvních dnech i Venuši. Jen meteorů bylo letos pomálu. Perseidy teprve začínaly létat a roje první poloviny prázdnin aktivitou zrovna neexcelují.

Čím se na takové Expedici pozoruje? Již klasicky vyřazenou vojenskou optikou, jejíž páteř kdysi tvořily Somet binar 25x100, malý Somet 12x60 a dělostřelecký binar 10x80. Úpická hvězdárna před několika roky zakoupila 30 cm dobson, jehož optické kvality jsou dobré, Amatérská prohlídka oblohy si pořídila letos dobson o průměru zrcadla 20 cm, jehož optické kvality jsou vynikající. K dispozici byl i zapůjčený "přenosný" 40 cm dobson (přezdívaný "bojler") a několik dalekohledů firmy Fomei, které jsou též dobře použitelné pro astronomická pozorování. Když ještě započítáme několik triedrů od 7x50 až po 9x63, dalekohledy v obou kopulích, CCD kamera ostravské hvězdárny a soukromý Meade LX-10 Jardy Kareše, dává to dohromady hodně slušnou dodávku nejrůznější techniky použitelné pro nejrůznější účely. A že ji expedičníci využívali naplno a potrápili pořádně.

I letos se o náročné žaludky druhu Homo sapiens expedicnikus starala obětavá paní Samková se svou snachou, v jejichž rukou se poživatiny mění v manu nebeskou. Za to jsem ale například já zaplatil pěti kily živé váhy navíc. Bohužel, vůle expedičníků bývá typicky příliš slabá na to, aby bylo možné odolat nástrahám hvězdárenské kuchyňky.

Celkově vzato – z původní zácvikové akce pro pozorování meteorů a proměnných hvězd postupem času vykrystalizovala celkem solidní astronomická škola. A to nejdůležitější na závěr: svůj účel – přitažení mladých lidí k obloze – splnila Letní astronomická expedice 2003 na 100 %!