Když jsem před necelým rokem začal pozorovat halové jevy, myslel jsem si, že jsou to poměrně vzácné úkazy. A skutečně - měsíce listopad a prosinec byly velice nepříznivé a například v prosinci jsem viděl u slunce jen jeden halový jev. Leden a únor mě však pomalu začaly přesvědčovat o tom, že hala až tak vzácná nejsou a když jsem měl v březnu každý druhý den nějaké halo, zjistil jsem, že jsou to skutečně velice časté úkazy. V dalších měsících pozorování rychle přibývala a já jsem začal mít jeden sen - dosáhnout 150 halových dnů. A dnes se mi sen vyplnil.
Zdá se, že mě hala mají rády, protože mi na oslavu tohoto dne nepřichystaly jen nějaký slabý jev, ale celou plejádu jevů, z nichž některé byly docela jasné a jeden docela vzácný. Ale postupně: V dopoledních hodinách jsem uviděl nejobvyklejší jev - malé halo. Byl ho jenom malý kousek a navíc velmi slabý. Halo přetrvávalo na obloze a asi po půl hodině (v 07:30 UT; i další časové údaje budou v UT) se k němu na chvíli přidal slabý cirkumzenitální oblouk. Za další třičtvrtě hodiny už byl sotiment jevů poněkud obsáhlejší a kromě nezdolného malého hala se objevily i parhelia a horní dotykový oblouk. Všechno však bylo stále slabé. V 08:50 se na okamžik objevil slaboučký horní Parryho suncave oblouk, ale jinak se nic významějšího nedělo. V 10:15 se některé jevy začaly zjasňovat a objevil se znovu i velmi slabý Parryho oblouk, který vydržel asi hodinu. A pak se to stalo! V 10:35 se dost zjasnil horní dotykový oblouk a při pozorném prohlížení jsem si všiml malého slabého barevného fragmentu asi 25° vlevo od malého hala. Po delším prohlížení se ukázalo, že frragment pokračuje směrem nahoru i dolů, ale tyto oblasti již byly velice slabé a na hranici viditelnosti. Hned mi bylo jasné, že jde o poměrně vzácný jev - infralaterální oblouk. Ten vydržel jen necelých 5 minut, během nichž jsem udělal dva snímky. Předem mi ale bylo jasné, že na nich infralaterální oblouk téměř neuvidím, což se mi pak potvrdilo na počítači, když jsem ke zviditelnění infralaterálního oblouku musel sáhnout k úpravám snímků. Infralaterální oblouk sice zmizel, ale další halové jevy se nevzdávaly, zvlášť malé halo si dalo záležet a hodně zjasnilo.
V tu dobu už jsem se pomalu "sunul" na své pozorovací stanoviště, které se nachází na kopci nad Ždánicemi. Když jsem se dostal až nahoru, trochu mě zamrzelo, že jsem tu nebyl už dřív. Celé Ždánice totiž ležely pod příkrovem silného zákalu, který jistě slaboučkému infralaterálnímu oblouku nedělal dobře :-)
Zatím co jsem sledoval dění v okolí slunce, za mými zády se děly věci! Když jsem se totiž otočil, spatřil jsem v okolí anthelického bodu asi 30° dlouhý slabý kus parhelického kruhu. I když se na obloze promenádoval přes čtvrt hodiny, tvrdohlavě setrvával na své malé jasnosti a dokonce slábnul. Proto jsem se dál začal věnovat "slunečné straně" oblohy, kde se na chvíli ukázal slabý supralaterální oblouk a horní dotykový oblouk začal opět zjasňovat. Přesně ve 12:00 (samozřejmě světového času) jsem si do pozorovacího deníku dělal nějaké poznámky a když jsem vzhlédl k obloze, viděl jsem výbuchl supernovy! Ne, trochu přeháním. Ale to, co se mi odehrálo před očima se opravdu k výbuchu supernovy přirovnat dalo. Z ničehonic se totiž kousek od malého hala objevilo levé parhelium, které bleskově zjasnilo. Jasnost byla opravdu dost velká a barvy taky stály za to. Během dalších několika sekund jasnost sice poklesla, ale i tak zůstala dost vysoká, jak můžete posoudit ze snímku.
Při přibližně této jasnosti pak parhelium setrvalo asi 10 minut a tak jsem neodolal a udělal dalších pár snímků. Mimo jiné také třeba rodinný portrét s horním dotykovým obloukem a malým halem.
Na snímku vám jistě neuniklo protažení parhelia směrem od slunce. Tento jev už mnozí považují za parhelický kruh, ale když se to vezme do detailu, tak jde stále ještě o parhelium. Až když tento "ohon" parhelia přesáhne délku asi 20°, tak už jej "klasické parhelické dráhy paprsku" prakticky nevytvářejí a teprve tehdy je možné jej začít považovat za parhelický kruh. Ohon parhelia můžete také vidět na dalším snímku.
V době největšího lesku parhelia se mi vysoko nad hlavou objevil i slabý cirkumzenitální oblouk. Samozřejmě, že tento jev patří mezi velmi časté, ale v dobu, kdy jsem jej viděl, se Slunce nacházelo ve výšce kolem 30°, což je poblíž mezní hodnoty, při které může být cirkumzenitální oblouk pozorovatelný a je dost ostře zatočený. A že byl opravdu zatočený (a slabý :-)) můžete posoudit i vy.
Cirkumzenitálním obloukem celá show zkončila. A vy posuďte, zda existuje lepší způsob, jak bych mohl oslavit svůj letošní 150 den s haly u slunce.
