Letní období poskytuje vynikající příležitost ke sledování vzácných nočních svítících oblaků (NLC). Noční svítící oblaky představují zvláštní typ oblačnosti, která se od běžné oblačnosti v mnoha ohledech liší. Zatímco běžné oblaky se v našich zeměpisných šířkách vyskytují do 12 kilometrů nad povrchem, tj. v části atmosféry, které se říká troposféra, noční svítící oblaky se vyskytují mnohem výše - v horní části mezosféry ve výškách kolem 80 - 85 km.
Pozorovatelné jsou v období kolem letního slunovratu mezi 50. a 75. stupněm severní šířky, přičemž Slunce musí být 5 - 18 stupňů pod obzorem.
Následující fotografie byla pořízena digitálním fotoaparátem Olympus Camedia 4000z z paluby letadla Boeging 747-400 11. 7. 2006 na lince AF083 kdesi nad severním Atlantikem v době kolem místní půlnoci (4.51 UT)v letové hladině kolem 10 000 m.
Expozice 1/8 s, clona 2,8, ISO 100. Pořízení vyžadovalo zásadní zásah do vyvážení bílé, neboť automatika přidávala do snímky neuvěřitelné množství modré barvy.
O nočních svítících oblacích se více podrobností lze dočíst zde a zde.
Další fotografie běžných mraků z téhož letu jsou pak zde, zde a zde.
Letní období poskytuje vynikající příležitost ke sledování vzácných nočních svítících oblaků (NLC). Noční svítící oblaky představují zvláštní typ oblačnosti, která se od běžné oblačnosti v mnoha ohledech liší. Zatímco běžné oblaky se v našich zeměpisných šířkách vyskytují do 12 kilometrů nad povrchem, tj. v části atmosféry, které se říká troposféra, noční svítící oblaky se vyskytují mnohem výše - v horní části mezosféry ve výškách kolem 80 - 85 km. 
