Amatérská prohlídka oblohy - „...meteorologie je jediné povolené šarlatánství“

Ať už si o Jánu Zákopčaníkovi kdokoli myslí cokoli, za tuto větu, kterou kdysi prohlásil, ho nemůže nikdo kritizovat. Ba naopak. Bravurně v ní shrnul to, co všichni víme, ale neodvažujeme se to, snad pod tíhou současných vědeckých poznatků a schopností předpovědních modelů, ani vyslovit. Možná to málokdo tuší, ale předpověď počasí, byť je to velmi složitý matematický proces vyžadující ty nejvýkonnější počítače, se dá skutečně v podstatě připodobnit ke čtení z křišťálové koule. Pravou magii v tom však nenajdete. Stejně tak, jak cikánská vědma předvídá za pomocí své fantazie a podivných odlesků a stínů, které se při různém úhlu pohledu v magické kouli zobrazují, lidské osudy, tak i meteorologové, využívající výstupů z numerických modelů či statistik, provozují denně své pokoutné „umění“. Výstupem je pak krátké konstatování, že ke konci týdne bude tak či onak. A posluchač je uspokojen. Vždyť i špatná informace je povětšinou lepší jak žádná. Jenže, zkušenost nás již naučila, že krátkodobé předpovědi bývají obvykle úspěšné, takže jim věříme, a to, že by mohly být špatné, si už ani nepřipouštíme. Tedy obvykle.

Má poslední zkušenost s tím, že i chytrý Aladin se může v předpovědích pořádně seknout, se týká minulého víkendu. Na sobotní odpoledne jsem hodlal uspořádat při příležitosti svých narozenin malou garden party. S hrůzou v očích jsem v pátek večer sledoval předpověď počasí, ve které Pavel Karas lomil rukama a strašil přechodem výrazné studené fronty. Pod modrým flekem na předpovědní srážkové mapě nebyly vidět ani hranice naší republiky! Předpověď byla skutečně děsivá. Až 30 milimetrů srážek a déšť v podstatě od pátku cca 23 hodin do pozdního nedělního odpoledne. Toť vše, bez výjimek na celém území. „Je to v pytli“, říkal jsem si. Avšak chyba lávky! Jaké mě čekalo v sobotu ráno překvapení! Probudil jsem se do pěkného polojasného dne, na obloze pár cirrů, nějaký ten altokumulus a pod ním chomáčky osamocených stratokumulů. Jasné příznaky blížící se studené fronty. Jenže ta tu však již měla hezkých 12 hodin řádit jako černá ruka! Počasí se kolem poledne začalo skutečně kazit. Přesně jako podle předem známého scénáře se obloha zatáhla dekou nízkých šedých hustých stratokumulů, přidal se studený vítr a obloha nabyla děsivého vzhledu. A má nálada? Ta zešedla stejně jako mračna nade mnou. Vývoj měl být jasný - nastoupí déšť a nepoleví dřív jak na druhý den. No jo, ale do půl druhé se oblačnost protrhala, vykouklo sluníčko a bylo opět příjemně! Fronta jako by zmizela. Jakožto zkušenému pozorovateli počasí mě tato situace byla opravdu velice divná. Dění na obloze připomínalo spíše týl fronty, než její čelo a co bylo nejkurióznější, do večera, zvláště pak s ohledem na hrůzné předpovědi, ani kapka srážek! Byl jsem sice zmaten, ale byl jsem rád a říkal si, že asi nějaká vyšší síla vyslyšela mé modlitby, aby nepršelo. A opravdu. Celá oslava proběhla bez jediné kapky. Mračna se sice nakonec na oblohu vrátila, ale jen se nevinně převalovala a plula od západu k východu. Jaké však bylo mé udivení, když jsem si v neděli odpoledne pustil televizi a sledoval, jak i moderátor Karas kroutil hlavou nad faktem, že na celém území republiky spadlo od 10 do 35 mm srážek (někde dokonce přívalové deště způsobily i místní záplavy), jen v Praze ani kapka. V rozporu s neomylným Aladinem, v rozporu se zdravým rozumem. Malý „suchý“ flíček na mapě za ním evokoval myšlenky na jediné: zázrak!

Těžko říct, kde je pravda, ale skutečnost, které jsem byl svědkem k této domněnce opravdu nemá daleko. Nemá smysl si namlouvat, že o zázrak šlo. Tak naivní představy mají dnes už snad jen sektářští fanatici. Fronta se zřejmě zavlnila a s ním i průběh počasí. Moderní člověk podobnou zkušenost shrne do fádního konstatování, že počasí je prostě živel vrtkavý a ne náhodu se přirovnává k náladám žen. Nuže dobrá.

O tom, že je počasí skutečně vrtkavý živel, vědí své především meteorologové/šarlatáni. Důkazem toho je zajímavý článek, na který jsem dnes náhodou narazil. Je to rozhovor s Vladimírem Seifertem, nestorem televizních obrazovek a zkušeným machrem na počasí, ve kterém se novinářka mimo jiné dotazuje, jaké že vlastně bude letos v létě počasí. Jako profesionální šarlatán předvedl Vladimír Seifert opravdu znamenitý výkon, když řekl: “Zhruba s 10% pravděpodobností by nadcházející letní sezóna měla být spíš studená a teplotně podprůměrná, s 30% pravděpodobností by měla být normální a teplotně průměrná a ta větší část, dejme tomu těch 60%, říká, že by léto mělo být spíše teplejší, teplotně nadprůměrné. Kdybych si já měl vsadit, tak bych řekl, že celé léto má větší šanci být teplejší než je průměr a ještě větší šanci být teplejší než je podprůměr.“ Nádhera, co říkáte? A co si z toho vezme obyčejný čtenář – prostý zahrádkář či chatař? Asi nic moc. Z 60% to bude dobré, zbytek bude stát za starou bačkoru. O tom, kdy se má pustit do natírání okapů či sušení sena, mu tato předpověď neřekne nic. Je to prostě nic neříkající hromada slov seřazená za sebou.

Vladimír Seifert je noblesní starší pán a to, že je skutečný machr, dokázal až v závěru svého vyjádření. Svou prognózu totiž dokázal, na rozdíl od jiných „mágů a šarlatánů“, přeložit do lidské řeči srozumitelné i tomu prostinkému zahrádkáři: „…když se mě tedy zeptáte, jaký bude konec července, kdy jedete na dovolenou, tak jsem stejně v koncích, protože to nevím.“ Taková předpověď je zmíněnému zahrádkáři sice stejně na prd, ale aspoň ví, která bije. Výše uvedené citace měli jen poukázat na fakt, kterak meteorologové svou nejistotu dokáží mistrně zaobalit do snůšky nic neříkajících frází. Čím větší ta nejistota je, tím méně srozumitelné jejich prognózy jsou. Toho si jistě všiml každý, zvláště s ohledem na výkony Jána Zákopčaníka. Co však vidím já, amatérský meteorolog, jako pointu oněch upřímných slov z úst odborníka Vladimíra Seiferta? Především to, že Vladimír Seifert dokázal, že vlastně šarlatánem není. Byl si schopen totiž přiznat, že číst budoucnost prostě neumí. A tak by to mělo být, ne? Co říkáte?