Amatérská prohlídka oblohy - Je hurikán Katrina ukázkou důsledků globálního oteplování?

Jih Spojených státu zasáhl ničivý hurikán. Milionové New Orleans a další místa postihly záplavy. Výška vody dosahovala až osmi a půl metru. Oficiálně dosud při neštěstí zemřela zhruba stovka lidí, počet obětí se ale již nyní odhaduje na tisíce. Desetitisíce lidí přišlo o střechu nad hlavou a museli být evakuováni. Přes milion obyvatel je bez proudu a pitné vody. Tak takových úvodníků jsou po řádění hurikánu Katrina plné noviny po celém světě.

Její jméno je Katrina

Hurikán pyšnící se něžným dívčím jménem Katrina (viz obr. 1a, 1b), který udeřil v pondělí 29.8.2005 na pobřeží amerického státu Louisiany, téměř smetl velkoměsto New Orleans a připravil stovky lidí o život, je všeobecně považován za nejstrašnější běsnící živel v historii Spojených států. Ostatně není se čemu divit. Utrpení lidí i škoda, která se podle odhadů pojišťoven vyšplhá ke 30 miliardám amerických dolarů, mluví za vše. Mnozí se ptají: Co se to s tím naším počasím děje?

Co je to hurikán?

Hurikán je tropická cyklona. Ty se odlišují podle místa svého vzniku a působení. Takže kromě hurikánů tu jsou ještě: cyklony, které se vyskytují v Bengálském zálivu a Arabském moři, tajfuny v okolí Japonska, uragány v Karibském moři, orkány v Indickém oceánu a willy-willies v okolí Austrálie. Hurikány působí v Atlantském oceánu. Tropické cyklony jsou nízkotlaké systémy vznikající od pěti do dvaceti stupňů severní nebo jižní šířky. Pokud má tropická cyklona trvalou povrchovou rychlost nižší než 17 metrů za sekundu, tak se nazývá tropická tlaková níže. Jestliže se rychlost větru zvýší nad 17 metrů za sekundu, je této cykloně přiděleno jméno a je nazvána tropickou bouří. Hurikánem se tato bouře stane při zvýšení rychlosti větru nad 33 metrů za sekundu, což je přibližně 120 kilometrů za hodinu. Avšak například hurikán Ivan (září 2004) měl nad pevninou rychlost větru 210 kilometrů za hodinu. Každý správný hurikán je cyklický, tedy se točí okolo středu. Tento střed se u hurikánů nazývá oko a právě v oku jsou vždy naměřeny ty nejnižší tlakové hodnoty. Díky Corriollisovy síly se na severní polokouli hurikány točí proti směru hodinových ručiček, na jižní polokouli pak po směru hodinových ručiček.

Hurikány a Kjótský protokol

Hurikány, ač o nich slyšíme stále více, rozhodně nejsou fenoménem novověku. V oblasti Karibiku se pravděpodobně vyskytují již přinejmenším 1 000 let, dost možná ale dokonce 5 000 let, tj. od doby, kdy odezněly poslední záchvěvy poslední doby ledové, tzv. Wurmského období (to trvalo přibližně od r. 80 000 př.n.l. do r. 10 000 př. n. l.). Oteplení, které vystřídalo poslední dobu ledovou, dosud trvá. Svého maxima dosáhlo pravděpodobně na přelomu prvního tisíciletí našeho letopočtu a od té doby klima kolísá jen s drobnými výkyvy chladnějších a teplejších období. Dvacáté století však představuje údobí, kdy průměrná teplota abnormálně vzrůstá. Důvod je dnes již znám. Neoddiskutovatelnou příčinou je negativní působení člověka v podobě vysokých emisí skleníkových plynů a tepla do atmosféry. Změny globálního klimatu se nepodepisují jen na roztávání ledovců, ale také se výrazně zasloužily o nárůst frekvence výskytu extrémních jevů (a na jejich intenzitě), mezi které patří hurikány, povodně, sucha apod. V tomto směru až ironicky spravedlivě trestá příroda nevětšího ze všech znečišťovatelů – Spojené státy americké, jejichž emise dosahují plné jedné třetiny emisí celého industriálního světa. Připomeňme zde, že to byly právě Spojené státy, které v roce 1999 smetly ze stolu mezinárodní úmluvu o snižování emisí skleníkových plynů, tzv. Kjótský protokol - z ekonomických důvodů.

V médiích jsme tehdy mohli číst přímo až hrozivá slova pohoršení a skepse: „Spojené státy americké a Čínská lidová republika prohlásily, že jejich ekonomický potenciál by byl ohrožen naznačeným omezením. Oba státy - supervelmoci - prokázaly, že pohrdají budoucností světa, ale i vlastních obyvatel. Oba státy, opilé myšlenkou, že převaha mocenská, ekonomická a převaha počtu obyvatel může diktovat ostatnímu světu svoji verzi bytí. Oba státy jsou shodou okolností baštou společenských a ideologických systémů: kapitalizmu a komunizmu. Oba extremistické systémy tak prokazují lidstvu, jak oba systémy jsou životně nebezpečné a jak vytvářejí svou existencí ohrožení existence lidstva.“

Ačkoli nebyl Kjótský protokol oficiálně přijat (podmínkou je přijetí minimálně 55 státy s produkcí minimálně 55% celkového množství produkovaných exhalací) civilizovaný svět Evropského společenství následované Ruskem jej ratifikoval a snaží se jej beze zbytku plnit. Ovšem globální klima není jen pojem a o jeho stav musejí v zájmu veškerého lidstva začít pečovat všechny státy světa. To se však neděje a jak to tak vypadá, hned se tak dít nebude. Intenzita řádění hurikánů a škody, které přinášejí možná časem donutí vládu USA k jedinému rozumnému rozhodnutí – ratifikaci protokolu a jeho plnění.

Tím jsem však poněkud oběhl k politice, která s problémy globálního klimatu sice souvisí, ale pro meteorologa je to spíše nešťastné téma. Zpátky proto k hurikánům.

Jak vznikají?

Hurikán potřebuje ke svému vzniku splnění tří základních podmínek. Za prvé to je prohřátí velké oceánské vodní plochy (na 27 °C a více), dále příliv vlhkého studeného vzduchu a za třetí sbíhavé rovníkové větry. Na světě nalezneme místa, kde se tyto podmínky ideálně snoubí v realitu. Jedním z nich je západní pobřeží Afriky, kde se také většina hurikánů, které následně pustoší oblast Karibiku, formuje coby obyčejné bouřky (viz obr. 4). Takovéto bouřce může trvat dny až týdny, než se vyvine v hurikán a ve východním proudění dosáhne karibské oblasti. Aby se však z bouře stal hurikán, musí být splněny další tři podmínky: Za prvé potřebuje sbíhavé větry při povrchu a silné rovnoměrné větry ve vyšších nadmořských výškách. Za druhé musí probíhat pokračující cyklus vypařování a kondenzace. A za třetí potřebuje rozdílný tlak mezi vyššími a nižšími nadmořskými výškami. Přes tyto základní teze však vznik hurikánů není doposud plně pochopen.

Účinky hurikánu

Síla hurikánu se udává hned, jakmile se zformuje, a to podle Saffir-Simpsonovy stupnice hurikánů (viz názorně obr. 6), která je následující:

Kategorie 1
Rychlost větru 120-153 km/h, výška vln 1,5-2m, škody minimální (láme větve stromů, strhává vedení elektrického proudu)
Kategorie 2
Rychlost větru 154-177 km/h, výška vln 2-2,5 m, škody mírné (láme větve stromů, strhává vedení elektrického proudu)
Kategorie 3
Rychlost větru 178-209 km/h, výška vln 2,5-4 m, škody rozsáhlé (ničí okna a dveře domů)
Kategorie 4
Rychlost větru 210-250 km/h, výška vln 4-5,5 m, škody extrémní (destrukce oken a dveří,ničí střechy)
Kategorie 5
Rychlost větru vyšší jak 250 km/h, výška vln vyšší jak 5,5 m, škody katastrofické (úplná destrukce domů)

Jedna z největších potíží hurikánů je, že s sebou berou velké množství vody. Čím větší hurikán, tím více vody si sebou nese, takže velké hurikány doslova utopí i vnitrozemí okolo centra hurikánu. Vytrvalé větry ničí budovy, které mohou při větší síle hurikánu i téměř srovnat se zemí, vyvrací stromy a také valí auta. Tyto větry také tlačí z moře veliké vlny, které spolu s vyšším přílivem ničí pláže a způsobují záplavy. Další charakteristikou hurikánů je, že jako okrajový jev se u nich často vytvářejí tornáda.

Zajímavosti o hurikánech

Uprostřed hurikánu vždy nalezeme tzv. oko, kde je nejnižší tlak a kde je úplný klid. Tato oblast, jejíž průměr může dosahovat až 30 km, je ohraničena oblastí, kde jsou větry nejrychlejší. Za nimi ve směru od centra pak narazíme na oblast bouří, jež se otáčejí okolo oka a tvoří samotný hurikán (viz obr. 3). Je nutné podotknout, že hurikány nejsou vždy stálého a pravidelného tvaru, mnohdy bývají spíše roztáhlé a neuspořádané. Přesto mají vždy jen jedno oko, okolo kterého se otáčejí.

Pokud si myslíte, že nás hurikány nemohou ovlivnit, pak se mýlíte. Některé hurikány tvořící se v tropických oblastech se stáčejí více na sever, kde ztrácejí svou ničivost a kde se následně mění na běžné tlakové níže. Takováto tlaková níže pak může ovlivňovat i cirkulaci nad Evropou.

Podle amerických meteorologů počet hurikánů každým rokem roste, takže se v budoucnu můžeme těšit na proměnlivější počasí. Pravá strana hurikánu je mnohem ničivější než levá, protože je takzvaně „po směru“ větru. Pohyb hurikánu je zaznamenáván pomocí satelitu a také s nasazením „lovců hurikánů“, což jsou piloti v letadle se speciálním meteorologickým vybavením, díky němuž zaznamenávají například tlak nebo hodnoty deště uvnitř hurikánu.

Zdroje:

www.idnes.cz
www.novinky.cz (foto ČTK)
Doba ledová (http://hvezdarnadbenesov.unas.cz/pocasi.htm)
Martin Strnad, Svět vědy (http://www.svetvedy.cz/zobraz_archiv.php?id=330&cislo=12_2004)
Vladimír Kameš, SŽJ (http://www.szj.cz/stanoviska.html)