Amatérská prohlídka oblohy - Anticyklona ve střední Evropě

Současné nádherné počasí, panující již několik dní v řadě, kdy je obloha doslova vymetená, ve mně vytvořilo dojem, že se toho moc neděje. Počasí tohoto rázu je způsobeno vlivem tlakové výše a stabilní jasné počasí obvykle vydrží několik dní, někdy déle jak týden. Ne jinak jsme toho svědky i nyní.

Situace, o které zde hovořím, se v odborné synoptické hantýrce nazývá „Anticyklona ve střední Evropě“ a označuje se zkratkou (A). Patří k nejčastějším situacím a obvykle vzniká z výběžku azorské anticyklony. Ten pronikne často daleko na sever, kde se od něho oddělí jádro vysokého tlaku (viz obr 1). To pak zabraňuje pronikání frontálních poruch do střední Evropy. Sestupné vzduchové proudy v oblasti tlakové výše jsou nevhodné pro vznik oblačnosti, a proto při této povětrnostní situaci, kdy střed tlakové výše leží v blízkosti našeho území, můžeme očekávat slunné a teplé počasí. детское постельное белье Киев

Nápadné zvýšení četnosti této situace je v létě a na podzim. Zvláště v srpnu, září a říjnu je téměř 20 % dnů ovlivněno tímto typem. Na celém území se projevuje silný vliv místních orografických poměrů. V teplém ročním období se srážky vyskytují jen ojediněle, pokud však už, pak jen v podobě místních bouřek. V zimě se vyskytují nepatrné srážky v podobě mrholení z nízké oblačnosti, která zahalí téměř celé území naší republiky. Na horách jsou za této situace vždy kladné teplotní anomálie, v nížinách, zvláště v zimě, jsou často odchylky záporné (inverze). V důsledku mohutné vrstevnaté oblačnosti je v zimě v nížinách malý sluneční svit (inverze), zatímco na horách převládá ideální zimní počasí při slunečném počasí, nízkou vlhkostí a slabým větrem. Na jaře a v létě se inverze téměř nevyskytují, takže sluneční svit je všude značný (na horách i v nížinách).

Obrázek 1: Anticyklona ve střední Evropě (zdroj: ©Met Office, Počasí Online)

Abych se přiznal, ani by mě nenapadlo na toto téma psát, ale jeden můj přítel se na mne přes ICQ obrátil se zajímavým dotazem. Otázal se: „je možné z kondenzačních stop letadel poznat něco o počasí?“ Měl tím na mysli, zda z doby rozpouštění, trhání či postupu těchto stop se dá usuzovat na charakter budoucího počasí. Ač to vypadá jako dotaz laika, rozhodně se v něm ukrývá zvídavost podložená racionální úvahou.

Ačkoli nejsem letecký meteorolog, přesto jsem se pokusil na dotaz fundovaně odpovědět. Zapřemýšlel jsem a pak spustil svůj výklad.

Na základě základních znalostí o meteorologii se dá jednoduchou úvahou říci, že příčina vzniku zmíněných pruhů se ukrývá v kondenzaci vodní páry ve spalinách, která letadla produkují (viz obr. 2). To znamená, že v místech, kde se letadla pohybují (řádově kilometry výšky) panují takové fyzikální podmínky, které kondenzaci umožňují, čili, že teplota vzduchu je v této výšce s ohledem na relativní vlhkost tamějšího vzduchu a spalin nižší než teplota rosného bodu. Proč je zde vzduch tak chladný? Jednoduchá odpověď. Každý si jistě ještě ze školy pamatuje, že teplota vzduchu s výškou klesá (nepanuje-li inverze) a to o 0,6°C na každých 100 metrů výšky. Panuje-li při povrchu teplota 20°C, potom ve výšce 5000 metrů to je jen mínus 10°C. A proč je zde vzduch tak suchý? Ani na to není těžké odpovědět. Proudění v anticykloně má sestupný charakter, na rozdíl od cyklony, ve které vzduch stoupá vzhůru jako komínem – svým výstupem se ochlazuje a vodní pára v něm obsažená kondenzuje a vytváří mohutnou srážkově významnou oblačnost. Voda tedy zůstává v oblasti „sféry vlivu“ cyklony, ovšem vzduch postupuje dále, vystoupá do horních vrstev troposféry, ještě více se ochladí a v oblastech mimo onu „sféru vlivu“ tlakové výše začne klesat, neboť je těžší než vzduch okolní (teplejší). Je-li tento sestupný proud usměrněný, dává vzniknout anticykloně, která vrací k zemí to, co cyklona sebrala – vzduch.

Obrázek 2: Kondenzační pruh (autor: ©Petr Skřehot)

Tento vzduch je suchý a chladný a tudíž v oblastech okolo středu anticyklon nemůžeme očekávat žádnou oblačnost. Vlétne-li pak do této oblasti letadlo, pak jeho spaliny vnesou do tohoto suchého vzduchu vlhkost, která okamžitě zkondenzuje, následně zmrzne a vytvoří kondenzační pruh. Kondenzační pruhy se mohou dále metamorfózovat například v Cirrocumulus, ale o tom zde nemluvme.

Zpět ke kondenzačnímu pruhu. Vzniklý pruh právě díky značné „suchosti“ okolního vzduchu obyčejně dlouho nevydrží a rychle se rozpadá – vypařuje. Určitý čas života mu však dopřán je, a pakliže se na něj zadíváme, můžeme vypozorovat, že se obyčejně vždy jako celek pohybuje určitým směrem. Tento pohyb značí, že ve výšce nepanuje turbulentní proudění nýbrž laminární. Tato informace se již stává důležitým předpovědním prvkem. Turbulence ve výšce, kterou nám tak věrně zvěstují například oblaky Cirrus uncinus (viz obr. 3) je totiž neklamným znamením, že se nad dané území nasouvá jiná vzduchová hmota, takže lze očekávat změnu počasí. Ta nastává díky změně v tlakovém poli (které se nejprve změní ve vyšších hladinách) nebo díky příchodu atmosférické fronty. Oproti tomu pak platí, že čím delší doba existence srážkového pruhu, tím více vodní páry vzduch obsahuje a tím je větší „náchylnost počasí“ ke zhoršování.

Obrázek 3. Cirrus uncinus (autor: ©Petr Skřehot)

To je asi vše co se dá o problematice srážkových pruhů takto v krátkosti říci. I tak to vydalo na celý článek. Mého přítele má odpověd uspokojila. A co Vás?