Amatérská prohlídka oblohy - Příběh jedné studené fronty

„V noci se Českem přehnaly silné bouřky. Strhávaly stromy a voda zaplavovala sklepy. V Teplicích nad Metují vzaly střechu rodinného domu. V Klášterci nad Ohří vletěl kulový blesk do bytu. Nikdo nebyl zraněn. Při postupu na východ ztrácely bouřky na síle…“ (zdroj:iDNES.cz). Dnešní noviny byly plné podobných jasně výmluvných úvodníků. Obsah zpráv však nafouknutý nebyl. V noci z 8. na 9. července 2004 se skutečně ženily všichni čerti a asi jen málokdo z obyvatel Čech spal klidným spánkem. Důsledky známe, kde však hledat příčinu? Začněme pěkně od začátku.

Ve čtvrtek 8.7.2004 v 11:00 SELČ v reakci na výsledky matematického modelu i hlášení z meteorologických stanic západní Evropy, vydal Český hydrometeorologický ústav výstrahu - letos již pátou. Její znění bylo následující: „Ve večerních hodinách začne západní polovinu Čech ovlivňovat studená fronta, která odděluje tropický vzduch nad východní od chladného vlhkého vzduchu nad západní Evropou. Tato fronta bude během noci při svém postupu k východu slábnout a ještě zítra (9.7.2004) místy ovlivní Moravu a Slezsko. Studenou frontu budou doprovázet tyto nebezpečné povětrnostní jevy: intenzivní bouřky, na západě Čech místy, jinde ojediněle doprovázené krupobitím, přívalové srážky v Čechách 10 až 30 mm, v západní polovině Čech ojediněle kolem 50 mm, nárazy větru 25 až 35 m/s, což je 100 až 140 km/h (síla orkánu). Je pravděpodobné, že tyto nebezpečné povětrnostní jevy způsobí na některých místech škody na majetku, vývraty stromů, dopravní omezení a podobně. V reakci na přívalové srážky lze očekávat lokální rozvodnění menších toků v postižené oblasti. Přitom je možné dosažení 1.SPA případně až 2.SPA ve sledovaných profilech na menších tocích.“

To že se k nám blíží od západu výrazná studená fronta bylo známo s dostatečným předstihem dopředu. Ať už dokáže být studená fronta jakkoli zdatný a vytrvalý běžec (někdy je schopna valit se až rychlostí 70 km/h), vzdálenosti, které nás dělí od Británie či východního pobřeží Atlantiku, kde se ohlásí nejdříve, a které lze měřit v řádech stovek kilometrů, neurazí obvykle dříve jak za den. To je, zdá se, dostatečná doba na to, abychom se na její řádění připravili. Ne vždy je to ale možné.

Stále slýcháme o studených frontách. Proč se jich máme obávat víme, ale co však tento výraz znamená? Tuto obligátní otázku si položí jistě nejeden čtenář a oprávněně. Studené fronty jistě pamatuje leckdo, kdo za doby nedávno minulé stával před vánoci před zeleninou na mandarinky, pomeranče či banány. Jenže není fronta jako fronta.

Studená fronta v meteorologickém pojetí je rozhranní mezi teplým vzduchem a postupujícím studeným vzduchem, který se pod ten teplý jakoby podsouvá. Obě masy mají ostré rozhranní a téměř vůbec se nepromíchávají (přechodová vrstva je široká jen několik stovek metrů!). Při nuceném výstupu teplého vzduchu podél jakéhosi jazyku tvořeného vzduchem studeným, dochází k jeho ochlazování a tvorbě typické kupovité bouřkové oblačnosti. Čím větší jsou teplotní rozdíly mezi vzduchovými masami, tím výraznější projevy lze očekávat. Svislý řez studenou frontou znázorňuje obrázek 1.

zdroj: http://www.skyfly.cz/pocasi.htm

Pojem „studená fronta“ zavedla do odborné meteorologické terminologie v druhém desetiletí 20. století tzv. norská frontologická škola, představovaná zejména profesorem Vilhelmem Bjerkensem. Bylo ale paradoxně až sto let po té, co se zrodily základy synoptické meteorologie, za které vděčíme především H. W. Brandesovi, který v roce 1820 vytvořil první synoptickou mapu, Urbainu Le Verrierovi, který dokázal za pomocí ní v roce 1855 vysvětlit fatální porážku anglo-francouzského loďstva, nad kterým za krymské války zvítězilo, spíše než ruské loďstvo, počasí a Robertu Fitzroyovi, který studiu počasí a zvláště pak „synoptice“ zasvětil celý svůj život, a kterýžto nakonec spáchal z přepracování v roce 1865 sebevraždu. Lidské osudy a cesty, které vedly ke zformování oboru synoptické meteorologie, byly, jak se zdá, velmi zvláštní a někdy až kuriózní. Výsledek se však dostavil a dnes můžeme hrdě prohlásit, že synoptický přistup je tím nejdůležitějším při dnešní tvorbě předpovědí. Spolu s předpovědí matematických modelů je pak vytvořena samotná předpověď počasí, o jejíž detailnosti a úspěšnosti se tehdejším oparozpytcům ani nesnilo.

Vraťme se však do současnosti. Noční události z 8. na 9.7. byly jen klasickým příkladem toho, že si současní meteorologové s předpovědí poradí. Vše co „slíbili“, se splnilo. Studená fronta, která se nasouvala nad území západní a střední Evropy udeřila notně s razancí, neboť nad zmiňované územím již několik dní proudil horký tropický vzduch od jihu. Jelikož fronta samotná byla zformována nad severním Atlantikem, severozápadně od britských ostrovů, ze vzduchu arktického, teplotní rozdíly mezi oběma vzduchovými hmotami činil až 15°C. Její existence a postup byl „řízen“ tlakovou níží se středem nad Británií, se kterou byla spojena. Cirkulace tlakových níží je na severní polokouli v protisměru hodinových ručiček a jelikož frontální systémy mladé aktivní cyklóny bývají spojeny s její jižní částí, zákonitě k nám putují vždy od západu. Tomuto proudění pak říkáme západní oceánské proudění, které k nám přináší chladnější a vlhký oceánský vzduch. Ne jinak tomu bylo i tentokrát. Počasí sice rádo koketuje s extrémy, jak jistě každý ví, ale ještě raději se vrací k obvyklým a ověřeným scénářům. Ten západní funguje znamenitě, co je Evropa Evropou a Atlantik Atlantikem.

Postup studené fronty, která nadělala tolik starostí 8.a 9.7. byl normální. Okolo 18 hodiny překročila naši západní hranici a v téměř dokonalé rovné linii směřovala do vnitrozemí (viz obr.2). Její srážkově nejvýraznější část dorazila do Prahy ve 20 hodin a již za hodinu byla v Hradci Králové. Studená fronta se s ničím nemazlí a nikde se nezdržuje víc, než je zdrávo. V postupu nad rovinatým terénem české kotliny ji ani nic nebrání, takže proč by taky ne! Vše by probíhalo hladce i tentokrát, nebýt toho, že se jižní část fronty začala poněkud opožďovat (viz obr. 3). Příčinu hledejme v orografii – do cesty se jí postavila Českomoravská vysočina, která, byť není příliš vertikálně mocná, dovede frontám život náležitě znepříjemnit. Nucený výstup přes ní však dokáží fronty naoplátku čertovsky využít. V daném místě zesílí a zformují lokální jadérko, které svými lijavci vysočině vrátí i s úroky její drzost, stavět se jí do cesty. Na obrázku 4 je toto jadérku krásně vidět. Rozlohou nebylo větší než krajské město, avšak srážkovým průměrem trhalo rekordy. Podle radarových měření zde průměrný hodinový srážkový úhrn činil 110-120 mm! Doba života takových rarachů však nebývá dlouhá. Brzy se vyčerpají a přestane-li je živit orografie, tak jsou za několik desítek minut kaput. Podle snímků z radaru ani tato nežila déle jak 2 hodiny. Okolo půlnoci slábnoucí fronta překročila v oblasti mezi Krkonošemi a Jeseníky naše hranice a zmizela nad Polskem. Tím by „příběh jedné studené fronty“ mohl skončit. Prozaicky však nekončí. O studených frontách je známo, že jsou to prevíti. Kromě toho, že se s oblibou vlní či vracejí, bývají doprovázeny také tzv. podružnými studenými frontami. To jsou studené fronty, které přichází několik hodin po přechodu svých starších kolegyň a dílo zkázy dokončují. Nemívají sice takovou sílu, neboť přicházejí nad území, kde již byl teplý vzduch vystřídán studenějším a vlhkým oceánským, nicméně dokáží zesílit a zamotat hlavu nejen meteorologům prognostikům. Ne jinak je tomu i u již zmiňovaných frontálních vln, které se dají považovat v přeneseném slova smyslu za jistou modifikaci či obdobu front podružných.

„Příběh jedné fronty“ by neměl pointu, kdyby nás hlavní protagonistka něčím podobným nepřekvapila i tentokrát. Někdy okolo 1 hodiny ranní 9.7. si to od jihozápadu jedna nezbedná frontální vlna přihasila. Celkem nenápadně a zlehka se začala nasouvat nad naše území (viz obr. 5), aby mohla v 5 hodin zesílit a překvapit Pražany a obyvatele středních Čech při cestě do práce (viz obr. 6). Pak už jen ve stejném kurzu jako matička upalovala směrem na Orlické hory, sem tam lokálně pozlobila zemědělce a vodohospodáře přívalovými dešti o intenzitě až 70 mm/h a bez velkých cirátů zmizela v Polsku.

Konec dobrý, všechno dobré. Tedy až na ty škody. Ale to už je téma pro jiné.

obr. 2 – zdroj: www.chmi.cz

obr. 3 – zdroj: www.chmi.cz

obr. 4 – zdroj: www.chmi.cz

obr. 5 – zdroj: www.chmi.cz

obr. 6 – zdroj: www.chmi.cz


© APO 2002-2008, veškeré materiály lze přebírat pouze se svolením autora a uvedením patřičné citace. Děkujeme. Tyto stránky provozuje občanské sdružení Amatérská prohlídka oblohy.