Ztracená blízkozemní planetka 1937 UB (HERMES) byla konečně nalezena. A nejen to.
Hermes byl poprvé objeven 28. října 1937 v Heidelbergu, kde ho po dobu pěti dnů sledoval Karl
Reinmuth. Díky své jasnosti byl již tehdy pojmenován, ačkoliv nikdy neodstal definitivní číslo.
Jeho znovuobjevení si letos připsal na své konto vyhledávací program LONEOS. Brian A. Skiff z
Lowellovy observatoře odelslal do MPC 15. října pozice planetky s jasností přibližně 15 mag.
Timothy B. Spahr identifikoval dráhu s pozicemi LINEAR a NEAT ze srpna a září tohoto roku, a poté,
co se objekt objevil na NEO Confirmation Page se jej podařilo ještě rychle potvrdit J. Youngovi z
Table Mountain Observatory. Podle spočtených orbitálních elementů pak již bylo zřejmé, že se jedná
o ztraceného Hermese (přestože se do výpočtu dráhy ještě nedaly zahrnout pozice z roku 1937 -
Hermes od té doby vykonal již 31 oběhů okolo Slunce).
Dráhu Hermese se nakonec podařilo navázat na pozorování z roku 1937 (byť největší rezidua mezi
pozorovanými a vypočtenými polohami dosahují až 76 vteřin) pomocí softwaru Sentry z JPL, sloužícího
k výpočtům blízkých setkání s planetkami v budoucnosti. Tentokrát byl ale použit v opačném smyslu -
na základě pozorování Hermese z letošního roku byly vypočteny možné geometrie průletu v roce 1937 -
z nich pak byla vybrána ta, která nejlépe odpovídala pozorovaným datům z daného průletu.
16. října pak A. S. Rivkin a R. P. Binzel z MIT pořídili jeho spektrum v oboru 0,8 - 2,5 mikronů
pomocí 3-m NASA Infrared Telescope Facility. Charakteristiky ve spektru ukazují na planetku třídy
S. Za předpokladu albeda 0,24 a absolutní magnitudy H=17,5 pak odvozují průměr planetky na 0,9 km.
A nejlepší na konec: v IAUC 8227 oznamují J. L. Margot z University of California, M. C. Nolan, V.
Negron, A. A. Hine, D. B. Campbell, a E. S. Howell z National Astronomy and Ionosphere Center, L.
A. M. Benner, S. J. Ostro a J. D. Giorgini z JPL a B. G. Marsden z MPC svá pozorování Hermesu
pomocí radioteleskopu v Arecibo (na 2380-MHz, 12,6-cm) z 18. a 20. října. Jejich obrázky (v režimu
vzdálenost-dopplerovský posun) ukazují dvě oddělené komponenty zhruba stejné velikosti, jejichž
vzdálenost byla 18.2 října 150 m (na 1,5 Hz) a 20.1 října 600 m (na 0,7 Hz). Předběžný odhad
velikosti obou komponent je 300-450 m a horní limit rotační periody obou je 13-21 hodin. Zatím se
zdá (i když to vyžaduje ještě potvrzení), že jde o oboustranně vázaný systém (obě tělesa k sobě
neustále přivrací tu samou tvář)- mezi blízkozemními bináry ojedinělá záležitost.
