Amatérská prohlídka oblohy - (Atomový) hřib nad Prahou

Když jsem včera (1. září) během dne sem tam vykoukl ven z okna, naskýtal se mi pohled na dynamicky se vyvíjející kupovitou oblačnost. V Praze panovalo totiž poměrně hezké polojasné počasí a obloha byla posetá oblaky Cumulus v nejrůznějších fázích vývoje, povětšinou však ve tvaru mediocris.

To, že být majitelem digitálního fotoaparátu je skutečnou výhrou, člověk zjišťuje právě v okamžicích, kdy zmiňovaný aparátek opravdu potřebuje, aby mohl zachytit určité mimořádné chvíle. Ne jinak tomu bylo včera i v mém případě. Byť byl ke mně osud právě toho dne velmi ironický (vyhořel mi u počítače zdroj a zhroutil se celý operační systém), smůla, že bych neměl po ruce digitál, mě k tomu navíc naštěstí nepostihla.

Když jsem v červnu slavil své „velké životní jubileum“, dostal jsem od Jirky Duška jako dárek plakát s atomovým hřibem, který zval k návštěvě fotografií atomových výbuchů, která probíhá až do konce září na brněnské hvězdárně. Plakát mám doma připíchlý magnety na dveřích ledničky a kdykoli si jdu pro něco dobrého, nemohu ho přehlédnout. Pořád si plánuji, že některý víkend sednu na autobus a udělám si výlet do Brna a výstavu navštívím.

Asi by mě ani ve snu nenapadlo, že za „hříbkama“ nebudu muset cestovat 200 kilometrů, ale že hříbky přijdou za mnou, podobně jako tomu bylo u biblického Mohameda. I stalo se. Dynamičnost výstupných proudů utvářejících již zmiňovanou oblačnost způsobila, že se některé kumuly doslova před mýma očima zmetamorfózovaly do podoby hřibu (obr. 1 až 3). No posuďte sami. Nejsou to snad skutečné atomové hřiby?

Obrázek 1: Hřibovitý Cumulus (12:41 SELČ), (foto © Petr Skřehot)

Obrázek 2: Hřibovitý Cumulus – detail, (foto © Petr Skřehot)

Obrázek 3: Hřibovitý Cumulus (14:29 SELČ), (foto © Petr Skřehot)

Obrázek 5: Atomový hřib po výbuchu amerického testu Ivy Mike (10,4 Mt TNT, 1. října 1952)

Obrázek 5: Atomový hřib po výbuchu britského testu Grapple-Y (3 Mt, 28. dubna 1958)