Pliniův kráter smrti a nesmrtelnosti
Datum: Friday, 07. March 2003
Téma: Měsíc
Píše se rok 79 našeho letopočtu a slavný přírodovědec Gaius Plinius Secundus (Starší) se válí v lázních v městě Stabie, které leží na úpatí sopky Somma. Nejspíš to byl pohodový až flegmatický člověk, když ho vůbec nevzrušovalo, že venku mezitím mnoho lidí prchalo z města ven, protože země se mohutně otřásala a z kráteru nedaleké sopky se valila hrozivá mračna. Když se Plinius konečně rozhoupal, bylo již pozdě. Město se ponořilo do děsivé tmy způsobené deštěm popela a pěnovce (pemzy) a všude kolem pobíhali v panice zděšení obyvatelé. Podle zprávy se poněkud tělnatější muž nestihl uchýlit do bezpečí a nejspíš se udusil v horkých plynech. Slavný přírodovědec tak ztratil život při prudké erupci sopky Somma (předka dnešního Vesuvu), při které bylo pod několik metrů silnou vrstvou popela a pemzy pohřbeno i město Pompeje s 25 000 obyvateli, četnými divadly, lázněmi a chrámy.
Existuje však ještě jeden kráter, který je s Pliniem spjat. Jedná se tentokrát o kráter impaktní s průměrem 43 km a narozdíl od vulkanického kráteru Vesuvu zajistil Pliniovi nesmrtelnost. Nachází se totiž na povrchu Měsíce a nese jeho jméno, takže každý pozemšťan, který se dnes podívá do mapy Měsíce si jeho jméno připomene. Můžeme si ho však připomenout i přímým pohledem.
Na Plinia totiž vystačíme i s docela malým astronomickým dalekohledem. Zvláště zajímavý je v období kolem úplňku, kdy se prozrazuje jako světlá skvrna na rozhraní Moře jasu (Mare Serenitatis) a Moře klidu (Mare Tranquillitatis). Pozornější pozorovatelé si možná povšimnou i výrazného tmavého rozhraní dvou různých magmatických výlevů na ploše Moře jasu. Vnitřní světlejší výplň Moře jasu představuje mladší vrstvu magmatické výplně, která je ochuzená o oxid titaničitý a oxidu železa, proto je světlejší. Ve výkonnějších dalekohledech a při šikmém osvětlení navíc můžete v blízkém sousedství Plinia spatřit i soustavu nápadných brázd (Rimae Plinius), které se táhnou ve třech řadách severně od něj.
Použité prameny a doporučená literatura:
[1] Antonín Rükl, Atlas Měsíce, Aventinum 1991, list č. 24
[2] Paul D. Spudis, The Once and Future Moon, Smithsonian Institution Press 1996
|
|