Ráno jsem sbalil stan a seskupil expedičnické vybavení na hromádku na místo mého stanu, neboť jsem se připravoval na nezvyklý odjezd — ještě před poslední nocí. Jelikož jsem člověk roztržitý, povedlo se mi ztratit peněženku, kterou jsem naštěstí našel po snídani.

Čekání na odvoz bylo děsné, v psyché se mi honily rozpolcené pocity (dovednost na které pracuje Kryton z Červeného Trpaslíka). Za mnou bylo 14 dní prožitých v biotopu jménem Úpice, přede mnou byl celý rok meziexpedičního období ve kterém bych měl uskutečnit sobě daná předsevzetí. Chtěl jsem se vrátit zpět v čase, ale zároveň jsem chtěl být v budoucnosti. Nechal jsem vše volnému průběhu a díval se jak ten drahý čas letí. Ještě jsem se stihl podepsat na několik home-made expedičních triček, provést po hvězdárně právě přijetou posádku samohybu, jenž mne měl dopravit dom a rozloučit se se všemi, kteří si navzájem podepisovali trička, nebo škrabali brambory a už jsem frčel směr Mladá Boleslav. Moje Já se rozdvojilo na půlku v myšlenkách žijící stále na pozemnku hvězdárny a druhou polovičku fyzicky vyrážející k novým cílům. Ani jsem z počátku nemohl vyprávět co jsem vlastně prožil.

Postupně jsem též přemýšlel co tedy budu dělat až přijedu domů. Budu šťastný že jsem doma, nebo se budu léčit z upicitidy, neustále přemítajíc krátkou minulost? Naštěstí doma se pocity sjednotily a byl jsem schopen jak vyprávět, tak sentimentálně vzpomínat sám sobě. Prezentoval jsem početnému — 5 člennému publiku — pozorování a ty v mysli nejjasnější necenzurované zážitky, vybalil expediční equipment, nasoukal fotky do compu a začal psát tento článek. Nyní přemýšlím o tom, jak asi probíhá zakončovací noc. Nevím ani zda-li je/bude táborák, jestli se uskuteční některé plány některých expedičníků a vůbec jaká atmosféra panuje.

Pro mne byla tato expedice nejlepší jakou jsem kdy zažil (z celkem tří). Počasí bylo dokonalé. Horko sice bylo, hlavně tedy při pojídání vroucí polévky zničující, avšak i na to se dalo časem jakš-takš zvyknout. Jasných nocí bylo mnoho, prý to byla nejjasnější expa za posledních 10-15 let (tedy s nejvetším počtem pozorovacích nocí). opravdu si nepamatuji žádnou zataženou noc. Síly mi naštěstí stačily a měl jsem elán pozorovat i při dobrovolných pozorování (2x tuším). Byl jsem na nejskvělejší místě, s ještě skvělejšími lidmi v té nejskvělejší skupině s nejskvělejším vedoucím. Radioastronomie, toť jméno naší skupiny posluchačů šumu a hvízdání. Viki Viktor Votruba velectěný vedoucí, nás seznámil s krásou šumu, vysvětlil co bylo třeba, poradil, zařídil, podpořil a vytrénoval. Veřím, že mu je vdečno mnoho členů naší skupinky. Nemůžu zapomenout ani na Honzu, staršího expedičníka, který se o nás staral, když musel Viki odbíhat k částím šumící aparatury do „penthausu”. Naše stanoviště — vodárna — bylo úžasné místo, až na šikmou bulvu. Viki nám zavedl na tuto vyvýšeninu i elektrický proud („To vám byl den, když k nám byl zaveden…”) — otevřeli se nám tím brány do tlumeného poslouchání Floydů! Krom šumění — a to jsem dělal mnohem častěji — jsme pozorovali okem, sometem či cécédéčkem deep-skye, Jupiter, a mnoho dalšího. Co se týče stránky Gastronomické, musím zkonstatovat, že jsem přibral, tzn. jídlo bylo skvělé — Děkuji tímto kuchařkám. Vos bylo pomálu a tak snídaně byly v celku klidné. Letos se na expedici zkoušelo opravdu mnoho experimentů, vytvořilo se zde malé raketové centrum, přijeli báječní hosté, pozorovalo se od ztmívání ke svítání — prostě lahoda. Sám si nedovedu představit lepší trávení prázdnin (jestli o nějakém víte, dejte mi prosím, a to urychleně vědět, neboť už zas tolik času z prázdnin nezbývá, děkuji). Proto zde vykládám svědectví o dokonalé akci pro ty, kteří tuto medovinu ještě neokusili. Expedice je naprosto úžasná věc, můžeme s tím nesouhlasit, můžeme o tom vést spory, ale to je asi tak všechno co proti tomu můžeme udělat.

A jak by řekl Viki:
„Prátelé.........a kamarádi”
S tímto se s Vámi loučím a přeji všem mnoho krásných nocí a hlavně účast na některé z příštích expedic.

Poznámka redakce: na to nejlepší, co o letošní Astronomické expedici vzniklo z letošních expedičníku se členové APO můžou, jako v předchozích letech, těšit ve vznikajícím Expedičním Sběrači.