Dnes odpoledne (29. července) jsem se vrátil domů z dokonalého místa na ještě dokonalejší planetě Zemi.
Ráno jsem sbalil stan a seskupil expedičnické vybavení na hromádku na místo mého stanu, neboť jsem se připravoval na nezvyklý odjezd — ještě před poslední nocí. Jelikož jsem člověk roztržitý, povedlo se mi ztratit peněženku, kterou jsem naštěstí našel po snídani.
![](data/2006/08/060804_3510.jpg)
Foto Marek Kolasa
Čekání na odvoz bylo děsné, v psyché se mi honily rozpolcené pocity (dovednost na které pracuje Kryton z Červeného Trpaslíka). Za mnou bylo 14 dní prožitých v biotopu jménem Úpice, přede mnou byl celý rok meziexpedičního období ve kterém bych měl uskutečnit sobě daná předsevzetí. Chtěl jsem se vrátit zpět v čase, ale zároveň jsem chtěl být v budoucnosti. Nechal jsem vše volnému průběhu a díval se jak ten drahý čas letí. Ještě jsem se stihl podepsat na několik home-made expedičních triček, provést po hvězdárně právě přijetou posádku samohybu, jenž mne měl dopravit dom a rozloučit se se všemi, kteří si navzájem podepisovali trička, nebo škrabali brambory a už jsem frčel směr Mladá Boleslav. Moje Já se rozdvojilo na půlku v myšlenkách žijící stále na pozemnku hvězdárny a druhou polovičku fyzicky vyrážející k novým cílům. Ani jsem z počátku nemohl vyprávět co jsem vlastně prožil.
![](data/2006/08/060804_3512.jpg)
Foto Marek Kolasa
Postupně jsem též přemýšlel co tedy budu dělat až přijedu domů. Budu šťastný že jsem doma, nebo se budu léčit z upicitidy, neustále přemítajíc krátkou minulost? Naštěstí doma se pocity sjednotily a byl jsem schopen jak vyprávět, tak sentimentálně vzpomínat sám sobě. Prezentoval jsem početnému — 5 člennému publiku — pozorování a ty v mysli nejjasnější necenzurované zážitky, vybalil expediční equipment, nasoukal fotky do compu a začal psát tento článek. Nyní přemýšlím o tom, jak asi probíhá zakončovací noc. Nevím ani zda-li je/bude táborák, jestli se uskuteční některé plány některých expedičníků a vůbec jaká atmosféra panuje.
![](data/2006/08/060804_3517.jpg)
Foto Marek Kolasa
Pro mne byla tato expedice nejlepší jakou jsem kdy zažil (z celkem tří). Počasí bylo dokonalé. Horko sice bylo, hlavně tedy při pojídání vroucí polévky zničující, avšak i na to se dalo časem jakš-takš zvyknout. Jasných nocí bylo mnoho, prý to byla nejjasnější expa za posledních 10-15 let (tedy s nejvetším počtem pozorovacích nocí). opravdu si nepamatuji žádnou zataženou noc. Síly mi naštěstí stačily a měl jsem elán pozorovat i při dobrovolných pozorování (2x tuším). Byl jsem na nejskvělejší místě, s ještě skvělejšími lidmi v té nejskvělejší skupině s nejskvělejším vedoucím. Radioastronomie, toť jméno naší skupiny posluchačů šumu a hvízdání. Viki Viktor Votruba velectěný vedoucí, nás seznámil s krásou šumu, vysvětlil co bylo třeba, poradil, zařídil, podpořil a vytrénoval. Veřím, že mu je vdečno mnoho členů naší skupinky. Nemůžu zapomenout ani na Honzu, staršího expedičníka, který se o nás staral, když musel Viki odbíhat k částím šumící aparatury do „penthausu”. Naše stanoviště — vodárna — bylo úžasné místo, až na šikmou bulvu. Viki nám zavedl na tuto vyvýšeninu i elektrický proud („To vám byl den, když k nám byl zaveden…”) — otevřeli se nám tím brány do tlumeného poslouchání Floydů! Krom šumění — a to jsem dělal mnohem častěji — jsme pozorovali okem, sometem či cécédéčkem deep-skye, Jupiter, a mnoho dalšího. Co se týče stránky Gastronomické, musím zkonstatovat, že jsem přibral, tzn. jídlo bylo skvělé — Děkuji tímto kuchařkám. Vos bylo pomálu a tak snídaně byly v celku klidné. Letos se na expedici zkoušelo opravdu mnoho experimentů, vytvořilo se zde malé raketové centrum, přijeli báječní hosté, pozorovalo se od ztmívání ke svítání — prostě lahoda. Sám si nedovedu představit lepší trávení prázdnin (jestli o nějakém víte, dejte mi prosím, a to urychleně vědět, neboť už zas tolik času z prázdnin nezbývá, děkuji). Proto zde vykládám svědectví o dokonalé akci pro ty, kteří tuto medovinu ještě neokusili. Expedice je naprosto úžasná věc, můžeme s tím nesouhlasit, můžeme o tom vést spory, ale to je asi tak všechno co proti tomu můžeme udělat.
![](data/2006/08/060804_3521.jpg)
Foto Marek Kolasa
A jak by řekl Viki:
„Prátelé.........a kamarádi”
S tímto se s Vámi loučím a přeji všem mnoho krásných nocí a hlavně účast na některé z příštích expedic.
Poznámka redakce: na to nejlepší, co o letošní Astronomické expedici vzniklo z letošních expedičníku se členové APO můžou, jako v předchozích letech, těšit ve vznikajícím Expedičním Sběrači.