Amatérská prohlídka oblohy - Laso na hurikány

Silné tropické bouře jsou pro člověka odedávna hrozbou. V dnešní době technického pokroku se však stávají zároveň i velkou výzvou. Existují snahy ovládat a kontrolovat tyto vážné atmosférické poruchy – je to však reálné?

Krátce o jejich vzniku: Pokud se tropické oceány ohřejí na dostatečnou teplotu, začne se z nich do atmosféry uvolňovat značné množství tepla a vody ve formě vodní páry. Jak teplý vzduch stoupá vzhůru, vodní pára v něm obsažená se ochlazuje a kondenzuje, čímž se tvoří oblačnost. Kondenzace vodní páry je ovšem provázena uvolněním tepla. To způsobí, že vzduch ve vznikajících mračnech vystoupá ještě výš. A termodynamika rodící se bouře pokračuje. Díky produkci tepla se nad povrchem tropického moře vytvoří zóna s nižším tlakem vzduchu. Okolí má snahu tento tlakový rozdíl vyrovnat, a tak se rozvíjející bouře začne podobat obřímu vysavači. Do bouřkového mračna se přesune obrovské množství tepla a vodní páry z okolí. Vznikne centrum bouře, které se začne v důsledku zemské rotace otáčet. Proces pak rychlým tempem pokračuje. Z původní buňky bouře se vyvine eufemicky řečeno dinosaurus, který je už velmi dobře organizovaný a nadále se uspořádává a sílí.

Protože hurikány mají povětšinou na lidská obydlí a životy velmi špatný, dalo by se říci, přímo ničivý vliv, začali se vědci zabývat tím, jak takovým škodám zabránit. V podstatě by se dal problém vyřešit dvojí cestou, a to buď zabránit vzniku hurikánu už v zárodku nebo upravit jeho dráhu, tak aby nezasáhl lidská sídliště.

Experimenty na této půdě prováděli hlavně Američané (vzpomeňme na Floridu!). První badatelé se zaměřili na samotný proces kondenzace (do tohoto projektu se zapojila dokonce i vláda). V principu se jednalo o to, že pomocí částic jodidu stříbrného rozprašovaných z letadel chtěli experimentátoři ochladit vodní páru tak, aby došlo k tvorbě ledu. Mraky by pak pohlcovaly teplo a vlhký vzduch mnohem víc, tím by rostly rychleji a oko cyklonu by se celkově posunulo. Teoreticky by se rádius oka zvětšoval a intenzita hurikánu by se zmenšovala (podobně jako u otáčející se bruslařky, když roztáhne ruce – zpomalí tím své otáčení). Výsledky však byly diskutabilní a meteorologové od tohoto způsobu upustili.

Další metodou, jak ovlivnit vznik hurikánů, je možnost zpomalit odpařování, zdroj bouřkové energie (ne nadarmo se hurikány nad pevninou rozpadají). Meteorology určený areál oceánu by byl potáhnut tenkou vrstvou biologicky odbouratelného oleje (což je olej z ryb nebo slunečnic), který by zpomaloval odpařování. Frekvence tropických bouří by tedy výrazně klesla. Počasí se však chová nevyzpytatelně a není zatím jisté, zda by se takový zásah do systému nekompenzoval nějakým jiným negativním jevem. Může např. dojít k tomu, že jedna část pevniny bude tropických bouří ušetřena a jiná zažije prakticky apokalypsu.

Vědci si proto přizvali na pomoc matematiku a vytvořili několik sofistikovaných modelů atmosféry. Z nich vyšlo najevo, že atmosférické poruchy podléhají řadě pravidel, a že i velmi malá změna jednoho z faktorů (teplota, tlak, síla větru atd.) se násobí a může změnit ráz počasí. Například malá změna teploty v okolí hurikánu může významně posunout jeho dráhu do předvídatelného směru nebo ho zpomalit. Tento fakt tedy bohužel potvrzoval možnost nepředvídatelných změn počasí, ale na druhou stranu vznikl nápad, jak ovlivnit trasu tropické bouře. Jenomže člověk není Pán Bůh a nikdo samozřejmě nedokáže změnit, byť i málo, teplotu ve všech částech něčeho tak velkého jako je hurikán (a navíc bleskurychle). Je však možné upravit teplotu tak, že zahřejeme vzduch okolo něj. Jak toho dosáhnout?

Nejčastěji zmiňovanou možností je použít k tomuto účelu orbitální solární stanice. Zní to jako sci-fi, ale tyto stanice lze nastavit jako gigantická zrcadla k zaostření slunečního záření na solární panely a pak paprsek shromážděné energie vyprázdnit do mikrovlnného přijímače na Zemi. Mikrovlny by měly mít frekvenci, která by procházela atmosférou bez toho, aby ji zahřívala (aby se neplýtvalo energií). Je tu však komplikace: mikrovlnné záření je silně pohlcováno kapkami vody, a tak vlastně samotný hurikán (resp. vodní mraky nad ním) bude účinným způsobem stínit a bránit ohřevu okolního vzduchu.

Všechny tyto úvahy pak narážejí ještě na jednu potíž, tentokrát však spíše právního charakteru. Známé pořekadlo praví, že dobrými úmysly je dlážděna cesta do pekla, a tak ačkoli všechny tyto snahy jsou jistě míněny upřímně, pokud by meteorologická kontrola v budoucnosti opravdu začala fungovat, způsobila by jistě mnoho vážných politických incidentů. Vždyť by počasí mohlo být použito např. k válečným účelům, a to i přesto, že je to konvencí OSN z roku 1974 mezinárodně zakázáno.

Hurikán – ilustrační foto. Zdroj: Pro-weather.com, USA