Amatérská prohlídka oblohy - Co nás čeká na lednové obloze?

e středu 3. ledna 2007 ve 21 hodin našeho času se Země přiblíží ke Slunci na nejmenší možnou vzdálenost 147 094 000 kilometrů. Přesto všechno bude v té době na severní polokouli zima. Důvod je ale prostý - rotační osa naší planety je vůči rovině jejího oběhu kolem Slunce skloněna pod úhlem 23,5 stupně. V době, kdy u nás probíhá zima, je přitom severní polokoule planety od Slunce odkloněna, takže na jednotku plochy dopadá asi třikrát méně sluneční energie než v létě. Ochlazení přitom nahrává i fakt, že je Slunce v této době podstatně kratší dobu nad obzorem. Samozřejmě, že na jižní polokouli, třeba v Austrálii, je situace právě opačná. Přesto všechno má mírné přibližování, resp. oddalování Země při oběhu kolem Slunce, význam. Na severní polokouli jsou zimy poněkud "teplejší" a léta naopak "chladnější" než je tomu na polokouli jižní.

Lednovou oblohu ozdobí nápadná planeta Saturn. Nachází se v souhvězdí Lva, nedaleko jasné hvězdy Regulus, nad obzor vychází již po sedmé hodině večerní a při jejím hledání vám pomůže i Měsíc. V sobotu 6. ledna večer totiž projde jenom půl stupně jižně od Saturnu.

Pokud se na Saturn podíváte dalekohledem, pak určitě snadno spatříte jeho prstence. Stačí k tomu lovecký triedr upevněný na stativu, ale výhodnější bude nějaký větší přístroj. I když prstence na první pohled vypadají celistvě, ve skutečnosti je tvoří ohromné množství drobných ledových částic, které rozptylují sluneční světlo. S největší pravděpodobností se jedná o materiál, jenž se nevyužil při vzniku samotného Saturnu. Navíc jsou prsteny neobyčejně tenké: jejich šířka činí jen několik stovek metrů. Kdyby měly prsteny stejnou tloušťku jako list těchto novin, činil by jejich průměr zhruba čtyřicet metrů!

V blízkosti planety Saturn se pohybuje velký měsíc Titan, který lze spatřit již v menším dalekohledu jako slabou "hvězdičku". Pokud budete mít trpělivost, můžete dokonce sledovat, jak Titan během šestnácti dní oběhne kolem celé planety. Titan se pohybuje 1,2 milionu kilometrů od planety, tedy asi ve 4 a půl násobku průměru prstenců. Je největším satelitem Saturnu a druhým největším měsícem ve sluneční soustavě. Nejzajímavější ale je, že má neobvykle hustou atmosféru, ve které byly odhaleny organické látky od jednoduchých uhlovodíků, přes aromatické sloučeniny až po aminokyseliny a báze nukleových kyselin.

Saturn sice není jedinou planetou s prstenci, ty jeho jsou ale nejkrásnější. Přesto všechno je Saturn často pokládán za poněkud bezbarvou "kopii" Jupiteru. I když v porovnání s největší planetou sluneční soustavy tolika detaily neoplývá, v jeho atmosféře existují větrné proudy o rychlosti až 500 metrů za sekundu! Teplota ve svrchní vrstvě Saturnovy atmosféry dosahuje asi -140 stupňů Celsia, nejvyšší viditelná vrstva zřejmě obsahuje krystalky amoniaku, pod ní leží oblast s hydrogensulfidem amonným a nakonec vrstva s oblaky vodního ledu. Horní vrstva atmosféry však absorbuje ultrafialové záření, takže zde vzniká tenký smogový opar, jenž dává planetě nejasný, jakoby tlumený vzhled.

Planeta Saturn se bude po celý leden vyskytovat poblíž nápadné, i když o něco slabší hvězdy. Jmenuje se Regulus a tvoří jednu z dominant souhvězdí Lva. Její dnešní jméno (v latině značí "král") pochází až z 16. století, o Regulovi se zmiňuje například Mikuláš Koperník. Už Sumerové jej ale zařadili mezi jednu ze čtyř tzv. "královských" stálic rozdělujících dráhu Slunce na čtyři roční období, mezi které ještě patřil Aldebaran, Fomalhaut a Antares. Arabští pozorovatelé ve středověku Regulus pro změnu označovali Quab Al Asad (tj. Srdce lva) a hindštině si vysloužil označení Nakšhatra Magha ("Mocný", resp. "Nejvyšší").

Regulus patří do třetí desítky nejjasnějších hvězd. Nachází se 77 světelných roků daleko, je zhruba třikrát větší než naše Slunce, zářivý výkon je dokonce 350krát větší než Slunce a jeho stáří se odhaduje na několik set milionů roků. To ovšem znamená, že ve svém nitru spaluje vodík na helium, podobně jako Slunce. Pozorování také ukazují, že Regulus velmi rychle rotuje. Zatímco Slunce se kolem osy otočí jednou za 25 dní, Regulus to zvládne za necelých šestnáct hodin. V důsledku toho má velmi protažený tvar, podobá se ragbyovému míči, a kdyby se otáčel jenom o něco rychleji, pravděpodobně by se začal rozpadat. Nesouměrná podoba hvězdy také způsobuje, že je v oblasti rovníku výrazně chladnější než u pólů. Zatímco v okolí jižního a severního pólu dosahuje teplota Regulova viditelného povrchu 15 tisíc stupňů Celsia, v okolí rovníku se naměřilo o pět tisíc stupňů Celsia méně.

Tuto zářivou hvězdu navíc doprovází dvěstěkrát slabší průvodce: Pohybuje se 4200 astronomických jednotek daleko, což je asi stonásobek vzdálenosti planety Neptun od Země. Kolem hlavní hvězdy oběhne jednou za více než sto tisíc roků. Zajímavé je, že je i tento průvodce dvojitý! Obě malá, velmi slabá tělesa obíhají ve vzdálenosti 95 astronomických jednotek kolem společného těžiště jednou za několik tisíc roků. První z nich je tzv. oranžový trpaslík, podobný například Proximě Centauri, druhý je klasickým červeným trpaslíkem - velmi chladnou a málo zářivou hvězdou. Kdybychom se nacházeli na hypotetické planetě obíhající kolem nejslabšího průvodce, byl by Regulus dominantou nočního nebe. Zářil by totiž šestkrát jasněji než náš Měsíc v úplňku. Oranžový trpaslík by se proměnil ve stálici asi pětkrát jasnější než Venuše v největším lesku.

Naopak na pozemské obloze se Regulus nachází jenom půl stupně od ekliptiky, takže jej může tu a tam zakrýt Měsíc a výjimečně i jasná planeta! Například 7. července 1959 se Regulus nakrátko schoval za Venuši. Další takový úkaz nastane až 1. října roku 2044, nicméně už letos můžeme sledovat, jak tuto nápadnou stálici zakryje náš Měsíc. A to hned třikrát: 23. května odpoledne, 17. července dopoledne a 7. října ráno.

Drobnou kuriozitou je, že při pohledu ze Země se v těsné blízkosti Regula nachází trpasličí galaxie Leo 1. Jedná se o eliptickou galaxii, na kterou se díváme ze vzdálenosti asi 800 tisíc světelných roků. Zcela jistě patří do tzv. Místního systému galaxií a je pravděpodobné, že je dokonce satelitem naší, výrazně větší Galaxie.