LABUŤ - Cygnus - Cyg

Labuť je jedním z nejvýraznějších souhvězdí severní oblohy. Nejjasnější hvězdy tohoto souhvězdí vytvářejí na obloze rozsáhlý kříž a právě proto bývá toto souhvězdí někdy též nazýváno souhvězdím Severního kříže. Najít na obloze Labuť není vůbec žádným problémem, v létě stačí kdykoli v noci hodně zaklonit hlavu.

Nejvýraznější a nejjasnější hvězdou je Deneb. Jméno má arabský původ, (z arabského překladu Al Dhanab al Dajajah, z čehož se komolením vyvinulo Deneb). Jde o vysoce svítivého obra, ležícího ve vzdálenosti asi 3 200 světelných let (s chybou 50 %). Jeho svítivost 60tisíckrát (nebo taky možná 250tisíckrát) převyšuje svítivost našeho Slunce, přičemž je zřejmě 20krát hmotnější.

Druhá nejjasnější hvězda se nachází na přesně opačném konci souhvězdí. Jmenuje se Albireo a její jméno pochází opět z arabštiny. Je jednou z nejkrásnějších barevných dvojhvězd. Jasnější hvězdou je červený obr (jasnost 3,08 magnitud; v dalekohledu se jeví oranžový), zatímco slabší složka je modro-bílá hvězda hlavní posloupnosti (5,11 mag). Světlo od Albirea k nám letí asi 390 let.

Třetí nejjasnější - gama Labutě - se jmenuje Sadr a je též dvojitá. Jméno je opět z arabštiny - Al Sadr al Dajajah znamená "Hruď slepice". Je dalším z nadobrů se svítivostí 20 tisíckrát větší, než je svítivost Slunce. Jeho hmotnost převyšuje desetinásobek hmotnosti sluneční a průměr může být asi stokrát větší. Sadrovo světlo se k nám prodírá přes 1520 světelných let vesmírného vakua.

Zajímavostí je existence hvězdy 61 Cyg, jež několikrát posloužila pro testovaní správnosti astrofyziky. Její výhodou je, že leží poměrně blízko (11,1 světelných let) a je první hvězdou, u níž byla její vzdálenost změřena trigonometricky.

V souhvězdí leží strašná spousta proměnných hvězd, za zmínku stojí snad chí Cyg, jež se každých 407 dní zjasňuje z 12 mag na 4 mag.

Další z "astrofyzikálních hvězd" je P Cyg, jež se v minulosti zjasňovala až ke třem magnitudám. Její spektrální čáry mají specifický profil (místo pouhé absorpce se vyskytuje emise v červeném křídle čáry), jež je vysvětlován intenzivním hvězdným větrem. U hvězd, jež mají ve spektrech "P Cygni profil", se předpokládá právě velmi intenzivní hvězdný vítr.

Zajímavou kataklyzmatickou proměnnou je též SS Cyg, jež je hvězdou prakticky nevypočitatelnou, spíše polopravidelnou.

NGC 7027 má nepravidelný tvar, lze v ní pozorovat čtyři kondenzace, a přesně to ji činí též zajímavou. Planetární mlhovina s tímto ozna­čením leží ve vzdálenosti 3 000 světel­ných let od Země. Její snímek nalevo pochází z Hubbleova kosmic­kého dalekohledu, který se na ni zaměřil v rámci studie vývoje hvězd. Tato planetární mlhovina je před­stavitel­kou hvězdných hrobečků, NGC 7027 je pak jedním velmi čers­tvým pohřebištěm. Mlhovina má vizuální hvězdnou velikost 8,5 magnitudy a její rozměr je odhadován na 40 × 200 úhlových vteřin.

NGC 6960 je nazývána Řasovou mlhovinou. Je pozůstatkem po výbu­chu supernovy jižně od epsilon Cygni (Gienah) před 50 000 lety. Dodnes se odvržené obálky rozfoukly do vel­kého rozměru kruhového tvaru. Některé části Řas dostaly pro svou výraznost dokonce svá vlastní NGC čísla. Na její pozorování je nejvýhod­nější hodně světelný dalekohled s velkým zorným polem - například triedr.

Východně od Denebu leží i pouhým okem pozorovatelná mlhovina NGC 7000 Severní Amerika. Pro její pozorování je nejvýhodnější triedr, neboť nemá příliš velký plošný jas. Skutečný rozměr tohoto skvostu severní oblohy je kolem 100 světel­ných let a ozářené prachoplynové mračno se nachází asi 2 700 světel­ných let od Země. Kousek od ní leží IC 5070 Pelikán. Obě mlhoviny bychom jen těžko pozorovali, nebýt faktu, že jejich tvar utvářejí temné mlhoviny v popředí, které vytvářejí neobyčejně ostrá zákoutí v oblasti Floridy a Mexického zálivu.

V Labuti se Mléčná dráha rozděluje Velkou trhlinou na dvě části. Velká trhlina není nic jiného, než neosvětlená mračna zastiňující nám pohled dále do vesmíru.

Poblíž Sadru leží otevřená hvězdokupa M 29. Je složena z asi 50 členů a je spíše nevýrazná.

Asi devět stupňů východně od Denebu narazíme na otevřenou hvězdokupu M 39, jež opět obsahuje pouze asi 50 hvězd. Rozměrově je ovšem hvězdokupa velmi velká.

Kousek od Sadru se nachází jeden z nejsilnějších rádiových zdrojů na obloze - Cygnus-A. Původcem je rá­diová galaxie o jasnosti asi 18 mag­nitud a zdrojem intenzivního rá­diového záření je zřejmě kolize s jinou galaxií.

Vedle ety Cygni leží rentgenový zdroj Cygnus X-1, objevený v ro­ce 1972. Zřejmě se jedná o binární systém, jehož jedním členem je černá díra. Hmota z dosud živé hvězdy pak dopadá do hladové černé díry, ale ještě předtím, než v ní úplně zmizí, prudce se ohřeje a vyzařuje právě na krátkých vlnových délkách. Objekt má svůj optický protějšek v 13 magnitud slabé hvězdě HDE 226868, jejíž spektrum vykazuje dopplerovský posuv typický pro dvojhvězdy. Obě složky kolem sebe obíhají s periodou 5,6 dne.