Zabývám se hlavně planetární astronomií a taky se pokouším planety fotit. Postupně jsem se „prokousal“ přes pokusy o foto Jupitera (to byla zcela určitě první focená planeta), Saturna, Venuše a Marsu. To všechno jsou planety, které se dají poměrně snadno vyfotit. Výzvou pro mě bylo zkusit i další, hůře fotitelné planety.
Letos v květnu (2008) se naskytla šance pokusit se o foto Merkura. Zkusil jsem to Dobsonem natočením videa, přeběhem planety přes zorné pole dalekohledu. Vzniklé krátké video jsem složil v Registaxu a Merkur se na něm bez detailů objevil v následné podobě. Video jsem natáčel v podvečer, ještě za modré oblohy. Měl jsem s tímto způsobem focení kladné zkušenosti už s Venuší, protože za světla se neprojevují tolik různé barevné vady spojené s průchodem světla atmosférou. Je fakt, že najít Merkura, dalo za modré oblohy daleko víc práce než Venuši, ale nakonec se to podařilo.
Podrobnosti samozřejmě žádné nejsou vidět, ale dobře je zřetelná fáze Merkuru. Takto to dopadlo, i vizuelní pohled byl odpovídající:
Merkur 7. 5. 2008. Dobson 254/1200, Canon Powershot A 430 Autor: Luděk Hamr
Další těžší planetou v pořadí byl Uran. Chystal jsem se na něl poměrně dlouho, snad přes půl roku. Teď v září jsem se konečně „rozhoupal“. Nejprve jsem si den dopředu Urana spolehlivě našel podle planetária HNSKY triedrem a následující den jsem se pustil do focení. Zkusil jsem to Makem 127 na ručně poháněné EQ MON 2.
Když jsem použil okulár Planetary 9 mm, se kterým fotím Jupitera, vůbec jsem se nechytal. Uran na displeji kompaktu nebyla šance najít, s tímto okulárem bylo málo světla. Řekl jsem si, že teda zkusím dlouhé ohnisko (32 mm OMNI) a přidal jsem 4x zoom foťáku. Teď už jsem Uran na displeji viděl, ale jen jako minikotouček, spíše bod. No video jsem dotočil a upravil v Registaxu. Nesnažil jsem se na konci úprav v Registaxu příliš doostřovat „posuvníky“, abych nedeformoval výsledný obraz. Stejně tak ve Photoshopu jsem „netahal“ křivky, ze stejných důvodů. V podstatě jsem jen doostřil, zvětšil a přidal saturaci. Při tom se zvýraznila modrá barva kotoučku, která byla zřejmá i na videu. Zkusil jsem 4 velikosti, které jsem uspořádal do jedné fotky:
/p>
Takže poslední výzvou je Neptun, Pluta mi naštěstí astronomové vyřadili! Bude to chtít zkusit Dobsonem 254 (musím dobudovat tu Poncetovu plošinu), Mak na to už stačit nebude. Stejně v budoucnu zkusím Urana ještě znovu, ale Dobsonem.
Je úžasné, že jenom focením planet se člověk dokáže bavit přes 4 roky a pořád není u konce. Což teprvé fotografové DSO!! Tam jsem zatím nedospěl a možná ani nedospěju!!! Je to o jiné výbavě, tudíž i penězích, času (planety lze fotit rychleji) atd., atd. Budu se bavit asi dalších pár let tou „planetární astronomií“, i když není tak populární jako focení DSO.
