SEVERNÍ KORUNA - Corona Borealis - CrB

Severní korunu naleznete mezi Herkulem a Pastýřem. Přestože patří mezi nejmenší souhvězdí severní oblohy, nemůžete ji přehlédnout. Leží na spojnici Arktura s Vegou, asi v jedné třetině jejich vzdálenosti.

Alfou, tedy nejjasnější hvězdou souhvězdí, je Gemma - Drahokam (2,23 mag). Tato svítivá hvězda je vzdálená 75 světelných let a je 45krát svítivější než Slunce.

Gemma je spektroskopický zákrytový binární systém s periodou 17,36 dne. Kvůli malé amplitudě změn však není pro amatérské pozorovatele proměnných hvězd zajímavá.

Druhá nejjasnější hvězda dostala jméno Nusakan (3,66 mag). Jedná se o hvězdu vzdálenou 100 světelných let, 25krát svítivější než Slunce.

Podobně jako Gemma i Nusakan je zákrytový binární systém s periodou změn 10,5 dne. Ze spektroskopických pozorování vyplývá, že v systému se nachází třetí člen s velmi silným magnetickým polem s proměnnou polaritou, jejíž perioda je 18,5 dne.

Gamma (3,85 mag) je vizuální dvojhvězda vzdálená zhruba 140 světelných let se 40krát větší svítivostí než Slunce, s periodou oběhu 91 let, kterou objevil W. Struve v roce 1826. Momentálně se vzdálenost složek této dvojhvězdy pohybuje okolo 0,7 úhlových sekund.

Eta Severní koruny (5,02 mag), je také binární systém objevený W. Struvem v roce 1926. Tuto dvojhvězdu se vám podaří rozlousknout, když si na pomoc vezmete dalekohled o průměru alespoň 20 centimetrů. Vzdálenost složek jasných 5,7 a 6,0 magnitud je totiž zhruba jedna úhlová sekunda.

Pro opravdu malé dalekohledy je vhodná vizuální dvojhvězda sigma (5,36 mag). Opět byla objevena W. Struvem a to v roce 1827. Úhlová vzdálenost složek je 7 úhlových sekund. Vzdálenost této dvojhvězdy je 70 světelných let.

Zhruba ve středu korunky nale­zneme proměnnou R CrB. Patří mezi nejzajímavější hvězdy oblohy. Jedná se o uhlíkovou hvězdu, tedy veleobra, který čas od času vyvrhuje velké množství látky bohaté na uhlík a ta ho zakrývá. Tehdy jasnost této hvězdy klesne až o 8 magnitud.

Hvězd typu R CrB je v součas­nosti známo zhruba třicet. Z jejich dlouhodobého pozorování (hlavně díky amatérským pozorovatelům) vyplývá, že tyto hvězdy jsou ve stádiu, které trvá asi 3000 let, což je z astronomického hlediska velice krátká doba. Tím je nám vlastně umožněno sledovat vývoj jakoby přímo. Charakteristiky jejich křivek se mohou relativně rychle měnit.

Další zajímavou proměnnou je T Coronae Borealis - hvězda, která v roce 1866 zjasnila o 8 magnitud. Tato rekurentní nova svoje představení zopakovala ještě v roce 1946, kdy vzplála až na dvě magnitudy. Patří mezi tzv. rekurentní novy. V současné době se jasnost hvězdy pohybuje okolo desáté magnitudy a její změny nejsou už tak nápadné.

Jasné deep-sky objekty v tomto souhvězdí nenalezneme.