Ač to tak na první pohled možná nevypadá, jsou astronomové ze stejného masa a kostí jako běžní smrtelníci. V této souvislosti nemohu nevzpomenout jeden pikantní zážitek z počátku devadesátých let: Díky průsečíku mnoha neuvěřitelných náhod, ocitl jsem se v létě roku 1991 na zapadlé hvězdárně v zapomenuté vesnici Roztoky, nedaleko Svidníku, jenom kousek od Dukelského průsmyku.

Zdejší večery byly báječné. S několika dalšími pozorovateli jsme tenkrát proplouvali Mléčnou dráhou, obdivovali temné mlhoviny, cítili téměř erotické vzrušení při východu Jupiteru, jehož největší satelity prosakovaly mezi větvemi borovic na příšerně vzdáleném obzoru, a zažili ten neopakovatelný zážitek při východu Slunce... Neopakovatelný?

V kontrastu s řadou jiných nebeských objektů, které náhodný pozorovatel tenkrát zahlédl na sametově temné obloze, onen ranní oranžový disk doslova vybledl závistí. Kdo zažil zjasnění SS Cygni, kdo zkoumal detaily Činky a kdo se poprvé před očima vykreslil temné mlhoviny... nemohl považovat východ Slunce za příjemný okamžik. Naopak! Byl to odporný vetřelec, jehož jas se mezi nás vkradl stejně jako neúprosný požár nemilosrdně požírající všechno krásné.

Možná právě proto tenkrát onen "svatý" východ Slunce degradoval na naprostou parodií. V přesně stanoveném okamžiku, který odvodily zástupy astronomů pečlivě sepisujících dění na hvězdné obloze, zjevila se nad východem ona toužebně očekávaná koule šest tisíc stupňů horkého plazmatu. Bylo to skvělé, přímo fascinující. Fotony pronikaly pod unavenou kůži a vpíjely nám do žil novou životodárnou energii.

Prudký svah, na kterém stála hvězdárna, však skýtal ještě další překvapení. Stačilo na povel seběhnout o pár metrů dolů a fascinující východ Slunce dostal možnost k finálnímu repete... Jednou, dvakrát... nakonec jsme se podobných událostí dočkali hned několik, tuším, že pěti.

Není divu, že pozorovací noc zakončil výlet do místního pohostinství. Roztoky byla malá vesnice, kde hospoda a konzum srostly v jedny siamské dvojčata. Dorazili jsme proto k obchodu krátce po východu Slunce, spolu s řadou zemědělců, co si odskočili z kravína, pole nebo záhumenku. První pivo na patníku hned vedle schodů do obchodu následovalo druhé, třetí, čtvrté... Naprosté vyčerpání, umocněné nedostatkem spánku a skvělými zážitky, brzo vyčerpalo i nabité pozorovatele. Co vám budu povídat. Po fantastické noci, která pro mnohé z nás představovala neskutečné prozření, následovala fantastická opice. Opice, která mává opojeným ocasem a závidí všem kosmoplavcům. Kéž by to šlo zopakovat.

Zdroj: Astronomický deník.