Amatérská prohlídka oblohy - Vzácné halové jevy

Asi každý, kdo trochu pozoruje oblohu, se již setkal s malým halem kolem Slunce či Měsíce. Ale víte že existuje více jak 120 rozličných druhů halových jevů? Zhruba cirka deset z nich je poměrně běžných, ovšem zbytek jsou jevy velmi vzácnými.

Mnohé z nich nebyly dodnes ani vyfotografovány a tak se musíme při jejich studiu opírat o častokrát jen strohá popisná vyjádření či kresby. To, že zkoumání na tomto poli není zdaleka uzavřenou záležitostí, dokazuje i poměrně nedávné objasnění již dřívějších pozorování zvláštního halového jevu ve tvaru písmene V nacházejícího se pod slunečním kotoučem, který byl do té doby zaměňován s jinými. Toho, že by se mohlo jednat o zcela nový a doposud nepopsaný halový jev učinil Fin Jarmo Molainen, který se za záhy dočkal velké pocty, neboť byl po něm tento oblouk pojmenován.

K vlastním halovým jevům řadíme všechny možné oblouky, kola, kruhy a skvrny, jejichž vznik je spojen s výskytem vysoké oblačnosti druhu Cirrostratus, popř. Cirrus., a které jsou pozorovatelné v různých místech oblohy. Do skupiny halových jevů však musíme přičítat také tzv. sub- jevy, tedy ty, které nejsou za normálních podmínek pozorovatelné, neboť se geometricky nacházejí pod obzorem. To, že nejsou výplodem suché geometrické teorie je skutečnost, že je lze pozorovat za mimořádných okolností z vrcholků hor či z letadel. Kromě výše zmíněných existují ještě tzv. pseudo- jevy. Ty vznikají na ledových krystalcích, které jsou vlivem vypadávání pevných srážek nebo coby zvířený sníh na zasněžených pláních (tento případ je častý např. v Antarktidě) či při umělém zasněžování sjezdovek rozptýlené v dolní části troposféry.

Nedávno jsem se pokusil sesbírat maximální množství dostupných informací o halových jevech a sepsat je. Bude to práce zřejmě na celý život, neboť podle teorií jich může existovat nepřeberné množství. Je to dáno především tím, že byť existují pouze 3 možné varianty ledových krystalků, které mrznoucí voda vytváří (destička, sloupek a dendrit), a z nichž prvé dva stojí za vznikem halových jevů, existuje nepřeberné množství různých proporcí těchto částic. To, jaký halový jev nakonec na obloze vznikne, je také výrazně ovlivněno jejich orientací či případným rotačním pohybem. Následnou kombinací těchto faktorů se pak můžeme dobrat k závěru, že příroda dokáže hrát s týmiž herci pokaždé jinou divadelní hru, čímž nám nabízí podívanou v podobě rozličných „halových scenérií“.

Má práce na téma halové jevy, se kterou bych vás chtěl průběžně na těchto stránkách seznamovat, v současné chvíli z osmdesáti procent sestává především z obrazové dokumentace a pouze ten zbytek tvoří odborné texty. Tento poměr je dán tím, že informací na toto téma, zvláště pak o jevech vzácných, je na internetu velmi poskrovnu. Proto prosím kohokoliv, kdo může přispět do mých informačních zdrojů (zná nějaký odkaz apod.), ať se na mne s důvěrou obrátí, neboť komplexní výsledky své práce hodlám v pravý čas zveřejnit i zde na portále wapo.

Patrik Trnčák
patrik.trncak [zavinac] centrum.cz

Ukázky některých běžnějších halových jevů:

obr. 1: Spodní část malého hala (foto autor)

obr. 2: Vedlejší slunce (Parhelium) (foto autor)

obr. 3: Cirkumzenitální oblouk (foto autor)