Halové jevy můžeme pozorovat v průměru 150x za rok. Vesměs jde ale o časté nebo slabé jevy, kterým ani moc pozornost nevěnujeme a mnohdy je i přehlédneme. Nicméně několikrát do roka se může objevit opravdu vzácný jev. V tomto článku upozorním na ty nejzajímavější případy za minulý rok. Součástí je i tabulka napozorovaných vzácných jevů z celého světa.
Začátek roku se vyznamenal několika úkazy na takzvaném diamantovém prachu, tedy krystalcích volně poletujících ve vzduchu. Objevila se pozorování vzácných 44° parhelií, kterých je jen několik na celém světě. A přitom stačí jen sledovat celou oblohu a pořídit více snímků. To hlavní však přišlo koncem roku, kdy se ve Finsku podařilo zdokumentovat několik velmi vzácných jevů jako 46° kontaktní oblouky nebo nasbírání ledových krystalků při výskytu Moilanenova oblouku, který je stále zahalen tajemstvím svého vzniku. Také se našla další tři pozorování Hastingsova oblouku ze starých fotografií.
První snímek 46° kontaktních oblouků - dne 26. října se vracela třída jedné finské univerzity z výletu z Norska do Rovaniemi. Studenti si udělali zastávku ve škole v malém městečku Muonio. Přitom si všimli halových jevů na poletujících krystalcích (diamantový prach) a chvíli pozorovali. Dívka jménem Päivi Linnansaari přitom pořídila několik snímků, kde nejdůležitější zobrazoval oblast cirkumzenitálního oblouku (viz. foto). Marko Riikonen ihned identifikoval obloučky mající název 46° kontaktní oblouky. Spojují velké halo a cirkumzenitální oblouk (ve společnosti supralaterálního oblouku).
Snímek 46° kontaktních oblouků z Finska. Foto: Päivi Linnansaari.
Moilanenův oblouk na umělém osvětlení a sběr krystalků - v noci z 10 na 11. listopadu pozoroval Marko Mikkila diamantový prach na kterém si pomocí reflektorů na autě vytvořil halové jevy. Ty lze vidět na snímku, kde je halový sloup a dva oblouky tvaru „V“. Horní véčko je dotykový oblouk, ale spodní, to menší je Moilanenův oblouk. Marko neváhal a začal se sběrem a zkoumáním pod mikroskopem. Některé krystalky lze vidět na další fotografii. Šipkou jsem označil podezřelý krystalek. Pokud právě on pomohl vzniku Moilanenova oblouku, to nevíme, nicméně nikdy předtím se tento tvar krystalu nevyskytl. Pro pochopení vzniku Moilanenova oblouku budou potřeba další a další sběry.
Snímek ledových krystalků sesbíraných během úkazu. Foto: Marko Mikkila
Snímek halových jevů při umělém osvětlení ve Finsku. Foto: Marko Mikkila
Tři nová pozorování Hastingsova oblouku dohledaná na diapozitivech - protože jsem dostal ve Finsku na halo meetingu krabičku plnou diapozitivů a protože se zjistilo, že ukazují mnohem více než fotky v knize, napadlo mě projít ty, kde je možnost výskytu Hastingsova oblouku. Ten patří k nejvzácnějším jevům a jen s důkaznou fotografií máte šanci, aby bylo vaše pozorování zapsáno mezi ostatní. K dnešku jich je pouze 7 pozorování z celého světa! Kromě dvou jsou všechny z Jižního pólu, kde jsou na to nejlepší podmínky. K původním čtyřem jsem tedy přidal další tři. Všechny jsem identifikoval na diapozitivech z Jižního pólu z let 1986 a 1990. Pro publikování snímků bohužel nemám svolení, najít je lze jen v knize Atmospheric halos od Waltra Tapeho.
Tabulka zobrazující přehled jednotlivých vzácných jevů za uplynulý rok.
Jak tedy vidíte, mnoho toho za celý rok nebylo. Vše je o náhodě. Co kdyby mezi studenty z Norska nikdo neměl fotoaparát nebo nikoho nenapadlo fotit hala? Nebo kdyby Marko Mikkila neměl sebou „vybaveníčko“ na odběr ledových krystalků? A v neposlední řadě, kdybych neměl k dispozici ony diapozitivy? Proto všem radím, máte – li halový jev, pořiďte alespoň několik fotek, pokud to jde. Také kontrolujte CELOU oblohu. Nikdy nevíte, jestli právě vy nesnímáte nový, doposud nepozorovaný halový jev.
