Extrémní výkyvy počasí -- nejdřív napadlo deset centimetrů sněhu, pak všude tekly potoky ledové vody a vy jste se v letních polobotkách lepili do všudypřítomného bahna. Relativně malá účast (25 osob) -- oproti poslednímu setkání, kdy Apači vyplnili přednáškovou místnost brněnské hvězdárny o padesáti místech, se nyní v rozlehlejším sále ostravského planetária ztrácela jen polovina posluchačů. A navíc, každý druhý přednášející trpěl vnitřním neklidem, umocněným nejrůznějšími problémy. V pátek nefungoval elektrický proud, v sobotu pro změnu netekla voda a v neděli došly křupky... Tak by mohlo na první pohled vypadat setkání členů Amatérské oblohy, které se poslední březnový týden, v okamžiku přechodu na letní čas, uskutečnilo na Hvězdárně a planetáriu Johanna Palisy v Ostravě.
Osobně však mohu bez uzardění říci, že setkání vypadalo úplně jinak. Rozhodně to nebyl propadák, naopak, setkání se pro mne osobně stalo jedním z vrcholů, na nějž dosáhla Amatérská prohlídka oblohy. A to z mnoha důvodů. Tak předně se zde opět střídali vynikající, dobře připravení přednášející -- počínaje návštěvou Japonska a procházkou po Titanu, přes zásady bezpečnosti astronomické práce, až po výzkum lunárního meteoritu, návštěvu fantastického kráteru v zapadlé Indii, mapy celého vesmíru a také zajímavou indiánskou pověstí. Člověk se rozhodně nenudil, naopak, řada vystoupení se zcela jistě zopakuje i na jiných fórech a zcela jistě i před větším množstvím posluchačů. Dobře připravené prezentace, čerstvě utříděné informace a přednes s patřičným nadhledem si to určitě zaslouží. Podivuhodné přitom je, že se nejednalo o žádné "špičkové" odborníky, ale na první pohled normální amatérské astronomy, členy Amatérské prohlídky oblohy, kteří věnovali čas a v mnoha případech velké úsilí k přípravě zajímavého představení. K této bohaté porci se navíc přidala i některá běžná představení pro "normální" lidi, co na hvězdárnu o víkendu zabrousili.
Druhým, kladným faktorem bylo prostředí samotné hvězdárny. Rozlehlé prostory na straně jedné, útulné kanceláře, kde jsme mohli diskutovat až do hluboké noci, na straně druhé... Navíc mne fascinovali další, nové panely "astronomické encyklopedie" na ochozu planetária, stejně jako všichni pracovníci, demonstrátoři či spolupracovníci, kteří nenápadně, ale o to důkladněji organizovali chod celé akce. Ostatně, kde jinde můžete vidět parní počítač než právě na ostravské hvězdárně?
Třetí "plus", tentokrát řekněme osobní a pro mne vlastně to úplně nejdůležitější, vyvolala ona neuvěřitelná pohoda, nečekaná svoboda a zvláštní atmosféra prosycená nadšením z astronomie, z jiskřivých hvězd na sametově černé obloze, z prchavých meteorů, filozofických otázek za horizontem událostí, z kávové sedliny v plastikovém hrníčku, který vypadl z automatu kolem čtvrté hodiny ranní, a kvalitního doutníku na zápraží bočního vchodu. Výjimečná konstelace byla patrná především v okamžiku, kdy se křtilo CD "Návodu na použití vesmíru", jehož základy tvoří právě patnáctileté úsilí několika stovek pozorovatelů Amatérské prohlídky oblohy, kteří v minulosti i v současnosti (doufejme i v budoucnosti) sledovali oblohu a dávali dohromady střípky o nekonečně bohatém prostoru Universa.
Pro mne osobně bylo tohle setkání balzámem na duši, hojivou mastí, kterou jsem hledal už několik měsíců. Dlouho jsem necítil takové nadšení, osvobození od problému všedního života a klid v nervových zákoutích komplikovaného mozku. I když se počasí zbláznilo, přijelo méně účastníků a řada hlavních tahounů řešila ty nejsložitější životní rébusy. Kdo zaváhal, kdo nevyrazil na cestu, kdo víkend věnoval jiné zábavě, musí litovat. Litovat, že se v Ostravě nedotknul samé podstaty vesmíru. Vnějšího i vnitřního. O co cennějšího by přitom mohl takový pozorovatel přijít?
