Ale ještě než se do toho pustím, dovolte mi představit ten můj první flek (dnes už vím, že jde o tzv. 22° parhelium). Naleznete jej na následujícím obrázku vlevo od slunce.

Možná se to bude zdát až neuvěřitelné, ale za ten rok jsem viděl hala u slunce ve 163 dnech. U měsíce jsou halové jevy pochopitelně méně časté a jejich počet je "jen" 26. Svá pozorování provádím takovým způsobem, že je dělím na jednotlivé intervaly. Během každého intervalu zaznamenám všechny právě viditelné jevy, jejich jasnosti (v šestistupňové škále) a případné další poznámky. Za ten rok, co hala pozoruji, už mám 2633 takových pozorovacích intervalů. Ale důležitější než celkový počet dnů a počet intervalů je určitě četnost jednotlivých jevů. Jejich souhrn je v následující tabulce. V úvahu jsem bral jen halové jevy u slunce, protože u měsíce je přeci jen počet mnohem nižší a zatím se mi zdá, že není moc reprezentativní na nějaké statistické zpracování. V tabulce je několik sloupců. V prvním je uveden název jevu, ve druhém počet dnů, ve ktrých jsem daný jev viděl, ve třetím procentuální zastoupení vůči ostatním jevům a procenta ve čtvrtém sloupci naznačují, v kolika dnech byl jev pozorovatelný (například údaj 50% by znamenal, že jev byl viditelný každý druhý den, kdy se objevilo nějaké halo).

Z tabulky je zřejmé, že nejčastějším jevem je 22° halo, které možná znáte pod názvem malé halo. Jeho častý výskyt je pochopitelný, když se vezme v úvahu, že pro jeho vznik stačí i krystalky, které nemají moc dobrou kvalitu (Jen pro zajímavost: Vyskytuje se v 1578 pozorovacích intervalech, což zdaleka předčí všechna ostatní hala). Na čestném druhém místě se umístila 22° parhelia neboli boční slunce. Je skoro až zarážející, že tyto většinou barevné flíčky mohou být pozorovatelné prakticky každý třetí den. Dále následují 22° dotykové oblouky. Zvlášť horní dotykový oblouk občas dokáže překvapit svojí velkou jasností a čistotou barev. Dolní oblouk je mnohem méně častý, protože se většinou "utápí" ve znečištěné atmosféře nízko nad obzorem a taky je po dost dlouho dobu slunce tak nízko, že ani nemůže být pozorován. Přibližně poloviční četnost výskytu jako dotykové oblouky má cirkumzenitální oblouk. Určitě se jedná o jeden z nejhezčích halových jevů, který i při nízké jasnosti mívá krásné duhové barvy.

Dalším dost četným jevem jsou halové sloupy, které bývají pozorovatelné především při východu nebo západu slunce (respektive měsíce) a to nejlépe v zimě na krystalcích poletujících nízko v atmosféře. Takové sloupy mohou mít někdy dost značnou jasnost. Za sloupy následuje 46° supralaterální oblouk a parhelický kruh. I když se z mých pozorování zdá, že parhelický kruh je ještě docela častý, kompletní parhelický kruh je už vzácný. Z těch 12-ti pozorování jsem jej viděl jen třikrát kompletní.

A to už se pomalu dostáváme ke vzácnějším jevům. Prvním z nich je známý Parryho oblouk, který se klene nad horním dotykovým obloukem. Bohužel, při všech šesti pozorováních byl dost slabý. Za Parryho obloukem následuje cirkumhorizontální oblouk, což je obdoba cirkumzenitálního oblouku, ale nachází se poměrně nízko nad obzorem. A i poslední tři jevy jsou, alespoň podle mých pozorování, už vzácné.

A teď nastal čas, abych se pochlubil s některými svými úlovky ve formě komentovaných obrázků.

Když jsem začal pozorovat hala, trvalo víc jak dva měsíce než jsem uviděl kompletní malé halo. Až 18.1. na cirrostratové oblačnosti přibližující se teplé fronty se tak stalo. Od té doby jsem sice viděl malé halo i jasnější, ale tohle bylo první a nikdo mu tento výsostný titul nevezme.

Halový sloup někdy dokáže opravdu překvapit. Když jsem 1.3. v ranních hodinách stoupal nahoru do kopce za účelem sledování halových jevů, ihned jsem si všiml krásného naoranžovělého sloupu světla vystupujícího z obzoru, který mi připomínal meč. Sloup vydržel velmi dlouho dobu, dokonce i když už bylo slunce dost vysoko na obloze, ale nejjasnější byl právě v tu dobu, kdy jsem pořídil předchozí fotografie.

23.3. byl dnem, na který určitě nezapomene několik "halařů" od nás a já patřím mezi ně. V noci se mi ukázal nádherný měsíční komplex hal a ve dne pak hodně dlouho kraloval jasný 22° dotykový oblouk.

Dalším nezapomenutelným dnem byl 1. květen. Nejenže jsem poprvé viděl kompletní parhelický kruh, ale tento byl opravdu jasný a navíc jej ozdobilo, pokud pominu ty běžnější jevy, 120° parhelium.

Několikrát během roku se mi poštěstilo, že jsem mohl spojit své dva koníčky - pozorování bouřek a pozorování halových jevů - v jeden. Na kovadlinách bouřkových mraků (Cb capillatus) se totiž dají pozorovat hala. Viděl jsem jich hned několik a měly jedno společné - výrazné barvy i přesto, že některé jevy byly dost slabé. Jedním z těch opravdu jasných jevů, který se mi předvedl na bouřkovém oblaku, bylo pravé parhelium.

Na předcházejícím obrázku jsou hned tři jevy - dolní dotykový oblouk s malým halem (na obrázku jdou docela špatně odlišit) a poměrně vzácný infralaterální oblouk.

A nakonec ten samý infralaterální oblouk, ale o něco později, kdy si hrál na schovávanou mezi kumuly. Ale ten opravdu nej nej nej halový jev na obrázku nemám, protože jsem v tu dobu neměl po ruce svůj digitál a široko daleko nebyl žádný "v dosahu". Šlo o supralaterální oblouk, který se ukázal znenadání 6.6. v ranních hodinách. Svojí jasností a barevností předčil mnohou krásnou duhu a v tomto "stadiu" vytrval téměř půl hodiny. Měl jedinou chybku a to že, z něj byla viditelná jen pravá část, která se táhla od nejhornější pozice až téměř k obzoru. Druhá část byla stále zakryta altokumulovou oblačností. Společnost tomuto impozantnímu oblouku dělal i dost jasný cirkumzenitální oblouk.

Doufám, že se vám některý z halových jevů na fotografiích zalíbil a že i vy občas zakloníte hlavu a podíváte na oblohu, kde se taková krása vyskytuje.