Amatérská prohlídka oblohy - Ranní překvapení

Když jsem v pondělí (28. 11. 2005) v pět ráno vyrazil na vlak, netušil jsem, jaké příjemné překvapení čeká venku. Nízko nad zmrzlou krajinou pokrytou čerstvým sněhem, zbarveným do oranžova světlem pouličních lamp, hned vedle štíhlé věže polanského kostela, visel úzký srpek Měsíce, zaoblený dokulata nápadným popelavým svitem. A jen kousek od jižního okraje toho srpku zářila jasná hvězda...

Neměl jsem času nazbyt, ale aspoň na minutu jsem se přesto zastavil, abych si ten tichý obraz vychutnal. Ukázalo se, že tou hvězdou je Spica, nejjasnější hvězda souhvězdí Panny. Když jsem pak o čtyřicet minut později celý promrzlý nastupoval do vyhřátého vlaku, byl už Měsíc znatelně posunutý. Měl jsem tedy štěstí a úplnou náhodou viděl největší přiblížení. Člověka nikdy nepřestane překvapovat, jak rychle se Měsíc po obloze pohybuje...