Hvězdárna v Tartu starší sestrou brněnské hvězdárny?!
Zveřejněno: Friday, 22. April 2005, Autor Petr Skřehot
|
V minulých dnech jsem byl na mezinárodním symposiu v Estonsku věnovanému vzájemnému předávání poznatků o vzdělávání mládeže v oblasti životního prostředí a o jejich zapojování do světového enviromentálního programu GLOBE. Setkání, které bylo putovní (pobývali jsme v hlavním městě Tallinnu, Národním parku Soomaa a v universitním městě Tartu), se zúčastnili zástupci Itálie, Slovinska, Polska, České republiky a domácího Estonska. Během prohlídky města Tartu jsem si nenechal ujít příležitost a navštívil jsem zdejší tzv. „starou hvězdárnu“. Tato má zkušenost by nebyla ničím zvláštní, kdyby mi tato hvězdárna tak příliš nepřipomínala hvězdárnu Mikuláše Koperníka v Brně.
Historie hvězdárny v Tartu se datuje rokem 1808, kdy bylo započato s její výstavbou. Stavba, jejíž projekt vypracoval místní architekt a rektor zdejší university v jedné osobě J. W. Kraus, trvala tehdy 3 roky. Tato neoklasicistní budova byla postavena na návrší kopce Tooma Hill (na místě bývalého biskupství), který se tyčí v samém středu města Tartu nad radnicí a náměstím Raekoja plats. Architektonicky se její tvůrce J. W. Kraus inspiroval tehdejšími podobnými universitními hvězdárnami v Gotha, Gottingen a Uppsale. V roce 1825 byla hlavní kopule přestavěna a byl do ní umístěn devítipalcový (22,8 cm) Fraunhoferův refraktor, který byl tehdy největším dalekohledem na světě. V dalších letech byl k hlavní budově přistavěn i malý domek a malá samostatná pozorovatelna, která je umístěna těsně nad srázem úbočí kopce, a ve které byl v roce 1911 umístěn šesti palcový (15 cm) Petzvalův astrograf.
Obrázek 1: Pohled na hvězdárnu v Tartu v roce 1825 (zdroj: internet)
Do historie astronomie se hvězdárna zapsala prostřednictvím slavného estonského astronoma a geodeta F. G. Struweho, který se věnoval systematickému pozorování a katalogizaci dvojhvězd. V letech 1818-1839 zde působil pak i jako ředitel.
Obrázek 2: Friedrich Georg Wilhelm STRUVE (1793-1864) (zdroj: internet)
Ponechme však historii historií a přejděme k současnosti. Dnes je hvězdárna již několik let mimo provoz a neutěšeně chátrá. Pohled na tuto krásnou budovu, která je umístěna na neuvěřitelně malebném místě, je skutečně žalostný. Okolí připomíná spíše skladiště nepotřebných, často však velmi starých pomůcek a mechanických součástek, které se tu jen tak povalují vystaveny nepřízni počasí. To se možná naštěstí v dohledné době změní, neboť, jak jsem zjistil, se plánuje rekonstrukce hvězdárny a její přestavba v astronomické muzeum.
Obrázek 3, 4, 5: Pohled na hvězdárnu a její okolí dnes (foto: Petr Skřehot)
Dnes je však hvězdárna pro veřejnost uzavřena, takže dostat se dovnitř není de facto možné. Mně se to však, díky naléhavým prosbám na zdejšího správce, kterého jsem čistě náhodu potkal, podařilo. Velmi mi pomohl též fakt, že jsem byl cizinec a navíc astronom amatér, což na správce zřejmě náležitě zapůsobilo, takže mne nakonec pustil dovnitř. Interiér vypadal stejně zuboženě jako okolí budovy. Bylo zde možné nalézt vedle hromad starého harampádí i množství historicky jistě velmi cenných exponátů. Průchodem přes několik místností depozitářů jsem se dostal do hlavního sálu hvězdárny situovaného ve východním křídle budovy, kde se skrýval skutečný unikát. Byl jím dnes již téměř 200 let starý Fraunhoferův refraktor a vedle něj i několik dalších přístrojů, map či slunečních hodin. Vše jsem náležitě zdokumentoval a obrázky uvádím níže.
Obrázek 6: Fraunhoferův devíti palcový refraktor (foto: Petr Skřehot)
Obrázek 7: Další z historických exponátů – malý přenosný reflektor typu Newton (foto: Petr Skřehot)
Obrázek 8: Petzvalův astrograf umístěný v malé kopuli (zdroj: internet)
Obrázek 9: Historická nástěnná mapa severní hvězdné oblohy v hlavním sále východního křídla hvězdárny (foto: Petr Skřehot)
Obrázek 10: Stará otočná mapa severní hvězdné oblohy (foto: Petr Skřehot)
Vraťme se však k samotnému titulku tohoto článku. Naznačil jsem, že mi hvězdárna velmi připomínala brněnskou hvězdárnu. Jistě, je to asi nadsazené tvrzení, ale dá se tady najít přeci jen několik podobných rysů, díky kterým jsem se uchýlil k tak důvěrnému přirovnání. Tak především: návrší Tooma Hill skutečně neuvěřitelně připomíná brněnskou Kraví horu (byť je menší), dislokace hlavní budovy hvězdárny, přilehlého domku i malé pozorovatelny jako by brněnské hvězdárně vypadly z oka a neposlední podobností je také plastika (mě neznámého) muže, který se patrně do historie hvězdárny nějakým způsobem zapsal, a kterážto je umístěná u vchodu do vstupní dvorany budovy. Podobnou „kulatou plackou“ se může hvězdárna v Brně u svého hlavního vchodu také pochlubit.
Obrázek 11: Plastika ve vstupní hale (foto: Petr Skřehot)
Pravda, možná řeknete, že titulek byl skutečně nadsazený, ba až zavádějící, neboť nic hmatatelného stará hvězdárna v Tartu s brněnskou hvězdárnou nemá – ani slavná jména, ani vybavení. Můj osobní dojem, který jsem si z krásného Tartu odvezl, to však přesto nezmění. Jestli někdy do Tartu náhodou zavítáte, vyšlápněte si chodníčkem přes park Nikojale Pirogova nahoru na vrch Tooma Hill a posuďte sami, zda jsem se mýlil či nikoli. Třeba mi dáte nakonec zapravdu.
Obrázek 12: Pohled na hvězdárnu a park Nikolaje Pirogova (foto: Petr Skřehot)
|
| |
Hodnocení: 4
Hlasů: 4
|
|
