Amatérská prohlídka oblohy - Všechno je jinak

Všechno je jinak. Tak tohle pravidlo platí v astronomii stejně jako v běžném životě. Například, vesmír není nudný. Stačí se na jakýkoli vesmírný objekt podívat nějakým dokonalejším přístrojem a hned s údivem zjistíte, že se jedná o nesmírně unikátní exemplář, který nemá v celém viditelném prostoru jakoukoli obdobu. A je jedno, zda pátráme ve sluneční soustavě nebo na samých hranicích našeho vesmíru.

Celá desetiletí se také tvrdilo, že je Slunce průměrnou, typickou hvězdou. Že nijak nevybočuje z řady stelárního okolí. Tento fakt se „zažral“ do populárních knížek, prosákl do učebnic a promítl se i do řady článků astronomických časopisů. Už dávno se přitom ukázalo, že všechno je jinak. Slunce je nadprůměrně zářivou, nadprůměrně hmotnou a nadprůměrně velikou stálicí. Drtivou většinu všech hvězd ve vesmíru totiž představují tzv. červení trpaslíci. Výrazně méně hmotnější, chladnější a samozřejmě i méně zářivější hvězdy než Slunce. Červení trpaslíci jsou natolik nenápadní, že ani jeden z nich není viditelný bez dalekohledu. Mezi červené trpaslíky patří i Proxima ze souhvězdí Kentaura.

O poměrech panujících ve světě hvězd názorně vypovídá i tato statistika. Na jednu hvězdu typu Denebu z Labutě připadají zhruba dvě hvězdy typu Vegy, šest hvězd podobných Slunci a přes devadesát červených trpaslíků.

V posledních týdnech podobným způsobem padlo i jiné „dogma“. Už od 17. století většina astronomů tvrdošíjně hlásá (vycházeje z dostupných faktů), že polovina, ne-li celé dvě třetiny všech stálic ve vesmíru žije v párech a nebo dokonce vícenásobných systémech. Slunce je pak v tomto směru velkou výjimkou.

Poslední studie, založené na některých rozsáhlých, statisticky velmi významných přehlídkách, však ukázaly, že všechno je jinak. Drtivá většina červených trpaslíků není členem žádné dvojhvězdy. Jinak řečeno přibližně 70 procent všech hvězd ve vesmíru žije osamoceně. Pravý opak je tedy pravdou. Všechno je jinak, přepište učebnice. A vůbec, raději astronomům vůbec nevěřte!