Přistála Luna 1 na Měsíci? Datum: Monday, 07. June 2004 Téma: Kosmonautika
Druhého ledna 1959 v 16 hodin 41 minut a 25 sekund světového času odstartovala z kazašského Bajkonuru ruská třístupňová raketa se sondou Luna 1, která měla jeden jediný cíl: jako první lidský výrobek narazit na Měsíc. Nakonec se tak nestalo. Jak praví dobové záznamy, díky "lidské chybě v kalibraci hledáčku" minula Měsíc o šest tisíc kilometrů a ... stala se tak první meziplanetární oběžnicí. Vzápětí se však objevila dost ožehavá otázka: Pokud Luna 1 prosvištěla kolem Měsíce, proč ji nikdo neslyšel? Stručně řečeno: Západní média rozjela kampaň o nikdy neexistující sondě a dalším komunistickém podvodu...
Hlavní problém byl v paranoidním utajování sovětských letů do vesmíru. Tyto výpravy totiž zprostředkovaly modifikované mezikontinentální střely (v tomto případě šlo o raketu R-7) a jestřábi z východního bloku neměli o popularitu jakýkoli zájem. Takže Rusové přiznávali pouze úspěšné pokusy, často však v době, kdy byly téměř u konce. Navíc je však opatlali celou řadou mystifikací. Proto jim věřil jen málokdo a proto se západní svět pokoušel veškerá jejich tvrzení nezávisle ověřovat.
No a právě s Lunou 1 nastaly problémy. Jedna z mála přijímacích antén, která byla schopna monitorovat sovětské vesmírné pokusy, tedy Lovellův raditeleskop v Jodrell Banku, totiž dopadla negativně. Ostatně zde je přepis telegramu z 8. března 1959, jenž profesor Lovell poslal Úřadu pro vědu a kosmonautiku Kongresu Spojených států: "Nepodařilo se nám zachytit žádný signál z Luniku. Pátrání jsme prováděli s velkým teleskopem ve frekvenčním pásmu pokrývajícím 183,6 megacyklu, která byla oznámena jako sledovací frekvence během noci ze 3. na 4. ledna, kdy byl Lunik nejblíže k Měsíci. Jelikož byla sledovaná oblast dostatečně rozsáhlá, nemohlo pátrání zhatit ani chyba v zaměření antény. Teleskop byl přitom ve stejné operačním nasazení jako při monitorování sondy Pioneer ve vzdálenosti 400 tisíc mil. Můžeme tudíž tvrdit, že Lunik tuto noc nejméně na této frekvenci nemohl kontinuálně vysílat. Zdůrazňujeme však, že nezpochybňujeme existenci měsíčního..." I přes tyto pochybnosti však o existenci Luny 1 dnes nikdo nepochybuje – ostatně už dávno by se tento podvod prozradil, takže dnes o něm spekulují pouze chroničtí paranoici a lovci pochybných senzací. Navíc signál z Luniku přeci jen několik antén zachytilo: například na Stanfordově univerzitě v Kalifornii a také u americké sledovací stanice na Havaji. Kromě toho sonda 3. ledna, když se nacházela 113 tisíc kilometrů od Země, nechala odpařit přibližně jeden kilogram sodíku a vytvořila tak nakrátko "umělou kometu" pozorovatelnou ze Země.
Nicméně aby se Sověti vyhnuli dalším pochybnostem, při startu druhé Luny už vysílací frekvence a přesnou polohu sondy neutajovali. Naopak radioteleskop v Jodrell Banku v tomto případě sehrál důležitou roli při mezinárodním uznání. Luna 2 startovala 12. září 1959 a o jedenáct hodin později dorazil do Anglie telefax s vysílací frekvencí nové meziplanetární sondy. Na rozdíl od "skandálu" s měsíční jedničkou se v Jodrell Banku podařilo vysílání ihned zachytit. Profesor Lovell pak mohl oznámit, že signál z Luny 2 zmizel 13. září 1959 ve 21 hodin 2 minuty a 23 sekund světového času, takže sonda skutečně jako první lidský výtvor dosáhla Měsíce v oblasti Moře jasu. O půl hodiny později ji následoval i poslední stupeň nosné rakety, jenž mimochodem nesl část vědeckých přístrojů. (Tenkrát se zjistilo, že Měsíc nemá magnetické pole a že kolem něj neexistují ani radiační pásy.)
Existuje například "očité" svědectví, že takové švédské státní rádio tehdy od 20.00 do 21.30 vysílalo speciální pořad věnovaný "přistání" na Měsíci: telegram z Jodrell Banku přitom citovalo už ve 21 hodin a 11 minut. Co tehdy prožíval Český rozhlas není známo.
No a právě s Lunou 1 nastaly problémy. Jedna z mála přijímacích antén, která byla schopna monitorovat sovětské vesmírné pokusy, tedy Lovellův raditeleskop v Jodrell Banku, totiž dopadla negativně. Ostatně zde je přepis telegramu z 8. března 1959, jenž profesor Lovell poslal Úřadu pro vědu a kosmonautiku Kongresu Spojených států: "Nepodařilo se nám zachytit žádný signál z Luniku. Pátrání jsme prováděli s velkým teleskopem ve frekvenčním pásmu pokrývajícím 183,6 megacyklu, která byla oznámena jako sledovací frekvence během noci ze 3. na 4. ledna, kdy byl Lunik nejblíže k Měsíci. Jelikož byla sledovaná oblast dostatečně rozsáhlá, nemohlo pátrání zhatit ani chyba v zaměření antény. Teleskop byl přitom ve stejné operačním nasazení jako při monitorování sondy Pioneer ve vzdálenosti 400 tisíc mil. Můžeme tudíž tvrdit, že Lunik tuto noc nejméně na této frekvenci nemohl kontinuálně vysílat. Zdůrazňujeme však, že nezpochybňujeme existenci měsíčního..." I přes tyto pochybnosti však o existenci Luny 1 dnes nikdo nepochybuje – ostatně už dávno by se tento podvod prozradil, takže dnes o něm spekulují pouze chroničtí paranoici a lovci pochybných senzací. Navíc signál z Luniku přeci jen několik antén zachytilo: například na Stanfordově univerzitě v Kalifornii a také u americké sledovací stanice na Havaji. Kromě toho sonda 3. ledna, když se nacházela 113 tisíc kilometrů od Země, nechala odpařit přibližně jeden kilogram sodíku a vytvořila tak nakrátko "umělou kometu" pozorovatelnou ze Země.
Nicméně aby se Sověti vyhnuli dalším pochybnostem, při startu druhé Luny už vysílací frekvence a přesnou polohu sondy neutajovali. Naopak radioteleskop v Jodrell Banku v tomto případě sehrál důležitou roli při mezinárodním uznání. Luna 2 startovala 12. září 1959 a o jedenáct hodin později dorazil do Anglie telefax s vysílací frekvencí nové meziplanetární sondy. Na rozdíl od "skandálu" s měsíční jedničkou se v Jodrell Banku podařilo vysílání ihned zachytit. Profesor Lovell pak mohl oznámit, že signál z Luny 2 zmizel 13. září 1959 ve 21 hodin 2 minuty a 23 sekund světového času, takže sonda skutečně jako první lidský výtvor dosáhla Měsíce v oblasti Moře jasu. O půl hodiny později ji následoval i poslední stupeň nosné rakety, jenž mimochodem nesl část vědeckých přístrojů. (Tenkrát se zjistilo, že Měsíc nemá magnetické pole a že kolem něj neexistují ani radiační pásy.)