Mars – 2: Phobos a Deimos, kteří doprovází sousední planetu jsou nejspíš planetky, které náhodou uvízly v Marsově gravitační jámě. Vypadají jako temné brambory, pokryté krátery a rýhami. Phobos se dokonce pozvolna přibližuje k planetě a někdy za 50 milionů roků se sem také zřítí.

Jupiter – 58: Největší planeta Sluneční soustavy se samozřejmě pyšní také největším počtem satelitů. Některé jsou skutečně veliké, srovnatelné s obyčejnými planetami, jiné však mají v průměru jenom několik málo kilometrů. U Jupiteru najdete i největší měsíc v celé naší soustavě – Ganymedes o průměru 5262 kilometrů (tj. stejně jako Merkur), nejaktivnější měsíc Ió, na jehož povrchu plane řada velmi aktivních sopek, a také dva satelity – Európu a Kallistó – pod jejichž kůrou se nejspíš nachází hluboký vodní oceán.

Saturn – 31: Ani druhá největší planeta není žádný chudák, ostatně oznámení o objevu 31. satelitu je staré jenom několik málo dní . Kromě rozsáhlé soustavy drobných částic vykreslujících ladný prstenec, u Saturnu najdete i Titan – jediný měsíc obklopený neprůhlednou atmosférou. Co všechno se pod ní skrývá možná zjistíme už za rok a půl, kdy k Saturnu dorazí sonda Cassini s výsadkovým pouzdrem Huyghens.

Uran – 21: Satelity této planety nesou velmi kuriózní jména, podle literárních hrdinů ze Shakespearových a Popeových děl. Neforemná Miranda, která nejspíš vznikla při rozpadu a opětovném slepení velkého měsíce, drobná Ariel a temný Oberon doprovází celá řada dalších, menších těles, které se pohybují ve vzdálenosti až několika milionů kilometrů od planety. >

Neptun – 11: Nic moc. Ale to snad jenom proto, že je tak daleko. Největší Neptunův měsíc – Triton – sice pokrývá zmrzlý dusík a methan, nicméně i zde se setkáme se zajímavými projevy tzv. ledového vulkanismu. Ačkoli se jedná o relativně veliké těleso, jeho retrográdní dráha (proti směru rotace Neptunu) naznačuje, že mohl být v minulosti planetou náhodou zachycen.

No a pak tu máme ještě polooficiální satelity. Jednak Charon u Pluta. Tedy u podivuhodné dvojice, kterou dnes astronomové už většinou mezi planety ani nepočítají. A když ano, pak je mnohem vhodnější mluvit spíše o dvojplanetě. Navíc. Už roku 1994 astronomové narazili na první měsíček obíhající kolem planetky. Sonda Galileo si totiž při průletu kolem Idy všimla drobné skýlky o průměru jen pět kilometrů, která později dostala jméno Dactyl. Od té doby počet takových těles dále narůstá.

Jo, jo. Před dávnými časy byl Měsíc. Jeden měsíc – pro všechny. Ale dnes už je to úplně jinak.