Změnou, o které jsem se zmínil o odstaveček výše je to, že projekt HOP opustil jeho zakladatel a dosavadní vedoucí Patrik Trnčák. Je to jistě škoda, ale jak se zdá, nastálá situace se velice rychle stabilizovala. Vedení projektu se ujal aktivní pozorovatel halových jevů Martin Popek. Ani zpravodaj HOPu, Parhelium, které vydával rovněž Patrik Trnčák, snad nevezme za své. Jeho přípravy a vydávání se ujala moje maličkost, Roman Maňák.

V úvodním odstavečku jsem rovněž zmínil, že v poslední době bylo nad naší republikou pozorováno několik vzácných halových jevů. Jedním z těch vzácných jevů jsou Wegenerovy oblouky, které byly pozorovány hned několikrát. Poprvé to bylo 8.6. v Praze a v Ondřejově nedaleko Prahy. Ten den se obloha opravdu vyznamenala, protože kromě Wegenerových oblouků bylo možné spatřit i spoustu dalších halových jevů, z nichž některé se také nedají řadit mezi ty časté, jako například cirkumhorizontální oblouk a infralaterální oblouky. Zmíněné Wegenerovy oblouky se však staly tím největším hitem, protože za dobu existence projektu HOP šlo o teprve druhé pozorování. Hezky je zachytil například Martin Nekola v Ondřejově, jehož snímek přikládám. Velký bílý oblouk je parhelický kruh a Wegenerovy oblouky tvoří široké písmeno X protínající parhelický kruh v tzv. anthelickém bodě, tedy bodě, který se nachází ve stejné výšce nad obzorem jako slunce, ovšem přesně na druhé straně oblohy než slunce.

Ačkoliv se to zdá téměř neuvěřitelné, tak hned následující byly opět viditelné Wegenerovy oblouky a to opět v Praze. Byly asi o něco méně výrazné, ale i tak je na snímku zachytil například Milan Černý. Na snímku je docela výrazný parhelický kruh a Wegenerův oblouk, který se táhne z levého horního rohu šikmo dolů, je viditelný jen slabě.

Ve dnech 13.8. až 16.8. se v Kunčicích pod Ondřejníkem uskutečnilo setkání členů projektu HOP, jehož se zúčastnilo 7 lidí (Pokud by vás zajímalo, jak probíhalo samotné setkání, odkazuji vás na článek, jehož autorem je Laďa Odvářka.). Kromě pozorování krásné konvektivní přeháňky z vrcholku Lysé hory, duhy vzniklé na kapičkách z hadice na vodu a dalších jevů, jsme 14.8. v ranních hodinách zaznamenali výskyt pyramidálních hal. Jednalo se o nejčastější pyramidální halo (9° halo), pravděpodobné 35° halo (to bylo později potvrzeno na snímku) a 20° halo, které se stalo předmětem diskusí a sporů. Na skládaných snímcích však bylo toto halo po proměření jednoznačně potvrzeno a navíc se objevilo i další pyramidální halo, jehož velikost je 20° halu dosti podobná - 18° halo. Všechna zmíněná hala zachycuje následující snímek, který vznikl složením několika snímků a aplikací unsharp masky. O pořízení samotných snímků se postaral Martin Popek, Roman Maňák je seskládal a Patrik Trnčák se postaral o aplikaci unsharp masky. Výsledek je uveden níže. Nejmenší halo kolem přezářené centrální oblasti je 9° halo. Následuje slabé 18° halo, docela jasné 20° halo, hodně široké 22° halo a velice slabé 35° halo, které je viditelné jen opravdu hodně špatně. Zajímavé je hlavně neobvykle široké 22° halo, ke kterému pravděpodobně přiléhají další pyramidální hala o velikostech 23° a 24°, ale vzhledem k jejich malé vzdálenosti od 22° hal je není možné bezpečně rozlišit.

Další zajímavé pozorování se odehrálo v Holešově, kde 2.9. Patrik Trnčák pozoroval krásný a lehce duhově zbarvený Wegenerův oblouk. Ten je zachycen na následujícím snímku, jak se táhne od pravého horního rohu směrem k velmi jasnému dotykovému oblouku. Krásný je i parhelický kruh (bílá křivka táhnoucí se přes celou dolní část snímku) a jasné parhelium.

O poslední velice zajímavé pozorování, které zde zmíním, se postaral 16.9. Martin Popek. U velmi jasného parhelia se objevily Lowitzovy oblouky a to hned několik druhů. Tyto oblouky zachycuje snímek. Přímo nahoru z parhelia se táhne cirkulární Lowitzův oblouk. Slabší je pak dolní Lowitzův oblouk, který vychází rovněž z parhelia směrem doleva šikmo vzhůru. Slovo "dolní" v názvu oblouku je možná trochu matoucí, když se oblouk nachází nad parheliem, ale skutečně nejde o chybu v pojmenování jevu, protože dolní oblouk se téměř vždy nachází pod parheliem. Další dva oblouky se nacházejí nad a pod parheliem kousek vpravo. Spodní je pravděpodobně již zmíněný dolní Lowitzův oblouk ovšem tentokrát ve své "obvyklé poloze" a horní oblouk se nazývá jak jinak než horní Lowitzův oblouk. Určení těchto dvou oblouků však není úplně stoprocentní, protože by se mohlo jednat i o malé halo. Ať tak nebo onak, jde o velice zajímavé pozorování, zvlášť v případě cirkulárního Lowitzova oblouku, který byl v ČR pozorován poprvé.

Je samozřejmé, že halových jevů, z nichž některé byly doslova úžasné, bylo mnohem víc než jsem zde uvedl. Snažil jsem se však vybrat ty vzácnější kousky, což se mi snad povedlo. I když uvedené snímky sotjí za pozornost, určitě se nemůžou vyrovnat přímému pozorování. Proto, když se na obloze objeví cirrostratus anebo jen ladně plující cirry, mrkněte se nahoru, zda vám nad hlavou neprobíhá jedno z krásných halových představení.