Amatérská prohlídka oblohy - První dny na expedici

Vše začalo úderem 18 hodiny na místní kostel… Vedro, kopec, batoh a spousta potu. Ano, byl to zatím poslední celý jasný a teplý den. Vůdce Elian Gomez prohlásil Expedici 05 za zahájenou a šel ji oslavit na místní pouť asi tak pěti koňskými karbanátky, bůčkem, koňským točeňákem…. pivem a medovinou. Někteří do této kombinace přidali ještě řetízkáč a centrifugu. No a následky si asi dovedete představit.

Pohled standartního expedičníka: Když jsem v pátek odpoledne přijel na hvězdárnu, dostal jsem formulář, na který jsem měl vtisknout svůj podpis. S tím jsem měl velké problémy, protože jsem po cestě z domova (za sedmero horami) jsem byl naprosto zničen. Chvíli jsem myslel na tři křížky, ale nakonec jsem si vzpomněl na své jméno. Potom následovalo seznámení s expedičníky.
Na vlastní oči jsem poté uviděl patologa Duška a musím říct, že tak hrozně nevypadá. Strach jsem ale začal mít z jeho puntíku na obličeji. Začal jsem se domnívat, že je to zhoubný ,,melanom‘‘ (kožní rakovinový nádor vzhledem podobný právě onomu puntíku) a protože jsem si nebyl jistý, zda není přenosný,chodil jsem kolem něho radši obloukem, jehož poloměr byl srovnatelný s poloměrem Měsíce.

Sobota:
Druhý den ráno jsem se probudil brzy, ale venku bylo živo. Patolog Dušek zrovna honil expedičníky s hadicí. Po dvou neúspěšných pokusech mu ji vzít jsem to vzdal. Po testu, který jsem podělal následovalo několik skoků do bazénku (taky jsem tam skončil).

Ano, takto to bylo přes den. Na večer se však schylovalo k bouřce a nezbývalo většině expedičníků udělat si náhradní program.

Píšeme právě toto, protože na hvězdárně máme zakázány veškeré aktivity našeho mladého bujarého života, proto musíme naši přebytečnou energii spotřebovat jinde.
Hrát karty furt nemůžeme, a tak jsme vyrazili do nejbližší příjemné hospůdky. Zároveň se na náměstí konala pouť, která poskytovala dostatek příležitostí k ukojení našich tužeb, téměř ve všech ohledech.

Neděle:
Další den byla pouť a tak jsem strávil většinu volného času ve městě.Potom jsem na jednu večerní přednášku přišel pozdě a bylo mi vyhrožováno bazénkem. Moje obavy se potvrdily druhý den ráno u snídaně,kdy se kolem mě semknul kruh lidí,kteří se mě chopili a hodili do bazénku. Po obědě jsem tam letěl znova a po večeři ještě jednou.

Zde se vše točí kolem počasí a člověk musí být vždy ve střehu, kdy se ozve „NÁSTUP NA POZOROVÁNÍ“. A tak se také stalo.

Pondělí:
Předpověď počasí: Od západu se točí nad našem území teplá fronta, která přechází v okluzní....A co to tedy znamená? To si v oblasti podkrkonoší nikdo netroufne předvídat. V noci však ještě větší připravenost na vytažení dalekohledů během několika minut.

Nakonec to dopadlo tak, že patolog Dr. Dušek strávil den na toaletě a měl o zábavu postaráno. Někteří expedičníci šli spát a někteří pokojně čekali na východ Slunce.

Úterý:
Ani v úterý nebyla nuda.Všechno se točilo okolo proměnných hvězd. Bohužel se jimi nechalo inspirovat i počasí – zkrátka duben hadra. Expedičníci se však nenechali rozhodit, a tak den plynul v příjemném poklidu, přednášky se střídaly s jídlem a nebo s jídlem, eventuelně opět s jídlem. Večer se zdálo, že nám bude pohled na jasnou oblohu odepřen, ale naděje umírá většinou poslední, a tak všichni s napětím čekali do půlnoci, zda se situace nezmění k lepšímu. Dlouhou chvíli jsme si krátili bohatým kulturním programem. Trpělivost nesla své ovoce – o půlnoci se vyjasnilo. Ale pouze nad mojí hlavou, o kousek níž už to bylo horší J Všichni se nadšeně vyhrnuli s dalekohledy na svá pozorovací stanoviště a radostně se pustili do práce natěšeni na spoustu nových zážitků u okulárů. Počasí se však opět ukázalo jako necharakterní krysa a v nepravidelných intervalech posílalo nad hvězdárnu šik neproniknutelných mraků. Chvíli bylo jasno tuhle, chvíli onde a nakonec nikde. Nezbývalo nic jiného než jít oficiálně spát.