Amatérská prohlídka oblohy - Hvězdář hmyzomilem

O francouzském astronomovi Etiennu Leopoldovi Trouvelotovi jste nejspíš nikdy neslyšeli. A to i přesto, že je autorem celé řady velmi podivuhodných kreseb Měsíce, planet i objektů vzdáleného vesmíru a že je po něm dokonce pojmenován jeden menší měsíční kráter.

Profesionální malíř Etienne Leopold Trouvelot se sice narodil roku 1827 ve Francii, v roce 1855 však z politických důvodů přesídlil s celou rodinou do Spojených států. Právě tady ho v sedmdesátých letech zlákala astronomie – snad pod vlivem polární záře, kterou tehdy zahlédl a také velmi umně portrétoval. Vzhledem k tomu, že s fotografováním oblohy hvězdáři teprve experimentovali, dostal Trouvelot nabídku připojit se k astronomům z Harvard College Observatory, pro které kreslil nejrůznější nebeské objekty. S legendárním dalekohledem o průměru objektivu 15 palců se zaměřil především na sluneční skvrny a červené protuberance. Později začal systematicky sledovat Merkur, Jupiter i Saturn a především se věnoval ambicióznímu projektu mapování všech zajímavých nebeských objektů. "Kresby by měly objekty znázorňovat tak, jak je může spatřit trénované oko a zkušený kreslíř u moderního, velkého astronomického dalekohledu," uvedl doslova.

Zdroj: U.S. Naval Observatory

Jeho sláva rychle rostla a tak už roku 1875 mohlo pracovat na U.S. Naval Observatory ve Washingtonu s tehdy největším dalekohledem na světě – refraktorem o průměru objektivu 26 palců. S ním pořídil především skvělou kresbu Mlhoviny v Oriony, která dodnes zdobí nejednu astronomickou publikaci a názorně demonstruje podobu tohoto objektu ve velkém dalekohledu. Na rozdíl od přeexponovaných fotografií a nebo uměle zabarvených CCD snímků.

Bezesporu se jednalo o dobrou volbu. Trouvelot totiž vytvořil na sedm tisíc kreseb(!), které dodnes udivují svoji detailností. A dokonce obstály i v přímém konfrontaci s mnohem objektivnějšími fotografiemi – vždyť astronomové s novým vynálezem teprve experimentovali, navíc lidské oko dokázalo obelstít neklidnou zemskou atmosféru a zahlédlo mnohem jemnější detaily, které se během delších expozic beznadějně rozmazávaly.. Například se mu podařilo správně zachytit náznak spirální struktury galaxie M 31 a nebo podivuhodně skvrnitou podobu Mlhoviny v Orionu (M 42). K portrétování přitom Trouvelot využíval techniku tzv. chromolitografie, tehdy zcela nové, levné technologie ke kopírování barevných reprodukcí. Až do té doby se totiž všechny barevné ilustrace v knihách kolorovaly ručně.

Zdroj: U.S. Naval Observatory

Za svého života Trouvelot vydal 15 nejhezčích reprodukcí tiskem – už tehdy se celá sada prodávala za vysokou cenu 125 dolarů. Dnes je na aukcích samozřejmě mnohonásobně vyšší.

Astronomii Trouvelot neopustil ani na sklonku života. Naopak zcela propadl zatmění Slunce. Už v roce 1878 cestoval za jedním takovým úkazem do Wyomingu, v roce 1882 se dokonce vrátil zpět do Evropy, kde se připojil k francouzskému astronomovi Janssenovi z observatoře v Meudonu. Jenom o něco později se s ním vydal do jižního Pacifiku za dalším zatměním. Ačkoli se mu na starém kontinentě vůbec nelíbilo, nakonec se do Ameriky už nevrátil. Zemřel totiž 22. dubna 1895 právě v Meudonu.

Tím by příběh o jednom z nejvýznamnějších astronomických umělců mohl skončit. Mohl, ale neskočí. Náhoda tomu chtěla, že se Etienne Leopold Trouvelot proslavil úplně jiným způsobem. Jako autor jedné z největších ekologických katastrof na území Spojených států! Vraťme se ale zpět na začátek.

Jako zapřísáhlý republikán Trouvelot opustil Francii v roce 1852, kdy se zde po převratu ujal moci Louis Napoleon. Po krátkém putování se nakonec v roce 1860 usadil spolu s rodinou na předměstí Bostonu v Massachusetts. Jako vášnivý entomolog se přitom začal zajímat o pěstování housenek bource morušového – samozřejmě z komerčních důvodů kvůli výrobě nedostatkového hedvábí. Připomeňme, že v Evropě tehdy bource morušového napadl neznámý parazit, takže o práci přišlo několik desítek tisíc lidí pracujících v hedvábnictví.

O pět roků později už na svém poli o rozloze pět akrů, které bylo zakryto pečlivou sítí, pěstoval několik milionů housenek. Bohužel výroba ve velkém Trouvelota nijak neuspokojovala, vlákna nebyla kvalitní a nehodila se k výrobě textilií. Proto se zaměřil na jiného živočicha – bekyni velkohlavou, jejíž larvy si z Evropy dovezl na přelomu let 1868 a 1869. A to i přesto, že už tenkrát odborníci poznali několik destruktivních případů přenosu živých organismů z jednoho místa na jiné. Jeho záměrem nejspíš bylo vypěstovat z bekyně a bource nového, odolnějšího hybrida.
v Stalo se to, co se stát muselo. Jednou v noci odnesl nečekaný vánek chomáč vajíček bekyně velkohlavé oknem a nehledě na následující horečné hledání, katastrofě se už zabránit nedalo. Trouvelot sice na možné nebezpečí upozornil sousedy, ti však jeho varování příliš nedbali...

Zdroj: U.S. Naval Observatory

Katastrofa začala o 17 roků později. "Venkovní procházky se staly něčím příšerným," poznamenal tehdy jeden z obyvatelů. "Pokud jste jenom lehce zatřásli s keřem, hned se na vás snesl déšť housenek." Byly jich miliony a pronikly úplně všude. Lidé po nich šlapali, drtila je kola povozů a dokonce prý ucpaly i ozubená kola místních hodin.

Bekyně velkohlavá si může libovat. Severoamerické klima ji svědčí více než dobře a neohrožuje ji jediný skutečný predátor. Do poloviny devadesátých let 19. století proto zaplavila stát Massachusetts, v roce 1965 překročila hranice Ohia a dnes už okupuje celý severovýchod Spojených států a Kanady. Každý rok se přitom hranice zamořené oblasti posune o dalších dvacet kilometrů...

Housenky bekyně velkohlavé se chovají jako naprosto devastující kobylky – v zamořené oblasti jim padne za oběť až dvacet procent všech keřů! A přes veškeré snahy odborných týmů někdy doslova sežerou celý les. Celková škoda se každý rok vyšplhá na několik desítek milionů dolarů a Etienne Leopold Trouvelot se tak díky svému experimentu zapsal do historie jako autor jedné z největších ekologických katastrof, které v novověku způsobil na severoamerickém kontinentu člověk.