Když jsem četl na internetu různé zvěsti o možném výskytu spršky u Lyrid, rozhodl jsem se, že si na ně posvítím. Jakmile jsem dojel na svém omláceném a skřípajícím kole na naši vsetínskou hvězdárničku, přeběhla mi těsně před brankou zprava do leva černá kočka.
ÁÁÁ SAKRA! Pomyslel jsem si, a tak to tedy začalo. Dva z členů AK3 asi před deseti minutami odešli na naše tradiční pozorovací místo zvané Jěžůvka asi 3 km od Vsetína na jednom z kopců. Smutně jsem si prohlédl prázdný batoh. Jel jsem tedy domů pro spacák a karimatku a taky pro dalšího člena naší AK3. Ovšem doma jsem na spacák zanevřel, nechtěl se mi totiž nosit - čert mi to napískal. Potom dlouhou dobu nic nebylo, ale spocený náročným výšlapem jsem byl pořád, nebylo mi však teplo - právě naopak. I když jsme za dvě hodiny viděli asi jen 21 meteorů včetně dvou bolidů o jasnosti asi -3 či -4 mag, rozhodně to bylo lepší než loňské Perseidy.
Když jsme tak s Ondrou Volčíkem čekali na příjezd odvozu, rozezvučel se sýček. Ten parchant! Mně a mojí rodině přinesl už tolik neštěstí počínaje epilepsií bratra až po úmrtí. A věřte že tam sýček zas tak často nehouká! Jak jsem se tak díval na Ondru, viděl jsem, že ani jemu se to moc nezamlouvá.
V pátek zrána jsem šel zkusit štěstí na C/2004 F4 (Brandfield). No vlastně to byla jen ztráta času. Přestože nejsem pověrčivý, tak teda dneska to tomu sýčkovi vyšlo. Stále doufám, že mu to jednou pořádně nandám. Sotva jsem se totiž vyškábal na kopec, začalo svítat a já se pokoušel ji najít. Divil jsem se proč v tom triedru nic nevidím a ono to jsou mraky. Navztekaný odcházím domů a celou cestu si opakuju, jak se mi to mohlo spát.
