HERKULES - Hercules - Her

Herkules je pátým největším souhvězdím oblohy. Najdeme ho mezi Lyrou a Severní Korunou. Nejvýše vystupuje koncem července. Centrální část tvořená hvězdami éta, dzéta, epsilon a pí Herculis je nazývána Květináč či Klíčová dírka.

Nejjasnější (dvoj)hvězdou sou­hvězdí je alpha Herculis - Ras Algethi. Jméno je arabského pů­vodu a znamená - Hlava klečícího. Jde o rudého veleobra, který je jednou z největších známých hvězd. Je spektrální třídy M5, v prů­měru je asi 400 až 600krát větší než Slunce a 10 000krát svítivější. Mění jasnost od 3,0 do 4,0 mag v perio­dě 180 dnů. Druhou složku tvoří hvězda s magni­tudou 5,39, její barva je oranžovožlutá a jde také o hvězdu proměnnou. Obě hvězdy spolu ovšem fyzicky nijak nesouvisí.

Hezkou dvojhvězdou je i kappa Herculis (Marfik) se složkami o 5,3 a 6,5 mag, vzdálených od sebe 30".

Z deep-sky objektů zde najdeme M 13 (NGC 6205), nejjasnější kulovou hvězdo­kupu severní oblohy, někdy také nazývanou Velká kulová hvězdokupa v Herku­lovi. Za pěkných jasných nocí je vidět pouhým okem, její hvězdná ve­likost má hodnotu 5,7 magni­tudy. Smě­rem do centra lze pozorovat velmi výrazné zhu­štění a zjasnění, úhlový průměr této části je asi 17'. Její skutečný průměr činí 165 svě­tel­ných let, od Slunce je vzdálena 25 100 svě­telných let. Obsahuje kolem 100 000 hvězd. Její stáří se odhaduje něco kolem 20 miliard let. Mezi nejjasnější členy hvězdokupy patří rudí obři 11. velikosti. V kupě se podařilo objevit také několik hvězd proměnných, ve srovnání s jinými kulovými hvězdokupami je to však velmi málo - známy jsou čtyři proměnné typu RR Lyrae s hvězdnou velikostí kolem 14,6 mag, dále tři cefeidy a také několik dlouhoperiodických pulsujících hvězd typu Mira Ceti. V jihovýchodní části hvězdokupy můžeme vidět tmavou oblast ve tvaru znaku Mercedesu, která opticky vzniká tím, že se zde nacházejí hvězdy mnohem méně jasné, než v okolí. Hvězdokupa M 13 se stala prvním objektem, ke kterému byla vyslána radiová zpráva o Zemi. Stalo se tak v roce 1974 při otevření observatoře v Arecibu.

40' severovýchodně od kulové hvězdokupy M 13 se nachází galaxie NGC 6207. Má jasné jádro, magnitudu 12,2 a plošný rozsah 3? × 1?.

Druhá nejvýraznější kulová hvězdokupa v Herkulovi nese označení M 92 (NGC 6341). Za vynikajících podmínek ji lze také spatřit pouhým okem, její hvězdná velikost je 6,4 ma­gnitudy. Její úhlový prů­měr je 11,2' a skutečný prů­měr asi 85 světelných let. Od Slunce je vzdálena 26 000 světelných let, tedy jen o kou­sek dál, než hvězdokupa M 13, a je vzhle­dem k ní i o něco (asi o 4 mi­liardy let) mladší. Nejsvítivějšími členy kupy jsou rudí veleobři se zdánlivou hvězdnou velikostí 12 mag. M 92 obsahuje 16 známých proměn­ných hvězd, čtrnáct z nich jsou krátkoperiodické typu RR Lyrae, jedna se zdá být krátkoperiodickou zákrytovou typu W UMa.

4 stupně severovýchodně od hvězdy beta Herculis (Korne­phoros) se nachá­zí planetární ml­hovina NGC 6210 s magnitudou 9,7. Svým tvarem na snímcích z Hubblova vesmírného teleskopu připo­míná gigantickou vesmírnou želvu a proto se někdy tak i nazývá.

NGC 6229 je kulová hvězdokupa ležící na severozápadním okraji souhvězdí. Patří mezi vůbec nejvzdálenější kulové hvězdo­kupy naší Galaxie, nalézá se až na její hranici, 80 tisíc světelných let dale­ko. Její hvězdná velikost je deset magnitud.

V souhvězdí Herkula se nachází zdroj rentgenového záření X-1. Společně se zdrojem v Labuti patří k těm nejsledovanějším. Herkules X-1 je podle měření součástí binárního systému, jehož druhou složkou je pravděpodobně proměnná hvězda HZ Herculi.

Souhvězdí Herkula má také svůj meteorický roj - tau-Herkulidy. Je možné je spatřit od 19. května do 19. června, maximum mají 9. června.