Ze čtrnácti periodických komet, jejichž návrat byl předpovězen na rok 2003, bychom kousky pozorovatelné amatérskými dalekohledy napočítali na prstech jedné ruky. Zdaleka nejjasnějším očekávaným návratem je pak stálice hvězdného nebe – kometa 2P/Encke.
Tato dobře známá komea byla poprvé pozorována francouzským pozorovatelem Pierrem Méchainem v roce 1786. To bylo teprve pět let do narození německého matematika Johanna Franze Enckeho, jehož jméno vlasatice nese. Kometa pak byla „objevena“ znovu v letech 1795, 1805 s 1818 a během posledních z těchto návratů ji již Encke sám pozoroval. Jeho výpočty dráh těchto vlasatic jej vedly k jednoznačnému závěru, že komety z let 1786, 1795, 1805 a 1818 jsou jedna a tatáž. Dovolil si dokonce vypočítat, že se tentýž objekt objeví znovu za 3,3 roku, v roce 1822. A skutečně – 2. července předpovězeného roku potvrdil Enckeovy výpočty Charles Rümker z Austrálie. Cestovatel z mrazivých hlubin Sluneční soustavy od té doby nese matematikovo jméno a stal se tak druhou prokazatelně periodickou kometou historie. První je samozřejmě kometa 1P/Halley. Letos zažíváme již padesátý devátý návrat.
Kometa by mohla být pozorovatelná klidně už teď. V druhé polovině září se postupně obloukem přesouvala severozápadně od Trojúhelníku. Říjnový nov nastává 25., takže obloha bude dostatečně temná, když Encke (v té době jasná zhruba 10 magnitud) projde těsně kolem severního okraje Velké galaxie v Andromedě M 31. O týden později nalezneme kometu poblíž hvězdy kappa Andromedae, kde dosáhne svého nejsevernějšího bodu na obloze. V tom okamžiku se obrací jihozápadně a míří směrem ke Slunci. Jak její elongace roste, kometa pokračuje ve zjasňování. Vrcholného lesku dosáhne zřejmě na přelomu listopadu a prosince (pokud se bude chovat jako při svých předchozích návratech), kdy by mohla dosáhnout šesti magnitud.
Nejblíže Zemi se Encke ocitne uprostřed listopadu, kdy naši planetu mine ve vzdálenosti 0,26 AU (což je zhruba 39 milionu kilometrů). Od jejího objevu před více než dvěma sty lety bylo zaznamenáno jen devět průletů včetně toho letošního, kdy se kometa ocitla Zemi blíže než 0,3 AU. Toto bude největší přiblížení od listopadu 1838, kdy Zemi a kometu oddělovalo 0,22 AU kosmického vakua. Výjimkou v této řadě je rekord, který padl před šesti roky – 0,19 AU – kometa však byla objektem jižní oblohy.
Perihelem prochází kometa 29. prosince, v té době však budou šance na spatření mizivé. Na přelomu prosince a ledna se totiž Encke přesune na ranní oblohu a přestože bude mít zřejmě něco kolem sedmi magnitud, nalezneme ji pouhých 20° od Slunce.
Přitom je více než užitečné pozorovat kometu v týdnech kolem perihelu. Nezávislé studie Larse Kamela (Astronomical Observatory, Uppsala, Sweden) a Zdeňka Sekaniny (Jet Propulsion Laboratory) v roce 1991 ukázaly na vývoj průběhu jasnosti komety během průletu kolem Slunce. Pozorovatelé byli zvyklí, že vrcholu jasnosti dosahuje těleso před průletem perihelem. Nyní se ukazuje, že tento vrchol nastává v každém cyklu později. Teoretici předpokládají, že tento jev je způsoben měnícím se poměrem úniku plynů z obou polokoulí kometárního jádra – na jižní polokouli se únik zvyšuje, zatímco na severní snižuje. To znamená, že v následujícím století bychom mohli být svědky výrazných změn v jasnosti komety.
Ze čtrnácti periodických komet, jejichž návrat byl předpovězen na rok 2003, bychom kousky pozorovatelné amatérskými dalekohledy napočítali na prstech jedné ruky. Zdaleka nejjasnějším očekávaným návratem je pak stálice hvězdného nebe – kometa 2P/Encke.
