Ostatně zde je pár příkladů. Goméz vulgo Přítel kubánského pomeranče. Na první pohled milý chlapík, kříženec horkého kubánského rumu a čerstvého českého mléka, student chemie na prestižní univerzitě v Praze… No a chová se jako puboš, kterému ještě není patnáct. Usmívá se všemu a vždy, z ferneta přesedlal na rum a brufen, no a v klidu se nechá mlátit holí od svého despotického expřítele. Navíc je propagátorem myšlenky existence tmonů a dalších bizardních teorií.

Nejinak je na tom kolega Tomáš Zajíc. Ve dne v noci sedí u speciálního přijímače, který si za několik tisíc korun koupil z peněz za brigádu. Se sluchátky na uších, v tomto okamžiku už prakticky přirostlých ke kůži, loví nejen meteory, ale také sluneční erupce a snad i jiné, výrazné kosmické zdroje rádiového záření… Kromě toho, že rozšířil expediční pozorování o nový obor elektromagnetického spektra, s pomocí své aparatury poslouchá i komunikaci mezi letadly a nebo mezi ochránci veřejného pořádku… V této souvislosti zřejmě nikoho nepřekvapí ani fakt, že si jen tak pro zábavu postavil Geigerův-Mulerův detektor. V poslední době přitom uvažuje, že si nechá do hlavy nastřelit dipól – snad proto, aby své rádiové šumy dokázal skutečně efektivně prožít. Doteď je totiž jeho akční rádius omezen pouze na délku kabelu od jeho bazarového počítače.

No a co třeba Kóbzdyl? Člověk, který si v plechové termosce schovává chemický roztok Tangu, chodí v deset večer spát, aby ve dvě ráno nevstal na vycházející Měsíc, tajemný esemeskář, sběratel kostí a tak trochu cholerik. Mimochodem, všimli jste si, že má dvě řady zubů?

Velmi bizardní je žlutý mor expedice, tzv. Morldor, který se trapně a neoriginálně odkazuje na mnohem slavnější předlohu Pána z prs tenu. Ideový vůdce tohoto seskupení zoufalců na okraji okrajové expedice, Petr Skřípot, se totiž nevyznačuje příliš velkou nápaditostí. V levém oku obzvlášť rád svírá vršek od toho nejlevnějšího vína a jeho názory na sacharidy a cukry, stejně jako ekvipartiční funkci jsou podepřeny nanejvýš nalomenou berlí z bambusového lešení. Jedinou originalitou jsou žlutá trička M.O.R.u, která byla zakoupena při sezónním výprodeji pracovního oblečení likvidační čety v Černobylu. Na druhou stranu však fungují jako docela účinné mucholapky, a proto je na této akci i nadále trpíme. Samozřejmě žijí na okraji společnosti, hned u branky.

Nahromaděnou tekutinou v páteři expedice je i skupina kolem legendárních fotokomor Tondy Bečváře. Oficiálně zde sice fotografují hvězdy a experimentují s web-kamerami, ale my ostatní moc dobře víme, co se tam děje. Ještě štěstí, že akční skupina vedoucích zajistila hlavnímu organizátorovi tamních neplecháren a polskému běženci, jeho jediný doklad. Očividný nezájem o jeho navrácení svědčí o naprostém rozkladu i této ekvipartiční funkce.

No a co jinak? Drobnou, byť nevýraznou výjimkou, je skupina kolem zšedlé eminence, Jirky Duška. Poté, co na expedici absolvoval redukční deitu, může se on i celý jeho tým schopných pozorovatelů a pozorovatelkyň, směle podívat na dno bazénku. Odlesk hvězd i planety Mars jim dává za pravdu. Škoda jen, že začínají sympatizovat s žlutým morem. Jejich vedoucí se dokonce k této zimnici dokonce aktivně zapojil – ovšem jenom proto, aby ji sám zevnitř rozložil. Ostatně právě tak do dělala i celá řady příslušníků velké Strany.