16. května 2003
3:07
Všechno začne několik minut po třetí hodině našeho, tedy letního středoevropského času. Kdybyste se v tomto okamžiku nacházeli na jihozápadním okraji měsíčního disku, někde na vrcholcích rozsáhlého pohoří Kordiler, čekalo by vás skutečně hodně pozoruhodné představení. Asi dva stupně velký, zcela temný kotouč planety Země by se začal pomalu zakusovat do čtvrtinového, ale nádherně zářícího slunečního disku. A navíc! Okraj obřího vesmírného stínítka, tedy planety Země, ozdobí oranžový pruh slunečního světla rozptýleného v zemské atmosféře. Při pohledu ze Země však nebude na tváři našeho úplňkového souputníka patrné nic zvláštního... Alespoň z počátku budeme po tření hodině ranní sledovat "obyčejný" úplněk. Polostínové zatmění Měsíce je totiž krajně nenápadné.

16. května 2003
3:49
Měsíc se prakticky ponořil do zemského polostínu, tedy prostoru, ze kterého Země zakrývá část Slunce. I když na celý Měsíc stále ještě dopadá slunečního světla, při pečlivém pohledu už k jisté změně na pleti našeho souseda došlo. Jinak rovnoměrně osvětlený měsíční disk, který zdobí tmavší skvrnky lávových moří a drobná světlá okolí největší kráterů, najednou ztratí tak známou symetrii. Celá levá spodní část Měsíce bude zřetelně temnější než opačná strana. Možná si v tomto okamžiku také položte jednu dost podstatnou otázku: Proč vlastně k zatmění Měsíce nedochází při každém úplňku? Vždyť v té době se přece Měsíc pokaždé dostává mezi Zemi a Slunce? Důvod je prostý. Měsíc se totiž stínu naší planety většinou vyhne. Jednoduše ho buď "nadleze" a nebo "podleze". Na spojnici Země-Slunce se pak ocitne pouze výjimečně, nanejvýš třikrát v jednom kalendářním roce. Ostatně ze stejného důvodu nenastává při každém měsíční novu zatmění Slunce.

16. května 2003
4:03
Hodinu po vstupu Měsíce do zemského polostínu začne ta nejmalebnější část celého podivuhodného úkazu. Opět vlevo dole, někde v oblasti Kordiler, objeví se na měsíčním disku plný měsíční stín – tedy oblast, ze které není patrný ani kousek slunečního disku. Prvním, velkým kráterem, který se dočasně ponoří do úplné tmy, bude Birgius A, jehož okolí je v podobě světlé skvrnky patrné i při pohledu malým triedrem. Částečné zatmění Měsíce tedy bude v plném proudu.

16. května 2003
4:28
V následujících minutách budeme sledovat – samozřejmě pokud nám to pěkné počasí dovolí – jak v plném zemském stínu mizí jeden kráter za druhým. Například jeden z nejnápadnějších kráterů Tycho, přezdívaný též Paprskovitý král, který vznikl zhruba před sto miliony roky a měří v průměru 85 kilometrů, se do tmy ponoří ve 4 hodiny a 19 minut. Neméně zřetelný Kepler v Oceánu Bouří ho bude následovat jenom o tři minuty později a na takový Aristarchus, v jehož velmi světlém okolí se dochovaly pozůstatky po dávné sopečné činnosti, dojde ve 4 hodiny a 28 minut.

16. května 2003
4:31
Bohužel ruku v ruce s neúprosně tikajícími hodinovými ručičkami pojedou i kolečka dobře promazaného a zcela jistě nezadržitelného soukolí nebeského orloje. Měsíc se bude rychle přibližovat k západnímu obzoru a na opačné straně se naopak obloha zalije září nedočkavého Slunce. Přesto všechno si určitě stihnete všimnout, že levá spodní strana měsíčního disku rozhodně z oblohy úplně nezmizela. Při pohledu z Měsíce je sice Země veliká dva stupně, ale Slunce za ni nikdy úplně nezapadne! Pokud se totiž nachází za Zemí, pak se Slunce změní v oranžový oblouček a nebo dokonce prstýnek světla lomeného zemskou atmosférou, která funguje jako ohromná čočka. Budoucí kosmonauti v době úplného zatmění zahlédnou i rozsáhlejší modrý prstenec rozptýleného slunečního světla. Proto je Měsíc v době úplného zatmění docela pohodlně viditelný – někdy je velice nápadný a kouzelně obarvený, jindy je patrný jen stěží. Zcela temný zemský stín by na Měsíc dopadal jen tehdy, kdyby Země byla stejně mrtvá jako náš měsíční přítel.

16. května 2003
4:39
S názorem, že k zatmění Měsíce dochází při vstupu do zemského stínu, přišel už řecký filozof Anaxagoras před dvěma a půl tisíci roky. Tyto úkazy přitom dokázali docela spolehlivě předpovídat už Chaldejci z oblasti dnešního Iráku někdy v době kolem šestého století před naším letopočtem. Přesně popsat průběh celého zatmění, s odchylkou jen několik desetin sekundy, však dokážou astronomové teprve poslední století. Proto si můžeme dovolit říci, že velké finále v podobě úplného zatmění Měsíce, nám tentokrát nebude dopřáno. Krátce před tři čtvrtě na pět se totiž nebeský přítel ocitne těsně nad obzorem, asi pět stupňů vysoko. Úplňkový kotouč se bude v plném zemském stínu utápět zhruba z poloviny, té levé spodní.

16. května 2003
4:43
Rychle rostoucí jas oblohy další pozorování brzo znemožní. Kolem páté hodiny ranní už bude tolik světla, že si v klidu – bez nějaké noční lampy – můžete venku přečíst noviny. V ideálním případě Slunce vyjde nad obzor v 5 hodin a 13 minut. Ve stejné době na opačné straně naopak zapadne částečně setmělý Měsíc. Zbytek představení je tentokrát vyhrazen Severní i Jižní Americe a také všem drobným ostrovům Atlantického oceánu. Nicméně další zatmění je od nás vidět už za nedlouho: v neděli devátého listopadu. Tehdy budeme mít výrazně lepší podmínky.

Zdroj: Astronomický deník.