Kuropění mě vytáhlo na balkón s poněkud kýčovitým výhledem na Špilberk, modrou oblohu a tenký srpek Měsíce. Paráda. Vzbudil jsem Paulieho ať si to jde vyfotit (prej nic moc), protože já neměl po ruce potřebné vybavení. Paráda. Protože čerstvý vzduch mě navnadil k pohybu, rozhodl jsem se vyrazit na kole do práce a v klidu se projet. Nebylo kam spěchat, Slunce bylo ještě pod obzorem.

Poslední minuty před odchodem jsem ještě trávil klikáním na snímky Slunce z družice SOHO (odkaz nahoře stránky), kde se začala vyvíjet pěkná CME. Vesmír online. Rychle jsem se dal do pořádku, popadl bajsykl a klidným tempem se vydal zdolat Kraví horu od ,,stavárny'', tedy z ulice Žižkova? Kdo ví. Když jsem dojel k bejzbólovému hřišti, barvily se stromy vzdáleného lesa na obzoru do nachové barvy a přesně to byla ta chvíle na ranní cigáro.

S výhledem na celý východní i jižní obzor jsem si stoupl nad celé Brno a sedoval, jak se pomalu sune rudožlutá koule nad vrcholky stromů. Trochu stranou velká skvrna, o tom není pochyb. V duchu jsem si tam maloval také tu CME, ale nějak mi to nešlo. Takový pohled prostě neznám. Tenký Měsíc navíc rozpoutal gravitační tanec letadel, která letěla odněkud někam, i když mnohem blíž. Jindy rovné (téměř) kondenzační stopy vítr rozfoukal tak, že tvořily kolem Měsíce hyperboly a pak jsem se dočkal. Malé letadélko (asi letělo vysoko) přelétlo přes tvář ospalého Měsíce. Bomba. Jen ta optika mi chyběla. A jazzová stanice v levé bradavce...

Na hvězdárně jsem se v klidu dokoukal na tu CME očima SOHO a věnoval se práci. A dneska jdu spát brzo, ať to dohoním...

Nemáte-li flash player, klikněte si sem pro MPG na stránce SOHO.