Amatérská prohlídka oblohy - Oko o ... Vodnáři

Seriál Oko o ... vás provedl několika souhvězdími letní oblohy a jejich nejzajímavějšími objekty. Vznikl jako součást odborného programu na Astronomické expedici, která se koná každý rok na hvězdárně v Úpici.
Na další díly se můžete těšit nejspíše někdy po prázdninách.

VODNÁŘ - Aquarius - Aqr

Vodnář je jedenáctým znamením zvěrokruhu a ve starých ilustrovaných hvězdných mapách bývá obvykle zobrazován jako muž, lijící vodu z nádoby. Obrazec tohoto souhvězdí pochází od starých Babylóňanů, od nichž jej převzali Řekové (stejně jako okolní souhvězdí s vodními motivy – Ryby, Jižní Rybu a bájnou řeku Eridanus).

Legend o jeho vzniku je hned několik. Jedna z těch řeckých například vypráví, jak Zeus v podobě orla unesl krásného pastýře Ganymeda na božský Olymp. Ganymed pak měl za úkol dolévat víno bohům a takto byl také přenesen na oblohu – jako muž s nádobou – a byl učiněn nesmrtelným. Jiný pramen zase říká, že Vodnář je sám Zeus v podobě vládce vod. Aquarius údajně znamená v latině „nosič vody“.

Vodnáře najdete na pozdně letní a podzimní večerní obloze pod známou trojúhelníkovitou hlavou Pegasa.

Nejvýraznější částí souhvězdí je trojcípá hvězdice tvořená hvězdami eta, pí, gama a dzéta Aquarii se středem ve hvězdě dzéta nazývaná "vodní džbán".

Nejjasnější hvězdou Vodnáře je kupodivu beta - Sadalsuud (2,9 mag), následuje alfa - Sadalmelik (3,0 mag) a bezejmenná delta (3,3 mag).

Jelikož je Vodnář na obloze poměrně daleko od pásu Mléčné dráhy (přes 50 stupňů), nejhojnějšími objekty jsou v něm galaxie. Bohužel, žádná z nich není tak jasná, aby stála za zmínku. Vodnář se ovšem může pochlubit několika pěknými barevnými (ale poměrně těsnými) dvojhvězdami, jako je např. 41 Aqr (vzdálenost 5"), 12 Aqr (výrazný barevný rozdíl, ale vzdálenost jen 2,8") nebo 94 Aqr (12,6"). Nejznámějším zástupcem proměnných hvězd je zde mirida R Aqr s amplitudou 6,5 - 10,3 mag a periodou 387 dnů.

Kulová hvězdokupa M 2 je nejsnadněji pozorovatelným deep-sky objektem ve Vodnáři. Spolu s hvězdami alfa a beta Aqr tvoří téměř pravoúhlý trojúhelník, takže se dobře hledá. Pozorovatele s menšími dalekohledy potěší hlavně její jasnost a velikost: 6,5 mag a 10'. To znamená, že i v triedru je na ni docela pěkný pohled - vypadá jako jasná mlhavá skvrna, na jednotlivé hvězdy je částečně rozlišitelná až ve větším dalekohledu. Dělí ji od nás asi 40 tisíc světelných let, tedy skoro dvakrát tolik, co známou M 13.

Planetární mlhovina NGC 7293 (Helix) je naopak objektem nejpozoruhodnějším, neboť se jedná o nejbližší (500 ly) a proto také úhlově největší planetární mlhovinu na naší obloze. Její průměr je přes 15' (známá Činka M 27 má "jen" 8')! Ovšem nic není zadarmo - za velkou rozlohu platíme velmi malou plošnou jasností, takže i když celková hvězdná velikost mlhoviny je značná (7 mag), není nic jednoduchého ji spatřit. Nejlepší jsou světelné dalekohledy typu Somet s malým zvětšením. Nevýhodou je i nízká deklinace objektu -20 stupňů 48 minut. To znamená, že u nás vystoupí nejvýše 20 stupňů nad jižní obzor. Mlhovině se neříká jen Helix (to znamená spirála nebo šroubovice), ale také Slunečnice nebo Slimák. Zamířil na ni své skleněné oko i Hubblův dalekohled a výsledkem byl objev jakýchsi zhustků podobných kometám v okrajových částech mlhoviny. Stejně jako u komet míří jejich ohony směrem pryč od centrální hvězdy, kterou je horký bílý trpaslík (100 000 K) s jasností 13,4 magnitudy. Tyto zhustky jsou zřejmě pozůstatky po závěrečných vzplanutích původní zanikající hvězdy, které byly později dohnány rychleji se rozpínajícím plazmatem.

Planetární mlhovina NGC 7009 (Saturn) dostala jméno skutečně podle podobnosti s druhou největší planetou Sluneční soustavy. Z jejího oválného kotoučku totiž při pohledu velkým dalekohledem (30 cm) za dobré noci vybíhají dva úzké protilehlé výběžky. Mlhovina má jasnost 9 magnitud a velikost 30" x 25".

Kulová hvězdokupa M 72 je slabší a vzdálenější než M 2. Její světlo k nám letí 60 000 let a úhlový průměr činí jen 4'. Přestože není příliš koncentrovaná, její jednotlivé hvězdy nelze malými dalekohledy rozlišit, neboť mají kolem 15 mag. Jádro by mělo být trochu nepravidelné.

Ve Vodnáři se nachází ještě jeden Messierovský objekt - otevřená hvězdokupa M 73. Pohled na ni vás ale nejspíše nenadchne - jedná se totiž pouze o skupinu čtyř hvězd mezi 10 a 12 mag, velkou něco přes 1'.