Amatérská prohlídka oblohy - Halové jevy: Další vzácné halové jevy

V minulé části seriálu jsem popsal vzácné, i když časté halové jevy. Dnes Vás seznámím s odrůdami, které už tak časté nejsou a právem je můžeme nazývat vzácnými. Jedná se především o oblouky, které vyžadují velmi specifické sklony a tvary ledových krystalků a zároveň i směr slunečních paprsků. Záleží také na výšce Slunce na obzorem a na řadě jiných detailech. Nejlépe se pozorují v severních oblastech a na pólech. Výjimečně se objeví i jinde. Jejich výskyt je však podmíněn splněním skutečně všech nutných podmínek.

Moilanenův oblouk
Moilanenův oblouk je velmi vzácný halový jev. Poprvé jej popsal finský vědec Jarmo Moilanen v roce 1995. I když byl oblouk už znám, nikde se o něm nepsalo jako o samostatném halovém jevu. Oblouk má podobu písmene V a nachází se 11 stupňů nad Sluncem. Sám Moilanen nevylučuje možnost, že se může objevit i pod Sluncem, i když jej takto nikdo nikdy ještě nepozoroval. Oblouk většinou vzniká, když je Slunce nízko nad obzorem a současně lze pozorovat i halový sloup a malé 22 stupňové halo. Právě na halovém sloupu a pod malým halem je vidět zřetelné velké V. Na obr.1 vidíme nákres oblouku, který pořídil sám Jarmo Moilanen. Na obr.2 je skutečně unikátní fotografie Moilanenova oblouku, spolu s malým halem, Parryho obloukem a horním dotykovým obloukem. бонприкс

Obrázek 1: Molainenův oblouk v schématickém nákresu (autor: Jarmo Moilanen)

Obrázek 2: Molainenův oblouk spolu s malým halem, Parryho obloukem a horním dotykovým obloukem (autor: Diego Bassi)

Wegenerův oblouk
Wegenerův oblouk tento vzácný halový jev se objevuje povětšinou v zimě na horách, častěji pak na pólech či v severních oblastech. Jako první jej popsal německý meteorolog a polární badatel Alfred Wegener. Jeho oblouk trochu připomíná parhelický kruh, ale nachází se o několik stupňů výše - nad parhelickým kruhem, který také bývá většinou viditelný. Pokud se objeví Wegenerův oblouk popř. oblouky v celku, pak lze vypozorovat, že spojuje malé halo s protisluncem (světlá skvrna, nacházející se naproti Slunci – antihelium). Výjimečně byl Wegenerův oblouk pozorován i u Měsíce (např. 5.2.1996 ve Finsku).

Obrázek 3: Wegenerův oblouk nad parhelickým kruhem (autor: Herald Edens)

Cirkumhorizontální oblouk
Cirkumhorizontální oblouk je dalším ze série vzácných oblouků. Každý jistě zná cirkumzenitální oblouk, duhově zbarvený oblouk vysoko nad Sluncem, opisující zdánlivě zenit. Cirkumhorizontální oblouk je jeho obdobou ovšem s tím rozdílem, že se nalézá nízko pod Sluncem. Spadá do jevů vzácných, protože u nás je jen několik dní v roce, kdy je možno jej spatřit a to většinou jen na horách. Tam můžeme spatřit vesměs neohraničenou barevnou šmouhu na oblacích druhu Cirrus. Někdy je viditelné i malé halo, které pomůže oblouk najít. Oblouk je bývá také duhově zabarvený, ale sled barev je opačný, než u cirkumzenitálního oblouku. V obou případech je červená barva směrem ke Slunci.

Obrázek 4: Cirkumhorizontální oblouk (autor: Mark Schiefer)