Amatérská prohlídka oblohy - Essay: Knihovna DNA na Měsíci? Proč?

Uvažovaná "knihovna DNA", obrazně nazývaná "archou Noemovou" je pravděpodobně pouze mediálním tahem, který má přitáhnout pozornost k aktivitám kosmické agentury ESA. Domnívám se, že o realizovatelnosti, efektivnosti a smysluplnosti by se dalo s úspěchem pochybovat.

Teď, v druhé půlce září 2004 opět proběhla odbornými a popularizačními periodiky zpráva, že by nebylo špatné umístit na Měsíc "knihovnu DNA" pro případ globální katastrofy. Činitelé kosmických agentur mají jistě právo hledat odůvodnění své příští činnosti a tím si zajistit finanční zdroje. Novináři mohou s patřičným zjednodušením publikovat zprávy které jim připadají nejdůležitější a které zaručeně budou mít u publika úspěch. Přesto se nemůžu ubránit dojmu, že kdyby na realizaci takového projektu mělo dojít, je jeho úspěšnost přinejmenším sporná.

Pro koho by případná genobanka měla být určena?Pokud pro budoucí lidské vědce, tak jedině pro paleontology. Ti ovšem mají i tak co bádat nad tím, co vyvrhnou ledovce a vzorky permafrostu.

Byla by dnešní sbírka DNA zajímavá i pro biology za 10000 let? Pokud vědci v té době opravdu budou schopni vyrábět život z anorganické hmoty, tak pro ně bude nález dávného genofondu pouze kuriozitou. Dají se tím možná upřesnit některé teorie, porovnat změny ke kterým za poslední epochu došlo. Ale na z(re)konstruování umělé DNA stačí pouhá informace, třeba na nějakém dávno neznámém digitálním nosiči v neznámém už formátu.

Necháváme tedy informace pro mimozemšťany, kteří přiletí řekněme už 1000000 let po eventuelní apokalypse, při které bude zcela zničena veškerá genetická informace na planetě Zemi. Nic z toho se zatím nestalo - život na Zemi se protlouká vpřed časem už miliardy let a o inteligentní ufouny nezavadíš jak je oběh slunce Galaxií dlouhý. Ale dejme tomu, že uvěříme, že závěrečný jaderný ohňostroj přiláká nějaké to pyromanské UFO, tvorové v něm budou chtít zase osadit biosféru tím, co tam rostlo původně a ještě budou vědět jak. Potom na nás čeká menší díl práce - zanechat předpis na výrobu buněk a celých tvorů.

Zanechání samotné DNA nebude stačit - pro rozběhnutí života je potřeba i mitochondriální genetická informace. Dále je nutné přidat komplex bílkovin a enzymů, který zajistí kopírování dna a výrobu dalších bílkovin (nakonec včetně sebe sama - jenže brejle se bez brejlí špatně hledaj). Celá tato biochemie probíhá jen v příznivém prostředí. Tím se prakticky dostáváme k tomu, že je třeba zachovat celé buňky. U vyšších tvorů třebas zárodečné buňky. Ty bude potřeba dovést k dospělosti pomocí nějaké umělé kvočny/placenty. Vylíhnuvší se živáčky je potřeba něčím krmit, kytičkám dodávat živiny. Tak dospíváme k závěru, že je nutno zanechat zárodek celého uzavřeného ekosystému, nejlépe se srozumitelným návodem na "instalaci".

Máme zanechat archiv DNA v aktivním stavu, nebo zmrzlý na kost (na dvojšroubovici)? Zmrazený archiv vyžaduje "dolévání tekutého dusíku", pokud se nám podaří nějak využít pasívní chlazení - sálání tepla do kosmu, asi na nějakém vhodném místě kam za milión let sluneční paprsek nedopadne. Ale i zmrzlá hmota dostává zásahy kosmickým zářením a částicemi vzniklích radioaktivním rozpadu okolních hornin. Tím se informace jakoby lokálně ohřívá a postupně degraduje.

Příroda se vydala opačnou cestou - genetická informace přežívá díky svému neustálému přepisování na nové nosiče, přičemž je v akci celá kaskáda mechanismů k obraně proti chybám, od opravářských enzymů látajících jednotlivé díry v šroubovici až po smrt buňky či celého jedince, je-li chyb příliš mnoho. Tenhle aktivní přístup je daleko odolnější vůči degradaci, jen, ke škodě budoucích archeologů a planeto-paleontologů, nezachovává informaci o tom, jaká je příroda nyní, na začátku kosmického věku, ale ukáže to názorně, jak se živáčkové umí přizpůsobit životu v "genetickém archivu".

Takže pokud máme zanechat vesmíru "zálohu" naší biosféry, tak tento budoucí projekt má spíše podobu bezúdržbového obřího terária, skleníku na odvrácené straně Měsíce. Život lidského divošského kmene v takovém prostředí by byl jistě vhodným námětem na sci-fi povídku. Ale předsavy o lednici plné buněčných jader budou už brzy působit stejně směšně, jako výpočty oběžných drah na logaritmickém pravítku.


© APO 2002-2008, veškeré materiály lze přebírat pouze se svolením autora a uvedením patřičné citace. Děkujeme. Tyto stránky provozuje občanské sdružení Amatérská prohlídka oblohy.