ANDROMEDA-Andromeda-And

Souhvězdí Andromedy v srpnu vychází přibližně v osm hodin večer (SELČ) a zapadá ve dvě hodiny odpoledne, takže objekty, které se v něm nacházejí, můžeme pozorovat po celou noc.

Nejjasnější hvězdy tohoto souhvězdí jsou:
Alfa And - Sirrah, nebo též Alpheratz - 2,1 mag, někdy též zvaná delta Pegasi, protože byla kdysi součástí souhvězdí Pegasa. Jde o poměrně blízkého (90 světelných let) modrého obra se stopadesátkrát větším zářivým výkonem než naše Slunce. Možná bude obklopena nějakou plynnou obálkou, protože v jejím spektru se vyskytují neobvyklé čáry manganu a rtuti. Arabská verze názvu hvězdy znamená "pupek oře".
Stejně daleko jako Sirrah je i beta And - Mirach - 2,1 mag. Jde rovněž o obra, ale pro změnu červeného s asi polovičním zářivým výkonem než Sirrah. Ovšem při nízké povrchové teplotě tak jeho průměr je asi 30ti násobný v porovnání se Sluncem. Velmi blizoučko, asi 6' severozápadně, se nachází difúzní mlhavá skvrnka - galaxie NGC 404 (průměr 4', 11 mag). Jméno hvězdy znamená "pás" nebo též "bedra".
Gama And - Alamak, Almach - 2,21 mag je pěkná dvojhhvězda s výrazným barevným (žlutá × modrá) kontrastem (druhá složka 4,84 mag, vzdálenost 10"). Žlutého obra zde doprovází žhavá modrá hvězda hlavní posloupnosti, ale zatím u nich nebyl rozeznán žádný vzájemný pohyb. Slabší složka je navíc sama dvojhvězdou (ale tu amatérskými přístroji nerozlišíme). V arabštině znamená Almach "lasička".
V Andromedě leží také jedna z nejbližších hvězd - Grb 34, 8 mag. Její vzdálenost je 11,56 světelného roku (rektascenze 00 h 18 m 12,9 sec; deklinace +44° 01' 22"). Navíc se jedná o dvojhvězdu s oběžnou dobou 2600 let, slabší složka 11 mag je vzdálená 35,5".

V souhvězdí nalezneme také radiant meteorického roje Andromedidy, který vznikl rozpadem Bielovy komety, ale v současnosti je již slabý. Roj má maximum koncem listopadu a dosahuje frekvence asi čtyř meteorů za hodinu.

Velká galaxie (mlhovina) v Andromedě, M 31, NGC 224. Nejbližší velká spirální galaxie, asi dvakrát větší než naše, vzdálená 2,4 milionu světelných let. Má průměr asi 200 tisíc světelných let a přibližuje se k nám rychlostí 266 km/s. Za miliardu let tedy dojde ke srážce. Už se to zřejmě stalo někdy v minulosti, protože pomocí HST bylo zjištěno, že její jádro je dvojité. M 31 doprovázejí dvě trpasličí galaxie - M 32 a M 110, které spolu s naší Galaxií, s M 33 a dalšími galaxiemi tvoří tzv. Místní skupinu galaxií. M 31 je nejspíše s M 32 v dynamickém kontaktu - ramena neutrálního vodíku jsou v ní totiž "vytažena" z míst, kde by se měla správně nacházet a to je přisuzováno právě vlivu galaxie M 32. V galaxii v Andromedě se nachází kulová hvězdokupa G 1, vůbec nejjasnější hvě­zdokupa v místní soustavě galaxií, která svým jasem překonává i nejjasnější kulovou hvězdokupu Mléčné drá­hy - Omegu Centauri. Na naší obloze má 13,72 mag a za skutečně vynikajících podmínek ji lze pozorovat i dalekohledem o průměru 25 cm (Leoš Ondra o tom referuje v jednom z čísel časopisu Sky & Telescope). Jako malý mlhavý obláček byla M 31 známá již perským astronomům v 10. století př. n. l. V 17. století ji Christian Huygens považoval za ?otvor v obloze?, kterým se díváme na zářící prostory nad oblohou.

Galaxie M 32 (NGC 221) je trpasličí elip­tická galaxie o průměru pouhých 8 000 světelných let. Ovšem překvapující je její jádro, které má téměř stejnou hmotnost i rozměry jako jádro obrovské M 31 - asi sto milionů slunečních hmot. Galaxie obsahuje velmi staré hvězdy a žádnou mezihvězdnou hmotu, rovněž v ní nebyly pozorovány žádné otevřené hvězdokupy. Nové hvězdy v ní tudíž už zřejmě nevznikají.

Galaxie M 110 (NGC 205). Charles Messi­er (tvůrce slavného Messierova katalogu) tento objekt objevil v roce 1773, ale z neznámého důvodu ho do svého katalogu nezařadil. Tak jako některé další byl i tento objekt do katalogu přidán až dodatečně (M 110 konkrétně až v roce 1966). Stejně jako M 32 je i M 110 trpasličí eliptická galaxie, ale obsahuje velké množství temné hmoty, pravděpodobně v podobě pracho­vých mračen

Vyhledávací mapka pro kulovou hvězdokupu G 1 v galaxii v Andromedě: