Amatérská prohlídka oblohy - Jedno podzimní ráno

Dnes již asi nikdo nezapochyboval o tom, že ráno, do kterého se probudil, již zdaleka nepřipomíná nic z léta. Ba naopak. Podzim se již u nás zabydlel a rozhostil se i se všemi svými „dary“. Dnešní ráno, byť bylo velmi chladné, mělo své kouzlo. Měl jsem možnost si to vychutnat i já při své každodenní cestě do práce.

Dnešní ráno bylo chladné, ba mrazivé. Zatímco se však centrum topilo pod inversní stratovitou oblačností, já, jelikož bydlím na okraji města – ve Stodůlkách, jsem měl cestu do zaměstnání posetou tisíci stříbřitých stébel trávy, které se jiskřily ve svitu vycházejícího Slunce. Dík technice, se mohu o střípky z této scenérie podělit i s vámi.

Obr. 1: Jíní (foto autor)

Ač to zní neuvěřitelně, ale většina lidí si právě jíní plete s jinovatkou a považují obé za různé výrazy pro jeden a tentýž zjev (odborně hovoříme o hydrometeoru). Jíní i jinovatka vypadají skutečně stejně a vznikají za podobných situací, avšak jíní je vrstvička desublimované vodní páry, která se usazuje pouze na vodorovných površích blízko země – nikoliv tedy na drátech, plotech, stromech apod. Podstata jejího vzniku je ukryta v radiačním ochlazování přízemní vrstvy vzduchu při jasných a chladných nocích. Jinovatka, byť vzniká povětšinou také v noci, oproti tomu vzniká tehdy, když se při teplotách pod bodem mrazu rozprostře nad krajinou mlha, z níž se její drobounké vodní kapičky sorbují na površích okolních předmětů, tedy nejen na zemi. Jinovatka může při opakování příhodných podmínek narůstat a vytvářet tak námrazu, což je vrstva až několik centimetrů širokého ledu, která může svou vahou lámat stromy a ničit dráty elektrického vedení.

Obr. 2 a 3: Inverze nad centrem Prahy (11.10.2004, 7:26 SELČ) (foto autor)

Obr. 4: Východ Slunce (11.10.2004, 7:27 SELČ) (foto autor)

Kéž by všechna podzimní rána vypadala tak pohádkově nevinně.