Máme tady hlášení o pozorování blízkého setkání - 5. listopadu prošla na obloze Venuše pouze půl stupně od Jupiteru.
Petr Šauman, 5. 11. 2004, Jeseníky
Zdravím a chtěl bych Vám napsat něco k tomu dnešnímu úkazu. Vstal jsem už ve 4:00 a očekával zataženo. Ale světe div se, zázraky se dějí, venku byla nádherná hvězdná obloha a majestátní Orion se třpytil vysoko nad JZ obzorem.
Nelenil jsem a vyrazil ven. Ale celý východní obzor byl zatažený a jinde na obloze byly místy pásy vysoké oblačnosti druhu Cirrus, přes které prosvěcovaly hvězdy. Všiml jsem si i Saturna v Blížencích. Ozbrojil jsem se trpělivostí a čekal. Konečně!! Zahlédl jsem nejdříve Venuši, pak kousek vpravo i Jupiter. Viděl jsem je ale nečistě, neboť na východě byly stále pásy vysoké oblačnosti. Teprve po páté hodině obě planety zazářily v plné kráse. Bylo to velice roztomilé, jak byly blízko sebe. Pozoroval jsem také triedrem 8 x 30. Rozhodně jsem nelitoval, že jsem vstával tak brzo. Po východu Slunce se už začalo od západu zatahovat a nastupovala mohutná frontální oblačnost. Ještě poslední pruh jasné oblohy na východě, a již i ten zmizel. Napadlo mě, jaké to bylo neuvěřitelné štěstí, že jsme toto krásné přiblížení dvou jasných planet s manželkou viděli.
6. 11. 2004, Martin Gembec
V Jablonci nad Nisou to bylo velmi špatné s počasím, a proto jsem vstával alespoň šestého, kdy byla naděje na jasné nebe.
Tato naděje klesla rychle k nule v pět ráno, a to i přesto, že zhruba od zenitu k Z až J obzoru bylo vcelku jasno. Orion i Sirius viditelní stále, Měsíc v okamžicích mezi mraky..
Když už jsem to vzdával, neboť oblaka nad východem setrvávala asi v důsledku výstupných proudů nad nedalekými kopci, najednou se objevily obě planety. Udělal jsem i jeden snímek.
Nakonec jsem se pokusil zoufale popojet na kole na protější kopce asi kilometr na západ. Mezitím se ale nasunula definitivní deka z oblačnosti a zůstaly jen proužky u JV obzoru, kde krásně svítalo, a tak jsem se bavil aspoň focením této části oblohy.
Jak jsem si tak hrál, najednou koukám, že z neproniknutelných mraků na mě vykoukla Venuše. Nevěřícně na ni koukám a snažím se natočit tím směrem objektiv. Z předchozího pokusu mám nazoomováno, ale snímek se nakonec vydařil lépe, než jsem za těch pár sekund, co byly planety vidět, mohl doufat.
Nakonec jsem ještě rychle trochu odzoomoval, ale planety mizí v nedohlednu.
Tak nevím. Zdá se, že jsem je viděl, ale víc potěšilo už to samotné krásné ráno.
