Stručná historie kalendáře
Zveřejněno: Saturday, 06. November 2004, Autor Petr Kubala
|
Čas plyne od chvíle, kdy vznikl vesmír. Člověk si už od pradávna vytvářel určitá období a úseky, aby se vyznal ve své historii a neztratil se v nepřetržitém a nevratném plynutí času. Podívejme se na stručnou historii kalendáře …
Jedno mají téměř všechny kalendáře společné – řídí se vesmírnými cykly – obíháním Země kolem Slunce, Měsíce kolem Země, rotací naší planety apod.
Mayský kalendář:
Jedním z nejzajímavějších, ale také nejkomplikovanějších kalendářů disponovali Mayové. Kalendář byl dělen na tři části: rok haab měl 365 dní a byl dělený na 18 měsíců, které měly 20 dnů plus ještě pět tzv. nešťastných dní. Tyto dny kompenzovaly odchylku oproti slunečnímu roku. Mayové znali dobu oběhu Země kolem Slunce s poměrně velkou přesností již v 7. století. Tehdy ji určili na 365,242 dne. Druhou částí Mayského kalendáře byl posvátný rok tzolkin o 260 dnech. Poslední třetí částí byl tzv. dlouhý počet., který se počítal od počátků Mayské civilizace. Podobný kalendář měli také Aztékové.
Kalendářů je a bylo po světě hodně. Zmiňme např. židovský kalendář, nebo islámský. Zajímavý je také Francouzský revoluční kalendář, který jako rok jedna označuje rok Francouzské revoluce. Podívejme se, ale podrobněji na kalendář náš – křesťanský, který dnes používá většina světa.
Juliánský kalendář – první základy:
Juliánský kalendář byl zaveden v Římě již v roce 46 př.n.l. a vychází z doby oběhu Země kolem Slunce. Rok je dělen na dvanáct měsíců. Země však neoběhne Slunce za 365 dní, ale za něco málo přes 365,25 dne. Tyto čtvrtiny bylo nutno nějak odstranit a tak musela proběhnout reforma stávajícího juliánského kalendáře. Bylo rozhodnuto, že jednou za čtyři roky bude přestupný rok – rok bude mít 366 dní. Jenomže ani tato úprava nestačila, neboť jak již bylo uvedeno Země neoběhne Slunce za 365,25 dne, ale za trochu delší dobu (365,25636). I tyto nadbytečné minuty se sčítají, takže z přebytečných minut se stávají hodiny a nakonec celé dny. Dne 24. 2. 1582 podepisuje papež Řehoř XII. bulu, kterou vypustil přebytečné dny (celkem deset), jenž předběhly dobu oběhu Země kolem Slunce. Aby se toto opatření nemuselo používat častěji, bylo také ujednáno, že letopočty, které končí dvěma nulami budou přestupné jen v případě dělitelnosti číslem 400. Reforma nabyla platnosti roku 1582. Po 4. říjnu 1582 tak následoval ihned 15.říjen. Touto zdokonalující reformou vzniká Gregoriánský kalendář, který považuje za svůj přelom narození Krista, který se měl narodit v roce 1. Nutno podotknout, že rok nula neexistuje! Jednak by to znělo divně (rok nula??) a také v době utváření kalendáře nebyla nula tak rozšířená. Před rokem 1 tak byl rok 1 před Kristem. Jenomže – když se kalendář utvářel, muselo se vše zpětně napočítat. V té době ještě nebyly ani počítače, ani kalkulačky a tak došlo k několika chybám. Kristus se tak podle propočtů narodil mezi lety 4 – 7. př.n.l. Ježíš Kristus se měl narodit v době vlády krále Heroda, který zemřel již v roce 4 př.n.l. !
Proč začalo 21.století v roce 2001?
Je to neuvěřitelné, ale i dnes se najdou lidé, kteří nevědí proč začalo 21. století 1. ledna 2001 a ne 1. ledna roku 2000. Vysvětlení je jednoduché. Pokud jsme si řekli, že náš letopočet začal 1. ledna roku 1, pak 2000 let uplynulo 1. ledna roku 2001. (1+2000 = 2001).
Můžeme zjistit přesnou dobu narození Krista pomocí astronomie?
Nad Betlémem je téměř vždy vyobrazena Betlémská hvězda, která má podobu komety. Bylo by tedy možné datum narození Krista dohledat na základě astronomických záznamů. Astronomie byla v té době nejvíce rozvinuta na dálném východě, ale žádný záznam o jasné kometě tehdejší astronomie neuvádí. Tady narážíme na menší problém. Ve starověku se příliš nerozlišovalo mezi kometou, planetou či hvězdou a tak by mohla být Betlémská hvězda něčím jiným. V úvahu přichází jasná supernova nebo nova. Ale ani o něčem takovém se dochované záznamy nezmiňují. O rozlousknutí této záhady se postaral Johanes Kepler a to již v roce 1603 na dvoře Rudolfa II. v Praze! Na vánočním nebi roku 1603 si Kepler povšiml zajímavého úkazu – přiblížení (konjunkce) dvou jasných planet – Saturnu a Jupiteru. Keplera napadlo, že to by mohla být ona Betlémská hvězda. Propočítal, kdy byla konjunkce v letech 4 – 7 př.n.l. a ukázalo se, že v roce 7 byly hned tři! Jedna nastala koncem května, druhá koncem září a poslední počátkem prosince. Navíc je tady jakási symbolická souhra náhod: Jupiter je královská hvězda, Saturn je židovská hvězda a konjunkce proběhla v souhvězdí Ryb a ryby jsou symbolem křesťanství. Takže židovský král se narodil, když byla konjunkce v souhvězdí Ryb a to pravděpodobně koncem září roku 7 př.n.l.
Proč je nad Betlémem kometa?
To má pravděpodobně svůj původ až z mnohem pozdější doby. Ve 14. století nakreslil italský malíř Giotto di Bondone obraz „Klanění tří králů“, který se nachází na stěně kaple v Padově. Na obraze zachytil Bondone narození Ježíše Krista. V době, kdy kreslil tento obraz (roku 1301) byl jeden z nejkrásnějších návratů Halleyovy komety a jemu se tento úkaz promítl do obrazu. Od té doby se tak betlémská hvězda kreslí v podobě komety.
Závěr:
Kalendářů je na světě mnoho a většina z nich se potýká s většími či menšími problémy, které jim do cesty postavila „nepřesná“ příroda. Jediným aspektem, který ovlivňuje chod času je vesmír. Pokud někdy přestane vesmír existovat a nastane onen slavný Velký krach (opak Velkého třesku) přestane existovat i čas…
Petr Kubala
|
| |
Hodnocení: 3.8
Hlasů: 10
|
|
